archiv II. > Archiv III. > V bytě, v parku, na ulici (třikrát z festivalu Cirkopolis 2020)
Vladimír Mikulka

V bytě, v parku, na ulici (třikrát z festivalu Cirkopolis 2020)

Festival Cirkopolis se letos konal po sedmé; na české novocirkusové mapě už má dávno své pevné místo. Přitom platí, že si po celou dobu své existence dokázal udržet nezaměnitelnou tvář: nejen samotným termínem, díky kterému nabízí zimní protiváhu letním akcím, ale i specifickým charakterem nabízených produkcí. Ten je samozřejmě dán už samotnými rozměry sálů, ve kterých se hraje (především v Paláci Akropolis a v Divadle Ponec), ale také setrvalou snahou zdejší dramaturgie pátrat po zajímavostech i mimo hlavní proud světového cirkusového dění. Cirkopolis má oproti svým letním bratříčkům výhodu, že není vzhledem k podstatně komornějšímu charakteru nucen brát tak velké ohledy na všeobecnou diváckou vstřícnost svých produkcí; což tradičně umí využít k mapování toho, jak široké žánrové spektrum nový (nebo lépe současný) cirkus obsahuje. Samotná struktura festivalového programu přitom odpovídá tomu, co je obvyklé i u akcí typu Letní Letné, Arény nebo Cirk-UFFu: vystoupení zahraničních hvězd doplňuje řada titulů domácí provenience a také doprovodný program v podobě seminářů či workshopů./…/
Když se na programu Cirkopolis objevila položka „bytové představení“, vypadalo to, že se bude jednat spíš o kuriozitu než o regulérní festivalový titul. Tím spíš, že produkce kolem něj vytvářela trochu podezřelé tajemno. Oznámeno bylo pouze to, že se hraje (po celý týden) v bytě „nedaleko náměstí Míru“ a vše ostatní že se účastníci dozvědí až těsně před začátkem. Ukázalo se však, že si kanadská inscenace Se Prendre vzdor kapesním rozměrům (dva účinkující a zhruba patnáct diváků) nijak nezadala ani s „velkými tituly“. /…/
Vlámský performer Alexander Vantourhnout se na Cirkopolis představil již v roce 2017 a vzbudil tehdy oživení v sále sólovou inscenací Aneckxander, v níž zkoumal možnosti situace, kterou by bylo možné zjednodušeně popsat jako „nahé tělo v prázdném prostoru“. Letos přijel s trojicí kolegů (a také s vlasy a vousy, které jej změnily k nepoznání) s titulem Red Haired Man (Zrzek). Anotace ohlašovala kombinaci povídek Daniila Charmse s tancem a magií; zní to poněkud divoce, ale ukázalo se, že k nepravděpodobně znějícímu spojení těchto tří nesourodých ingrediencí skutečně dochází. /…/
Belgická žonglérská skupina Ea Eo je u nás ze zde zmiňované trojice souborů nejznámější. V Česku hrála už dvakrát, před čtyřmi lety ostatně i na Cirkopolis, a tak se dalo téměř s jistotou očekávat, že přijde podívaná, která výrazně přesáhne pouhé předvádění technické virtuozity. Což také Ea Eo – v sestavě redukované pouze na dva artisty – v plné míře potvrdili. Inscenace How to welcome the Aliens? (tedy Jak přivítat mimozemšťany?) se v řadě ohledů blížila spíše divokému kabaretu než „spořádané“ cirkusové produkci. /…/

celý text najdete v čísle

Claudel Doucet, Cooper Smith: Se Prendre, dramatik Félix-Antoine Boutin, Claudel Doucet & Cooper Lee Smith (Kanada), 2019
Alexander Vantourhnout:
Red Haired Men, koncept a choreografie A.Vantourhnout, Alexander Vantourhnout (Belgie), 2018.
Eric Longequel, Jay Gilligan:
How to welcome the Aliens?, režie Thibault Condy, Compagnie Ea Eo (Francie), 2019

celý text najdete v čísle