archiv II. > Archiv III. > V zemi, kde dnes znamená včera i zítra (pravda a lež na cestách - díl jedenáctý)
Karel Haloun

V zemi, kde dnes znamená včera i zítra (pravda a lež na cestách - díl jedenáctý)

/…/ úterý 3. září Sejdeme se na oběd, vyrazíme někam do okolí hotelu. /…/ Dávám si ramen s bůčkem (bůček jsem si tedy s Japonskem nespojoval), je vynikající. P. a T. mají jako předkrm taštičky gyozi, k nimž T. okamžitě zahořel láskou. /…/ Dusno se stupňuje, je pod mrakem, ale vedro nepolevuje. P. se strachuje, jestli tu není neslušné chodit v sandálech naboso. Možné to je, je to otázka těch „kulturních vzorců“, o kterých kdekdo tak rád mluvívá. V galerii GGG vystavuje dánské studio Kontrapunkt, založené v osmdesátých letech. Expozici tvoří projekce, kterou mohou návštěvníci ovládat pomocí nášlapných spínačů nebo klávesnic. Napřed mi to přišlo jako samoúčelná píčovina, takový to ostentativní hi-tech výstavnictví, ale je to senzační. /…/ Vydáváme se na procházku s T. a N., kterej má připravenej seznam staveb, který bychom určitě měli vidět. Bloumáme městem a fotíme. T. objevuje v sámošce krabičku s malými čokoládovými hříbky. Na rubové straně víčka je kreslený návod, jak je jíst. Japonci si na návody potrpěj. Vysvítá z něj, že nejlepší je vzít hříbek do ruky a strčit si ho do huby. To je dobrý vědět! 
Je překvapivý, jaký je tu ticho a relativně malej provoz. Je to jednak hybridníma autama a za druhý dopravou, svedenou z větší části do druhý a třetí úrovně pod ulice, na nichž se pohybujou chodci. /…/ Na Ginze fotíme baráky slavných firem, některý pěkný, jiný zbytečně „přefouklý“, a to i vzhledem k místním dimenzím. Obecně je tu ale architektura sympatická. Tu a tam se mezi velkostavbama objeví zapomenutý malý domečky. /…/ Místní fasády jsou zajímavý vynalézavými strukturami, střídáním vertikál, horizontál a biomorfních tvarů, na který jsou Japonci kabrňáci. /…/ N. hovoří o architektonickým gradientu, což se nemusí týkat jenom řídnutí a houstnutí zástavby, ale i dojmu ze souvisejících fasád v urbánním terénu. Za zmínku stojí i budovy s příchutí sorely (není jich mnoho, ale jsou tu) a různé pyšné stavby, obvykle s obřími korintskými sloupy v průčelích. /…/ Začíná pršet. Je to příjemný, dusno konečně povoluje. Chodníky se rychle zaplavují vodou, protože tu nejsou kanály, nebo alespoň nejsou vidět. Lidem to zjevně nevadí. Mají deštníky různých barev a velikostí, ženy často průhledné. Vykračují si ve sportovní obuvi i na vysokých podpatcích jakoby nic a telefonují. /…/ Prší už opravdu fest. V malým krámku si kupujeme skládací deštníky. Hledáme hospodu, kde bychom se mohli za dnešní nachozený kilometry odměnit pár pivkama. A líbilo by se nám, kdyby se tam smělo kouřit. Po malý chvíli na takovej podnik narážíme – malý stolky, nízký židle, starý plakáty. Mají tu právě vepřové hody, objednáváme si játra, krk, žaludek a srdce. Inzerují taky „rectum“, čestný slovo, ale na to tu ještě nejsme dostatečně dlouho. /…/ Hospoda je plná, sedí tady ale všeho všudy jen dvě ženský. Na koedukovaným záchodě vidím poprvé zajímavej ekologickej nápad: na víku rezervoáru je umyvadlo, který ho plní protékající vodou. Po umytí rukou se s ní spláchne. Je to logický a jednoduchý jak facka. /…/

celý text najdete v čísle