SAD 1/2013

summary 1/2013

Prvnímu číslu letošního ročníku dominují výsledky Cen Alfréda Radoka a každoroční anketa kritiků, na jejímž základě jsou udělovány. Esej Miroslava Petříčka Hledání jiného rozumu doprovází překlad úryvků z díla Michela de Montaigne a zahajuje nový cyklus komentovaných překladů „našich dávných současníků“ nazvaný „Skeptici a podvraceči“. Blok „...Dobrý Pařízek s Němci“ obsahuje recenzi Pavlíny Pacákové na úpravu Célinovy Církve (autor Jan Horák, režie J.Horák a Michal Pěchouček) v níž dominuje herec Karel Dobrý („Céline v obrazech“), Vojtech Varyš píše o Kleistově Rozbitém džbánu, který v Schauspielhaus Düsseldorf inscenoval Dušan D. Pařízek („Pařízek na staveništi“) a Zuzana Augustová se pod titulkem „Scénický symbol a abstrakce“ vrací ke dvěma inscenacím představeným na letošním Pražském divadelním festivalu německého jazyka: Fassbinderovým Hořkým slzám Petry von Kant (režie Petr Kuśej, Rezidenztheater München) a Kleistově Rozbitému džbánu (režie Matthias Hartmann, Burgtheater Wien). V bloku „Recyklace alternativy“ píše Jana Bohutínská („Divadlo nedokonalosti“) na základě inscenace Super-Natural Vojty Švejdy, Jana Kalivody a Tomáše Procházky o personálně propojených alternativních uskupeních Warriot Ideal a Handa Gote research&development a Veronika Štefanová („O poznání cirkusovější nový cirkus“) představuje kanadský soubor nového cirkusu 7 doigts de la main a jeho inscenaci Séquence 8. Slovenský blok „Pohania do pohrebu“ obsahuje recenze dvou kritickými cenami DOSKY nejvíce oceněných inscenací: Pohania ruské autorky Anny Jablonské uvedené ve Slovenském národném divadle Mariánem Amslerem (Ulmanová: „Bůh jako zosobněná nepochopitelnost“) a Sedem dní do pohrebu, dramatizace autobiografického románu Jána Roznera režírované ve Slovenském komorném divadle Martin Ľubomirem Vajdičkou (Ferusová: „Rekonštrukcia jednoho osudu“). Blok „Drama a národní bolševismus“ přináší esej Františka Hlavsy „Slepá jasnozřivost čili drama“ a studii Pavla Trenského „Od Saňky k Parchantům“, kde autor představuje román Zachara Prilepina Saňka a recenzuje jeho divadelní adaptaci Parchanti/Otmorozki v režii Kirilla Serebrennikova. V bloku „Realita odvahy“ píše Andreia Rádai v článku „Výzvy reality“ o reakcích maďarského divadla na vzmáhající se kulturní a politický konzervatismus a Karel Král na základě pěti inscenací z festivalu POSzT, reflektuje inklinaci maďarského divadla k realismu a k tradiční dramaturgii („Co muž, to klasszikus… v Pětikostelí“). Rozhovor s maďarským dramatikem Istvánem Tasnádim nazvaný „Work in progress a ztráta odvahy“ uvádí hru tohoto čísla, kterou je jeho Cyber Cyrano. Číslo uzavírá „Comedy Mix“, tentokrát fejeton Michała Walczaka Hrozí Kamilovi alkolismus, dopis čtenáře, který se kriticky vyjadřuje k třem inscenacím činohry pražského Národního divadla, tradiční „Kaleidoskop zvěstí ze světa“ a Obsah ročníku 2012. Dílem nazvaným Po hře pohřeb pokračuje komiks Lucie Lomové „Na odstřel“.

 

Ceny Alfréda Radoka Každoroční ankety pořádané časopisem Svět a divadlo se letos zúčastnilo 78 kritiků. Na základě prostého součtu jejich hlasů jsou Nadačním fondem CAR udělovány Ceny Alfréda Radoka. Nejvíc ocenění, celkem 4, získalo pražské Dejvické divadlo. Kromě toho, že bylo vyhlášeno Divadlem roku, bodovalo i v kategorii Nejlepší poprvé uvedená česká hra, kde zvítězil Miroslav Krobot za hru Brian, kombinující motivy z Medvídka Pú s historií skupiny Rolling Stones a osudem Briana Jonese, který žil a tragicky zahynul v domě jehož předchozím majitelem byl právě A.A. Milne. Další dvě ocenění přinesla Dejvickému divadlu dramatizace povídek Irwina Welshe Ucpanej systém, kterou připravil Daniel Majling a režíroval Michal Vajdička – stala se Inscenací roku a Ivan Trojan je díky svému výkonu v roli Boha Hercem roku 2012. Nejlepší herečkou je herečka Ivana Hloužková, paradoxem ovšem je, že ocenění získala za výkon v mužské roli podivínského fotografa Miroslava Tichého v inscenaci brněnského Divadla Husa na provázku (režie Anna Petrželková). Cenu za nejlepší scénografii získali společně Petr Forman a Andrea Sodomková za scénu k opeře Čarokraj v pražském Národním divadle. Hudbu roku 2012 složil podle hlasování Miloš Orson Štědroň k Divadlu Gočár, které sám i napsal a které režíroval Jan Nebeský. Talentem roku byl vyhlášen herec a režisér Braňo Holiček a to zejména vzhledem k inscenacím Masakr v Paříži a Politický kabaret aneb Seber si to hovno! (jehož je i spoluautorem). Největším zážitkem ze zahraničního divadla byla pak pro většinu hlasujících Španělská mu(š)ka v režii Herberta Fritsche a podání berlínské Volksbühne, kterou loni představil Pražský divadelní festival německého jazyka. Po několika letech byla letos znovu udělena i tzv. Cena Hvězd na vrbě, která je určena inscenaci a k ní se vztahujícímu „výkonu“, jež získaly neobvykle mnoho hlasů, přestože v příslušném roce neměly v anketě figurovat: hra Tomáše Vůjtka S nadějí, i bez ní totiž sice měla loni premiéru v Komorní scéně Aréna, ale poprvé byla uvedena již před dvěma lety a nemohla tedy figurovat v kategorii Nejlepší poprvé uvedená česká hra.