SAD 6/2011

summary 6/2011

Číslo otevírá pokračování komentovaného překladu eseje Georgese Didi-Hubermana Obrazy – navzdory všemu, které Miroslav Petříček tentokrát nazval „Obrazy jako montáž“. V bloku „Hrůzy a těla“ je doplňuje článek Jiřího Adámka „Opojení rychlými těly“, která se vrací k letošnímu festivalu Tanec Praha, konkrétně k představením Nigela Charnocka Children, A Few Minutes of Lock Édouarda Locka a Sutra Sidi Larbi Cherkauiho. Následuje blok „Cirkus žije“, kde Tereza Frýbertová píše o Spartakovi Théâtre La Licorne uvedeném na festivalu Divadelní svět. Veronika Štefanová v článku „Poetika severského cirkusu (Festival Cirko Helsinky)“ recenzuje inscenace Wear it like a crown Cirkusu Cirkör, Rautakeuhko souboru WHS a Motet Gandini Juggling, Michal Zahálka („Do výšin s Francouzi“) se vrací k prvnímu ročníku trutnovského festivalu Cirk-Uff a inscenacím Pfffffff Compagnie Akoreacro a Le Poids de la peau Lonely Cirkus a Karel Král píše v článku „...X, Y, VELKÉ C“ o inscenaci Le Grand C Compagnie XY. Blok doplňují dva rozhovory: „Poznat diváka ze třetí řady“ s Henrikem Aggerem a Jesperem Nikoljaffem z Cirkus Cirkör a „Snažíme se, aby nikdo nebyl sólistou“ s Antoinem Thirionem z Compagnie XY. Blok „Město mezi městy“ je celý věnován Ostravě a obsahuje články Terezy Sieglové „Shadows of Ostrava (sezona Národního divadla moravskoslezského)“ a Lenky Dombrovské „Ostravský divadelní patriotismus“. Dokončení rozsáhlého portrétu repertoáru činohry Slovenského národného divadla v sezoně 2010/2011 od Martiny Ulmanové nazvaného „Národní, rekordní...“ je obsahem bloku „Rekordy podruhé“. V bloku „Teroristi a Asie“ píše Michaela Mojžišová v článku „Hodváb a teroristi“ o pesarském Rosini Opera Festival a Dana Silbiger-Sliuková („Ked sa stretne východ so západom...“) se vrací k letošnímu Edinburgh International festivalu a píše o inscenacích Tisíc a jedna noc (režie Tim Supple), Kronika vtáčka na klůčik (režie Stephen Earnhart podle H. Murakamiho), Pivoňkový pavilon (režie Li Liyui, National Ballet of China) a třem asijským adaptacím Shakespeara: Bouři v režii Tae-Suk Oh a podání korejské Mokwha Repertory Company, Králi Learovi režírovaném Wu Hsing-kuo v Contemporary Legend Theatre a Feng Gangově hamletovské variaci Pomsta prince Zi Dana (režie Ši Jukun, Šanghai Peking Opera Troupe). Repertoár Komische Opera Berlin v roce 2011 recenzuje Lenka Šaldová („Na konci jedné éry“) u příležitosti ohlášeného odchodu jejího šéfa a režiséra Andrease Homokiho. Závěrečný blok „Absurdní bulvár – hry letí“ obsahuje článek Julka Neumanna o „revivalu“ absurdní dramatiky ve Francii („Déjà Vu: Návrat absurdního divadla?“) a rozhovor s jedním z představitelů tohoto trendu, dramatikem Sébastienem Thiérym nazvaný „Nejsem filosof, jsem herec“. Dana Silbiger-Sliuková píše v článku „Nová dráma v Škótsku“ o Traverse festival 2011 a inscenacích her Podivný konec Prudencie Heart Davida Greiga, Šťastná budoucnost Lyndy Radley, Deset morových ran Marka Ravenhilla a Conora Mitchela a Temní filosofové Gwyn Thomas. Michala Zahálka („Pod tíhou budoucí facky“) píše o scénickém čtení hry Rolanda Schimmelpfenniga Peggy Pickitová vidí Boží tvář, kterou následně otiskujeme v překladu Markéty Polochové. Comedy Mix je i tentokrát věnovaný Peteru Cookovi a přináší jeho skeče V autobuse a Ten chlápek ke mě přišel. Tradiční komiks Hany Voříškové nese název Tak zase do práce.

Město mezi městy Tento blok je věnován ostravskému divadlu. Ve svém článku Shadows of Ostrava (nazvaném s odkazem na populární hudební festival Colours of Ostrava) se Tereza Sieglová ohlíží za sezonou 2010/2011 v činohře Národního divadla moravskoslezského. Z premiér sezony oceňuje zejména inscenace Topolova Konce Masopustu, Preissové Její pastorkyně, Shellyho Cenci a adaptaci Szczygiełovy knihy Gottland. Konec masopustu režíroval Janusz Klimsza a Pastorkyňu Martin Františák a oba podávají dnes již klasické texty v podstatě tradičně a přitom dostatečně současně a zajímavě. Radikálně upravené je proti tomu Shellyho drama Cenci, které mladá režisérka Anna Petrželková výrazně krátí a především přenáší do současnosti, kde hrabě Cenci je módním magnátem, čemuž odpovídá i „apartní“ výtvarná podoba inscenace. Na repertoáru má však divadlo i inscenace, které chtějí pouze pobavit diváka, což podle Sieglové není divadla, které má v názvu „národní“, hodno. Lenka Dombrovská píše v článku „Ostravský divadelní patriotismus“ o inscenacích jejichž tématem je Ostravsko a svůj výběr přitom omezuje na ty, které vznikly podle původních textů. Charakteristická je pro ně nadsázka a zároveň sentiment po časech, kdy Ostrava byla „Ocelovým srdcem republiky“. Typické je také využívání (až na hranu sebeparodie) velmi charakteristického ostravského slangu a stylu mluvy. Určitou výjimkou z tohoto trendu je (možná proto, že za ní nestojí „místní“) jen Zdař Bůh!, inscenace z dokumentárního cyklu Miroslava Bambuška „Cesty energie“, který site-specific metodou mapuje zneužívání vězeňské práce za minulého režimu.

Roland Schimmelpfennig: Peggy Pickitová vidí Boží tvář Carol a Martin se právě vrátili z lékařské mise v Africe a přicházejí na večeři k dávným přátelům Frankovi a Liz. „Byla to úplná pohroma.“ zní hned první věta textu. Schimmelpfennig jako obvykle míchá několik časových rovin a vsunuje do textu komentáře postav. I díky oné první větě jako bychom byli okamžitě stažení do prudkého víru krátkých replik a dialogů, který nás neodvratně stahuje k poznání, že nic není, jak se zdá. S průběhem večera jsou vysloveny pravdy a tajemství, na něž se postavy možná bojí i myslet. Ne nadarmo bývá ostatně hra srovnávána s Who’s Affraid of Virgina Woolf. Schimmelpfennig však nepíše psychologické drama a tak dominující pocit je spíše hořkosladký než bolestný.

Petr Zelenka: Ohrožené druhy Jako letošní přílohu pro předplatitele vydal Svět a divadlo novou hru Petra Zelenky, která měla světovou premiéru v listopadu v pražském Národním divadle. Ohrožené druhy jsou příběhem stárnoucího fotoreportéra Jeremyho, který se navzdory celoživotnímu idealismu a nekompromisním postojům rozhodne vstoupit do světa reklamního businessu. Zelenka je jako tradičně ironický a své postavy nešetří, byť tentokrát pro ně má trochu víc pochopení a šetří i absurdními nápady. Ohrožené druhy mohou být označeny za komentář k současné módě aktivismu a protestů proti globálnímu kapitalismu. Byť Zelenka v doprovodném rozhovoru nazvaném Fyzik vyjadřuje například hnutí Occupy Wall Street značné sympatie, ve hře není ideologický a spíše než na proklamace se soustředí na privátní život svých hrdinů. Ten je však – jak se ukazuje - od jejich aktuálního světonázoru neoddělitelný.