archiv II. > Archiv III. > Pravda a fakta
Miroslav Petříček

Pravda a fakta

Přinejmenším od poloviny 19. století odkazovalo slovo „pravda“ k vědě a její objektivitě, se kterou interpretuje fakta, k jejichž zjištění dospívá ověřenými metodami a experimenty. Teorie, které takto vznikají, se pokládají za pravdivé, neboť odpovídají realitě a jsou schopny předpovídat její fungování v určitých situacích. Zdálo se, že je to samozřejmé, ale jen do určité doby. V roce 1934 publikoval Karl R. Popper svou Logiku vědeckého bádání, která vše obrací: pravdivost určité teorie není možné zakládat na její shodě s realitou, protože teorie je pravdivá pouze dotud, dokud není vyvrácena tím, že se objeví jiná fakta, která jí protiřečí. Na Poppera navázal i Thomas Kuhn svou knihou Struktura vědeckých revolucí, v níž vše ilustroval diskontinuitami v dějinách vědy. V jednom i druhém případě je v pozadí pochybnost: není to tak, že každá teorie – jakmile je vytvořena a obecně akceptována, tedy jakmile se stane „paradigmatickou“ – má tendenci pracovat jen s takovými fakty, které potřebuje, zatímco jiná přehlíží či všemožně přizpůsobuje, aby i je bylo možné zasadit do stávající teorie? Teorie není ani pravdivá, ani nepravdivá, protože pravda je to, co stále hledáme pomocí falzifikací teorií, které jsou hypotetické a platí jen proto, že se je dosud nepodařilo vyvrátit. 
V téže době jako Karl Popper si stejné otázky (a možná mnohem radikálněji) kladl i polský lékař Ludwik Fleck, který v roce 1935 odevzdal do tisku svou německy psanou knihu Vznik a vývoj vědeckého faktu. Úvod do nauky o myšlenkovém stylu a myšlenkovém kolektivu. Kniha sice vyšla v Basileji, ale protože jejím autorem byl polský Žid z Haliče, neměla šanci na to, aby ve své době zapůsobila. Fleck (narodil se roku 1896 ve Lvově, vystudoval medicínu a mikrobiologii a pracoval v různých bakteriologických laboratořích) byl nakonec deportován do ghetta a poté prošel Osvětimí a Buchenwaldem (kde se mu podařilo léčit tyfem nakažené vězně). Po válce se vrátil do Polska, ale v roce 1957 emigroval do Izraele, kde roku 1961 zemřel. /…/

LUDWIK FLECK
VZNIKA VÝVOJ VĚDĚCKÉHO FAKTU
Co je to fakt? 
Představujeme si jej jako cosi, co je na rozdíl od pomíjivých teorií jasně dané, trvalé a nezávislé na názorech badatele. Fakt je to, k čemu směřují speciální vědy, a předmětem teorie poznání je kritika metod zjišťování faktů. 
Teorie poznání se však velice často dopouští zásadní chyby: věnuje se bezmála výlučně buď věkem ověřeným a všedním faktům, která považuje za jediná jistá, anebo se zabývá fakty klasické fyziky. Hodnocení toho, co jsou fakta, je takto již na samém počátku zkoumání naivní, což se pak vymstí zploštěním jeho výsledků. Nadto sám mechanismus poznávání pokládáme za cosi samozřejmého, jako by vůbec nestálo za to něco o něm vědět; necítíme už, že jsme při výkonu poznávání sami aktivní a vnímáme jen naši naprostou pasivitu vůči moci, která je na nás nezávislá a kterou nazýváme „realitou“ či „existencí“. Podobáme se člověku, který den co den provádí určitá rituální či rutinní jednání: nechápe je jako jednání svobodná, cítí se být nucen konat právě tato a ne jiná. A možná ještě lepší by byla analogie k chování člověka toho, kdo se účastní nějaké masové události, například občasného návštěvníka burzy, který pociťuje panický výprodej akcií jen jako působení nějaké vnější síly, jako cosi reálně existujícího a nevidí, nakolik tuto paniku vyvolává i jeho vlastní vzrušení, jež si v davu sám ani neuvědomuje. 
Ale stejně tak i klasická fyzikální fakta jsou poznamenána tímto neduhem praktického zvyku a závislosti na teoriích, jejichž jedinou jistotou je jejich stáří. /…/
Proto je třeba obrátit pozornost ke kulturně-historické podmíněnosti volby té či oné teorie, ke konvenci.
Zjevně totiž existuje cosi jako styl, který propojuje četné, ne-li všechny pojmy dané doby, jejíž základy jsou postavené právě na tom, jak se tyto pojmy ovlivňují navzájem. Můžeme tedy mluvit o určitém stylu myšlení, který určuje i styl každého pojmu. Dějiny sice ukazují, že existují i prudké spory o definice pojmů, avšak to jen dokazuje, že různé konvence, byť stejně logické, tedy možné, se nepovažují za stejně hodnotné a nezávislé na utilitárních důvodech; ukazuje se dokonce, že mnohé ideje se vynořují mnohem dříve, než jejich racionální důvody a zcela nezávisle na nich. /…/

celý text najdete v čísle