SAD 4/2011

summary 4/2011

Číslo uvádí pokračování komentovaných překladů z díla Giorgio Agambena, které Miroslav Petříček nazval „Slova a věci (Giorgio Agamben: Idea Prózy“). Následuje blok „Mámení mýtů a Buran“, kde Jan Kerbr píše o Burešové inscenaci Claudelova Poledního údělu v Divadle v Dlouhé („Mámení dálek i hlubin“), Ervin Hodulik („Mýty ako Brno“) o inscenacích Hvězda stříbrného plátna (režie J. Pokorný, Reduta), Gagarin (režie J. Sedal, HaDivadlo) a Antonín Huvar (režie Zetel, Buranteatr Brno) a Radka Kunderová („Born to be Wild!“) o moderně vyložených MisantropoviHedě Gablerové v brněnském Buranteatru. Blok „Šílený s Hledačkou“ přináší portréty režiséra Jana Friče (Veselovská: „Nejkrásnější bývá šílený“) a Petry Tejnorové (Rubeš: „Hledačka Tejnorová“). O výtvarníkovi a scénografovi Michalu Pěchoučkovi píše Marie Zdeňková („Pohraničník uměleckých druhů“) v bloku „Pohraničník“. Dramatikovi a režisérovi Miroslavu Bambuškovi a inscenaci jeho hry Česká válka je věnován blok „Bam a buch z českých luh“: hru uvedenou v Divadle Na zábradlí Davidem Czesaným recenzuje Lenka Dombrovská („O protikomunistickém odboji radikálně“) a komentuje Jiří Stránský („Česká válka? Česká beseda!“) a o jejím autorovi píše Vojtěch Varyš v článku „Zloun z Loun (Miroslav Bambušek mezi machem a amatérem)“. Blok „Politické divadlo“ obsahuje článek Ester Žantovské „Pravičáci, levičáci, masochisti a Romové“ o inscenacích Zpověď masochisty Romana Sikory, Blonďaté bestii v režii Tomáše Svobody, Sorokinově Třicáté Marinině lásce v úpravě Karla Steigerwalda a inscenaci Jiřího Hoznírka a Divadla Feste Pásla koně na balkóně. Blok doplňuje recenze „arabské“ Sofoklovy Antigony, režírované Tomem Littlerem v londýnském Soutwark Playhouse. Blok „Pohlednice z Vídně“ se vrací k inscenacím z letošních Wienerfestwochen: Marel Lollok píše o Odvrácené straně Měsíce („Vesmírná procházka Roberta Lepage“), Svetozár Sprušanský o Lotyšských láskách („Hermanisova partnerská chémia“), Michaela Mojžišová o Wüstenbuch („Marthalerova púť Furrerovou púšťou“)Rigolettovi („Bondyho fádný šašo“), Jana Bžochová-Wild o Wastwater („Temné tóny Katie Mitchell“)Desdemoně („Sellars a Morrison: Skrytá minulosť...“) a Martina Ulmanová o ±0 Subpolární základní tábor („Marthalerovo scénické chvění“). Blok „Sebevraždy a čekání“ předznamenává hru tohoto čísla, kterou je Problém slovenské autorky Zuzy Ferenczové, a obsahuje článek Viktora Janoty „Literární sebevraždy“, kritické ohlédnutí za festivalem Nová Dráma 2011 (Škorpil: „Čekání na Novou Drámu“) a rozhovor s Ferenczovou nazvaný „Z Jablonové“. Komiks Hany Voříškové se tentokrát jmenuje Pomóóóc, Comedy Mix přináší dvě ukázky ze show Beyond The Fringe a nechybí ani tradiční kaleidoskop.

šílený s hledačkou Kateřina Veselovská v článku „Nejkrásnější bývá šílený (Jan Frič v sezoně 2010/2011)“ popisuje celkem pět inscenací nedávného absolventa režie na DAMU, od klubového cyklu kabaretů disko-generace 90. let House of Love I.-III., přes Kabaret Hašek (spolu s Milošem Orsonem Štědroněm; oboje uváděno v A Studiu Rubín), antickou variaci Orestek z Divadla Na zábradlí až po tradičnější inscenace jako je Kokkola v Divadle F.X.Šaldy a Mrzák inishmaanský v Klicperově divadle Hradec Králové. Fričův styl je podle autorky založen nejen na „poutavém efektu, ale i na osobitém humoru, hyperbole, originálních asociacích, neočekávaném rozehrávání komických situací a bizarních detailech“. Nejlépe se mu daří, může-li libovolně nakládat s dramatickým textem a rozvíjet „šílené variace“ vedoucí k tvaru „mezi kabaretem a činohrou, mezi koláží a inscenací pěvně fixované předlohy“. Byť Fričovi přiznává snahu o hlubší sdělení a tematizování inscenací, hrozí podle Veselovské, že efektnost inscenací ho zcela přebije.
Také Petra Tejnorová, o níž píše Josef Rubeš v článku „Hledačka Tejnorová“, je nedávná absolventka DAMU, konkrétně Katedry alternativního a loutkového divadla. Na třech inscenacích, studii o partnerských vztazích Modrovous/suovordoM, „výzkumu“ o mýtu a příběhu na antickém základě I AS ON ME DE A a tanečně hudební performanci timINg popisuje Rubeš režisérčinu metodu spočívající v přístupu k inscenaci, jako k materiálu jehož prostřednictvím zkoumá zvolené téma ze všech myslitelných úhlů. Pracuje přitom s fragmentarizací a „remixováním“ narativních postupů, narušuje lineárnost vyprávění, nabízí nejrůznější variace a permutace. Její inscenace stojí vždy na pomezí žánrů a charakteristická je pro ně otevřenost novým technologiím.

pohraničník I když je výtvarník Michal Pěchouček jako režisér podepsán jen pod jedinou ze tří inscenací uvedených v multikulturním centru MeetFactory, které ve svém článku „Pohraničník uměleckých druhů“ popisuje Marie Zdeňková, o „čisté“ tvorbě výpravy v jeho případě hovořit nelze. Jak ostatně Zdeňková dokazuje na příkladu jeho výstavy Hodiny v umění, pohybuje se na pomezí výtvarna a performing arts a cit pro inscenování, ve smyslu vytváření potenciálně divadelních situací, je mu vlastní. Jistou výjimkou je Šavle, adaptace románu Doroty Masłowské Královnina šavle režiséra Jana Horáka, kde však Pěchoučkova výprava, byť strohá, výrazně určuje finální podobu inscenace. Autorský projekt Muži malují a performance SY Jana Nebeského, Jana Horáka jsou specifickými útvary na pomezí inscenací a  výtvarných instalací s prostorem pro hereckou i výtvarnou improvizaci i Pěchoučkův osobitý smysl pro humor, nadsázku a poezii.

Zuza Ferenczová: Problém Dívka, -náctiletá, jako její přítelkyně Kika a Ika i Chlapec, s kterým se dává do řeči, řeší problém se svým těhotenstvím. Řeči, které postavy vedou, jsou úsečné jako správná básnička, a vtipné jako kvalitní sitcom. Přes stále přítomný humor hře čím dál silněji vévodí temné téma sebevraždy. I ta je zprvu zdrojem humoru. Např. kamarádka Kika jako nejlepší způsob sebevraždy navrhuje „léky, podřezání žil a horkou koupel, známý balíček 3v1. Je to efektní a bezbolestné. Jen máš šaty přilepené na tělo a všechno je ti vidět, takže před tím dieta.“ Dívka, která chce zjistit, co je po smrti, přemluví Chlpace, aby jí pomohl „trochu se zabít“. Chlapec ji sice topí ve vaně, nikdy ji ale nenechá pod vodou dost dlouho. Nakonec Dívčin problém vyroste do výše domu, z kterého skočí. Zoufalství jejího pocitu, že situace nemá žádné dobré řešení, a jediná možnost tedy je zemřít se svým nenarozeným dítětem, působí velmi silně.