archiv II. > Archiv III. > Stopping Soon (Pet Gessle a jeho úvaha)

Stopping Soon (Pet Gessle a jeho úvaha)

Švédský Institut sociálního výzkumu (Institutet för social forskning) na svých webových stránkách oznámil, že Per Gessle, vedoucí skupiny věnující se analýze konspiračních teorií a jejich širšímu sociálně-kulturnímu kontextu v současném světě, za ne zcela jasných okolností náhle zmizel. Podle svědků opustil krátce po obědě svou pracovnu a vydal se směrem k blízkému parku, což potvrdil vrátný, který s ním stačil prohodit pár slov o počasí. O tohoto okamžiku je však nezvěstný a pátrání po něm, které bylo před necelým měsícem zahájeno, nedokázalo o jeho dalším osudu nic zjistit. Jediné, z čeho snad lze usuzovat, co se vlastně stalo, je krátká úvaha, kterou našli ležet na stole v Institutu. Zveřejnili ji ve sborníku, jehož měl být nezvěstný Per Gessle editorem. Zde ji v nezkráceném znění uvádíme v překladu. 

* Je pravda, že u počítače sedím pořád. Ale pracuji na něm, neflákám se. A když nepracuji, dívám se, co je ve světě nového. Anebo sleduji – alespoň takto, od pracovního stolu – co se děje s počasím, abych nemusel vstávat a dívat se z okna. Clear, partly cloudy, rain coming. Už jsem si zvykl a rozumím, co se tím chce říci. Angličtina je snadná. Až jednou – dívám se a vidím zcela jasně: stopping soon. Asi něco vypadlo, říkám si, třeba že za chvíli přestane pršet nebo tak něco. Jenže, napadlo mne, co když je ta zpráva vlastně úplná: stopping soon. Všechno co nevidět skončí. Už žádné potom nebude. A brzy. Žijeme v předpokoji konce, na samém jeho posledním prahu. 
    Možná se někomu podařilo odhalit pečlivě skrývané tajemství, příchod Mesiáše či ještě spíše cíl nějaké globální konspirace a snaží se nám všem podat zprávu, ale má strach a snaží se ji zprostředkovat co nejméně nápadným způsobem. Deep state má oči a uši všude a všechna znamení své existence pečlivě zahlazuje. 
    Žijeme v přílišné jistotě a ztrácíme cit pro drobná vychýlení z běžného řádu věcí, podezřelé poruchy a trhliny. Pohodlí nás připravilo o přirozenou podezíravost: věříme hloupostem, ale varovné signály přehlížíme. Fascinováni ostentativním odhalováním triviálních skandálů nevidíme, že všechno odkrývání je funkcí zastírání systému za systémem. Polámaná větvička v parku, která vypadá jako šipka, není náhoda, dílo přírody, nýbrž zcela jistě znak, že cosi tady není v pořádku, že jsme možná ve vlastním životě pouhými herci a současně i diváky, kteří nemají žádný vliv na řešení zápletky nějaké smluvené žertovné hry, které se říká svět. Základní otázka zní: všechno se zdá být takové, jaké to je, ale je to opravdu všechno?  
/…/

celý text najdete v čísle