SAD 2/2013

summary 2/2013

 

Cyklus Miroslava Petříčka „Skeptici a podvraceči“ pokračuje dílem „Tělesné půvaby vezdejšího světa“ a přináší komentované překlady ukázek z eseje Pierra Charrona O oblékání těla a románu Charlese Sorela Francion a jeho komický příběh. Následující „trojblok“ nazvaný „S Radoky v zádech“ se vrací k divadlům a tvůrcům bodujícím v Cenách Alfreda Radoka. Petr Horák píše o ostravské Komorní scéně Aréna, Marek Lollok a Zuzana Vantuchová o inscenacích Jana Mikuláška a Kateřina Veselovská o Troilovi a Kressidě v režii Davida Radoka. Blanka Křivánková v článku „(Dvakrát) na okraji propasti“ recenzuje tanečně-pohybové inscenace One step Before The Fall (Markéta Vacovská, Lanka Dusilová a Spitfire Company, režie Petr Boháč) a She/He is Nancy Joe (Miřenka Čechová a Tantehorse). Rakouským inscenacím Pucinniho oper Tryptich a Manon Lescaut a Verdiho Traviaty se věnuje Michalea Mojžišová v článku „Peklo, očistec a raj padlé ženy (italské opery vo Viedni a Grazu)“. V bloku „Anglické pohlednice“ píše Eva Kyselová o slavné inscenaci War Horse („WarhorseMachine“), Jana Wild o inscenacích Richard III. s Markem Rylancem v titulní roli a Rudý samet s Adrianem Lesterem („Shakespeare out of joint“), Dana Silbiger-Sliuková o adaptaci Dostojevského Dvojníka v Theatre Royal Bath a Martina Schlegelová o V Republice Štěstí Martina Crimpa v Royal Court Theatre („Znepokojivá «vánoční hra»“). Tereza Krčálová píše o politických dokumentárních hrách moskevského Teatr.doc z posledních let („Zkoumání občanské pozice“) a politickému divadlu, tentokrát latinskoamerickému, se věnuje i Martina Černá v článku „Politické divadlo nejen k výročím“. Blok „Hry a Rolling Pú“ obsahuje kromě eseje Franka Thorogooda „Play The Game“ i esej Karla Krále a rozhovor s režisérem a dramatikem Miroslavem Krobotem, které uvádějí hru tohoto čísla, Krobotova Briane, nositele Ceny Alfréda Radoka v kategorii Hra roku. Tradiční Comedy Mix přináší první díl výběru z polského kabaretu Michała Walczaka Požár v bordelu. Další pokračování detektivního komiksu Lucie Lomové „Na odstřel“ nese název Podezření.

 

s Radoky v zádech Sérii uvádí článek Petra Horáka „Made in Aréna 2012“, věnovaný čtyřem inscenacím ostravské Komorní scény Aréna v roce 2012. Nejoceňovanější z nich je S nadějí, i bez ní, jejímž autorem je „domácí“ dramaturg Tomáš Vůjtek. Režisér Ivan Krejčí dal dokumentární hře o osudech Josefy Slánské (manželky jednoho z komunistických pohlavárů popravených vlastní stranou a zároveň až do smrti přesvědčené komunistky) podobu brechtovského kabaretu, v němž exceluje zejména Alena Sasínová-Polarczyk v hlavní roli (nominace na Cenu Alfréda Radoka). Ve všech loňských inscenacích (kromě zmíněné ještě Chlív/Paternoster Helmuta Kajzara, Amigo Nikolaje Koljady a Ionescova Plešatá zpěvačka) oceňuje Horák originální dramaturgii, důslednou režii a kultivované a přesné herectví. Marek Lollok vyzdvihuje v článku „Jan Mikulášek a jeho dnešní klasika“ zejména adaptaci Na Větrné hůrce (druhé místo v kategorii Inscenace roku), kterou uvedl v ostravském Divadle Petra Bezruče. Navzdory tradičně výrazné herecké i režijní stylizaci a použití zcizovacích postupů se tu podařilo zachovat jasné kontury a charakter původního příběhu. Což už není případ adaptace Mannova komplikovanějšího a rozsáhlejšího románu Doktor Faustus, kterého Mikulášek uvedl v brněnské Huse na provázku. Zde se výrazně dekonstruovaná (a redukovaná) předloha rozpadá do nestrukturované řady motivických linií. Třetím z klasických titulů je Čechovovův Višňový sad, kterého Mikulášek uvedl v Divadle Husa na Provázku. Text je značně redukován a zesoučasněn. Jestliže se podle Lolloka Mikuláškovi přesto daří zachytit podstatu Čechovových postav, Zuzana Vantuchová v článku „Husy, višně, chlast, slast?“ naopak soudí, že nám režisér předkládá pouze obskurní perverzní mejdan s nesympatickými hosty. Kateřina Veselovská píše o Troilovi a Kressidě, které ve výrazné úpravě a redukci inscenoval v Národním divadle David Radok. Autorka oceňuje práci s prostorem i atmosférickou scénografii a svícení, tvrdí však, že přílišné soustředění se na předvedení prázdnoty politických řečí a opakování marných a dutých gest inscenaci svázalo a zatěžkalo, takže je nakonec úmorná jak trójská válka.

 

Miroslav Krobot a jeho Brian Karel Král v článku „Poslední expedice nevinného prevíta (Odcházení na dejvický způsob čili Řečí už bylo dost, teď si zazpíváme)“ píše o charakteristických rysech Miroslava Krobota-dramatika a zejména o jeho hře a inscenaci Brian, kterou uvedl v Dejvickém divadle, kde je uměleckým šéfem. Vznik této hry by mohl sloužit za exemplární příklad podílu náhody na umění. Ta náhoda se jevila napřed nešťastnou, když k uvedení dramatizace Medvídka Pú nedostalo divadlo povolení, jenže se ukázala být šťastnou, neboť příběh Briana Jonese z Rolling Stones představuje ideální pandán příběhu Milneho Kryštůfka Robina. Brian-Kryštůfek žije ve dvou světech, v reálném a narkomanském, v jednom s Anitou a Rolling Stones, ve druhém s Medvědem, Oslíkem a Králíčkem. Zdánlivě střízlivou realitu představuje Frank… než se z něj stane Brianův vrah. Omezení, které zabránilo realizaci původních autorových představ, je charakteristické i pro Krobotův autorsko-režijní styl: jevištní události, repliky svých postav i herecký projev osekává na úsečný tvar. Ten svou neokázalostí připomíná dramatiku Václava Havla. Od kafkovské či existenciální absurdity se dostáváme k zábavnému nonsensu britského střihu. Žádná deprese. A přesto – jak ukazuje Brian - může být v pozadí smrtelná úzkost. Nyní se chystá Miroslav Krobot na natáčení televizního seriálu a dílem sitcomu Čtvrtá hvězda z prostředí malého pražského hotelu. Krobot je spoluautorem scénáře a spolurežisérem. V seriálu bude hrát především soubor Dejvického divadla a zkoušet se bude divadelním způsobem. Když se to povede, vznikne z toho po odvysílání i divadelní inscenace. I o tom mluví Miroslav Krobot v rozhovoru nazvaném „Spisovatelská osamělost fanouška Sigmy“.