archiv II. > Archiv III. > "Kauza Celetná" a můj odchod z časopisu Svět a divadlo
Karel Král

"Kauza Celetná" a můj odchod z časopisu Svět a divadlo

Na konci března t.r. do redakce časopisu Svět a divadlo z odboru hospodaření s majetkem pražského magistrátu přišel výhružný dopis, z něhož jsme se dozvěděli, že státní příspěvková organizace Institut umění prohrála v roce 2019 spor o dům v Celetné, kde jsme my (i redakce ostatních časopisů) dvacet pět let v nájmu. A že dům teď místo státu patří městu. V tom dopise stálo (mimo jiné), že jsme se „bezdůvodně obohatili“ a městu dlužíme za nájem (a to mimochodem nájem vyšší, než jsme řádně platili Institutu umění, neboť město by bývalo bylo chtělo vyšší platby).
Na celém tom iracionálním požadavku město dosud trvalo a možná stále trvá. Respektive na něm trvala městem najatá advokátní kancelář, která dlouho jako jediná reagovala na naše dopisy. Institut umění prý od chvíle, kdy prohrál svůj spor, ztratil i právo uzavírat smlouvy s nájemníky a vybírat od nich platby. Kupodivu se ale neprávem neobohatil Institut umění: obohatili se – dle oné na hlavu postavené logiky – ti, kteří na základě smlouvy s touto státní organizací platili spořádaně sjednaný nájem.
Nyní jsme v patové situaci. Máme sice dál redakci v Celetné, ale zatímco Institut s námi nájemní smlouvu k 12.květnu t.r. ukončil, město nám žádnou novou, která by neobsahovala absurdní požadavky, nenavrhlo. Jediné, co se na konci srpna objevilo, je Institutem umění vypracovaný náčrt trojstranné dohody, která by vyřešila alespoň údajné dluhy. Zda bude tato dohoda opravdu uzavřena, však stále nevíme.
Už na začátku června jsme se proto obrátili i na Hanu Třeštíkovou, radní pro oblast kultury, a Jiřího Sulženka, ředitele odboru kultury, s žádostí, aby kauzu, která má podle nás politický rozměr, posoudilo i politické vedení města. Až po třech měsících, na konci srpna, zareagoval pan Sulženko s prohlášením, že jeho odboru se to netýká a že politický rozměr kauza nemá. Navrhl však možnost získat – jak píše - výhodný nájem v prostorách Pražského kreativního centra. Od té doby marně čekáme na konkretizaci nabídky. S názorem, že kauza politický rozměr nemá, ani s tím, že se to netýká kultury, ovšem nesouhlasím. Však celá tahanice ladí i s letitým nezájmem pražského magistrátu o podporu uměleckých odborných periodik. A protože v nepřehledných situacích, jako je tahle, člověk nenachází slušnost ani spravedlnost, snadno podlehne pocitu, že se jedná o konspiraci, že cílem není nic jiného, než vyštípat současné obyvatele z Celetné 17, a pak ten dům nějakému příbuznému či známému po babišovsku prodat.  
Zhruba těmito slovy jsem „kauzu Celetná“ popsal i 15.září ve svém příspěvku na konferenci Culture Get-Together. Myslel jsem, že mé vystoupení vyvolá nějakou veřejnou reakci: při konferenci, na magistrátu, v médiích, mezi kritiky, divadelníky, ve výboru Českého střediska ITI, který jsem jako jeho člen o vyjádření několikrát žádal. Jenže se nestalo nic. /…/
.
celý text najdete v čísle


nebo ZDE včetně příslušných dokumentů