Barbora Vacková (studentka prvního ročníku Českého jazyka a literatury a Dějin umění na FF MU)
Modelka XXL

V jako Venuše, E jako energie, N jako naděje, D jako duše a amen! Aneb Venda Koblížková, hlavní a jediná hrdinka dynamické inscenace z období konzumní současnosti, jak definuje sama sebe. Její křivky nebyly vždy takové jako dnes, ve čtrnácti měla našlápnuto do světa modelingu, ale desítky let a kilogramů ji stáhly do kategorie XXL, ve které se probojovala do finále a teď musí natočit svůj medailon, kterým by se zalíbila porotě. Tato jednoduchá úvodní zápletka tvoří ústřední téma pro celou „one woman show,“ v níž se spojuje intimní zpověď s celospolečenskou kritikou.
V režii Janky Ryšánek Schmiedtové rozehrála v brněnském HaDivadle svůj sólový koncert Vanda Drozdová, která zde nehostuje poprvé (např. Pan Kolpert, Žebrácká opera). U zvoleného typu inscenace jednoho herce, kde je výsledek vsazen na jediného člověka, znamená jeho výkon úspěch nebo pád celého představení. V případě Vandy Drozdové sice nic nepadá, ale místy trochu balancuje.
Děj začíná velmi nadlehčeně: rozsvítí se světla a za povznášející hudby slavného baletu vylézá plnoštíhlá žena z lednice v růžovo-černém trikotu, na hlavě zářivou lila paruku, pod nosem epilační proužek a na očích dva plátky okurky, které po krátkém zaváhání rychle strčí do úst a s omluvným úsměvem sežvýká. Show začíná. Ačkoli je scéna maličká, asi 2x2 metry, vměstná se na ni nejen herečka, ale také rotoped, zmíněná lednice, kufřík, lodičky a váha. Zdálo by se to na tak malou plochu hodně, ale kupodivu nic příliš neruší. Vše, co je zde k vidění, má totiž své opodstatnění, ať už lednice s nízkotučnými a uměle slazenými nápoji, cvičební stroj nebo kufřík obsahující rozmanité „poklady.“
Z počátku se vše odvíjí zdánlivě nezávazně a divák vnímá postavu jako spíš celkově plytkou bez složitého charakterového propracování, to se ovšem v průběhu představení mění, ačkoli trochu kostrbatě a místy nuceně. Nahrávání video-medailonu se ukáže být mnohem náročnější, než Venda očekávala, jelikož podle zadání se klade důraz na osobní pojetí. Za celou dobu vyzkouší mnoho rozdílných přístupů, přechází z veselé nespoutanosti do moravského dialektu, smyslné svůdnosti až k nervovému kolapsu. Její zoufalá snaha najít ten správný způsob je stále víc jasnou paralelou k hledání sebe sama. S každým novým pokusem se sice uspokojivému výsledku spíš vzdaluje, zato však poodhalí něco ze své osobnosti, a tak nakonec vyplouvá na povrch neveselý osud příliš brzy opuštěných dětských botiček, jenž vyměnila za vysoké podpatky, nemateřské zacházení matky, traumatizující okamžiky a snaha se s nimi vyrovnat po svém.
Skutečnost, že představení nezůstává zcela v rovině povrchnosti, ale pokouší se proniknout více do hloubky, je chvalitebná. Nicméně prostředky k tomu zvolené se příliš rozcházejí s břitkým humorem a bystrými poznámkami, vnášejí na scénu svazující těžkopádnost a polohy, které mají vyznít vážně, tak nejsou přesvědčivé. To naznačuje možnost, že jakési vyšší poselství vzniklo až rozepsáním původně prvoplánové komedie na trefně zvolené téma, a o moralizující rozměr se drama rozrostlo dodatečně. Podobně nesourodé je závěrečné negativní hodnocení Vendina milostného života, které svým pojednáním tak docela nezapadá, dokonce se nabízí jako součást jiné inscenace.
Nepřetržitý boj s vlastním sebevědomím a identitou přece jen dává za pravdu komedii, když si hlavní představitelka své nedostatky uvědomí, přijme jejich neměnnost a nalezne smíření. Se svou matkou, se svým tělem, sama se sebou. O nově objevený optimismus se následně podělí, když vybídne diváky, aby se po představení šli někam pořádně najíst. A je pravděpodobné, že to udělají. Celé představení je totiž od začátku do konce kořeněno nejrozmanitějšími návody a tipy na hubnutí, dietami, redukcí jídelníčku, sebemrskačským cvičením, a z toho jednomu vyhládne.
Právě tyto komediální prvky i styl humoru sedí naprosto přesně, to je nejsilnější stránka Modelky, zde je zúročena zkušenost osobní i zprostředkovaná, vzduchem létají útržky reklam, narážky: konfekční velikost 34, kalorie, bio, celulitida. Scénář duchaplně staví na všech mýtech a osvědčených radách skloubených dohromady a jejich vražedném účinku ani ne tak na tělo, jako především na lidskou sebeúctu. Tematická aktuálnost a domácí české prostředí působí příjemně známým dojmem a umožňuje snáze proniknout za slovní hradbu hesel a citátů, reflektovat své vlastní zkušenosti a skrze fiktivní postavu vidět sebe.
Modelka XXL totiž zábavnou formou poukazuje na něco mnohem závažnějšího: na zvrácenost hodnot našeho západního světa, který je otevřen jen pro krásné a hubené, v němž je nepřirozený ideál krásy cennější než velikost ducha a teplo lidského srdce. A ačkoli ji jistě ocení i mužská část publika, nezapře, že byla psána, režírována, a vůbec celá stvořena ženami především pro ženy. A tím víc pro ženy „XXL,“ které lépe než jiné znají nekonečné problémy s nalezením svého místa mezi štíhlejšími lidmi, a žít stejně plnohodnotný život bez vnucených výčitek.

Vendula Borůvková: Modelka XXL aneb moje stehna v proklatým detailu, režie Janka Ryšánek Schmiedtová, dramaturgie Vendula Borůvková, scéna a kostýmy tým Modelky XXL, pohybová spolupráce Roman Blumaier, HaDivadlo Brno, premiéra 9. 1. 2010