archiv II. > Archiv III. > Limity live cinema (kamery na scéně, jednou v Berlíně, třikrát v Praze)
Josef Rubeš

Limity live cinema (kamery na scéně, jednou v Berlíně, třikrát v Praze)

Loňský podzim přinesl ojedinělou možnost vidět v hlavním městě hned tři inscenace, v nichž tvůrci používají metodu live cinema. Nejprve hostoval na festivalu Pražské křižovatky projekt Brazilky Christiane Jatahyové Julia, dva dny poté uvedla v Jatkách78 Petra Tejnorová jevištní zpracování knihy Ondřeje Kundry Putinovi agenti a zhruba o měsíc později se na Nové scéně konala premiéra Kosmu, adaptace románu Witolda Gombrowicze v režii Ivana Buraje. Průkopnice této metody Katie Mitchellová také od podzimu uvádí v berlínské Schaubühne Orlanda Virginie Woolfové.
/…/ Jatahyová uvedla Julii, svou úpravu Strindbergovy Slečny Julie, v Sao Paolu v roce 2011. Děj zasadila do současné latinské Ameriky a doplnila ho o rasový motiv, takže Rodrigo dos Santos hrající řidiče a kuchařka Kristýna, která se objevuje jen v předtočených materiálech, jsou černoši, zatímco Julia Bernartová hrající Julii je běloška a rasové rozdíly jsou několikrát explicitně zmíněny. Jevištní prostor je v prvním plánu prázdný a nevysoký. Pár metrů nad hlavami herců jej ukončuje kovová konstrukce se světelným parkem. Zadní plán tvoří pojízdné stěny, na které je promítán film. Když se stěny otevřou, odhalí vpravo moderně zařízenou světlou kuchyni, vlevo stísněný pokoj řidiče. Na okraji jeviště je technický pult s videooperátorem.
/…/ V berlínském Orlandovi je veškerá jevištní akce - tedy vše, co sledujeme na scéně - podřízena jedinému záměru: natáčení filmu. Schaubühne se stává filmovým ateliérem a kinem zároveň. Vpravo vidíme spoře osvětlenou hereckou šatnu se stolky a zrcadly, u toho maskérky, které líčí herce (mnozí hrají více rolí), v popředí stojan s kostýmy. Základem scény je interiér světlého dřevěného domu rozdělený na tři vedle sebe umístěné prostory.
/…/ V úvodu Kosmu, Burajova debutu v Národním divadle jsou na plátno zavěšené přes celé jeviště promítány nejdříve tváře hlavních protagonistů Witolda (Matyáš Řezníček) a Fukse (Jan Bydlas), následované obrazem oběšeného vrabce, kterého si všimli na začátku své cesty do Zakopaného. Když se plátno zvedne, vidíme nízký podlouhlý dům s řadami okenních tabulek. Vlevo jsou dveře, před domem lavička. Nad vchodem v podkroví je pokoj s velkým oknem. V něm sledujeme po většinu času Petra Reifa jako vypravěče příběhu a Witoldovo alter ego.
/…/ Jak live cinema dál rozvíjet naznačuje v Putinových agentech Petra Tejnorová, která s novými médii a kamerou na jevišti pracovala už v řadě inscenací. V Jatkách78 nyní uvádí co do technické a organizační náročnosti na české poměry nevídaný projekt. Jeho základním stavebním kamenem je výrazné zapojení diváků a manipulace s jejich vnímáním. Začíná se už v předsálí, kde účastníci dostanou od tvůrců lístek s písmenem, podle kterého jsou usazeni. Kdo má na lístku A, C a D usedne v hledišti, přičemž pro první skupinu je vyhrazena první řada, většinu hlediště obsadí diváci s D a ti s C musí dozadu. Skupina B směřuje na jeviště. To je rozděleno do tří částí. /…/

celý text najdete v čísle

Christiane Jatahyová: Julia, režie Ch.Jatahyová, Sesc Copacabana Space Rio de Janeiro, 2011
Virginia Woolfová:
Orlando, režie Katie Mitchellová, Schaubühne Berlin, 2019
Witold Gombrowicz:
Kosmos, režie Ivan Buraj, Národní divadlo, 2019
Putinovi agenti, podle knihy Ondřeje Kundry, režie Petra Terjnorová, Temporary Collective, 2019