archiv II. > Archiv III. > Fatální pokušení existovat
Miroslav Petříček

Fatální pokušení existovat

Emil Cioran se narodil v roce 1911 v rumunské Transylvánii ve vesnici Răşinari, na lyceu v rumunsko-německém Sibiu (Hermannsstandt) si osvojil němčinu a ještě za dob svých studií na univerzitě v Bukurešti – kde k oblíbeným německým autorům (Schopenhauer, Nietzsche, Kierkegarrd, Simmel) přidal ještě Lva Šestova – se spřátelil s Eugenem Ionescem a Mirceou Eliadem. Stejně jako oni však již v roce 1937 přesídlil do Paříže a získal francouzské občanství. Což později komentoval v jednom ze svých aforismů: „Každý, kdo se necítí být exulantem, trpí nedostatkem fantazie.“ První knihy napsal rumunsky, další (po určité době úspěšné a oceňované) již francouzsky. Všechny mají fragmentární podobu, jako by jejich tvarem oslavoval svobodu, kterou dovoluje nesystematičnost, a současně i naznačoval, že z univerza se stalo pluriverzum, které nelze vystihnout jediným úhlem pohledu. Třebaže jeho perspektiva je zřetelná: vše vidí prizmatem úpadku, selhání, chyby, která se kdysi stala a je neodčinitelná (stejně jako Eliade i Cioran ve 40. letech sympatizoval s rumunským fašismem). „Nechci již být člověkem, toužím po jiné formě krachu.“ Jeho myšlení má v tomto ohledu do jisté míry blízko k tradici francouzských moralistů (Chamford), avšak jeho „sylogismy hořkosti“ (jak zní titul jedné z jeho knih, která byla přeložena i do češtiny) jsou nadto ovlivněny Nietzschem a radikálním domýšlením skepse. Říci, že byl pesimistou, by bylo málo. Ale na druhé straně mu nechyběl smysl pro humor a sarkasmus. Když se jej kdosi dotazoval, jak číst jeho Nárys teorie úpadku (knihu, kterou do němčiny přeložil Paul Celan), odpověděl protiotázkou: „A proč to všechno brát tak vážně?“ 

EMIL CIORAN
ORGIE PRÁZDNOTY
Umělec, jenž není s to opustit sféru svých sklonů, se pohybuje v úzkém výseku existence. Má klapky na očích: jeho talent je jeho slabost. Ať jakkoli geniální, stále je zajatcem své optiky, neštěstí, které jej vybavilo určitým způsobem vidění. 
    Jak výhodné je nebýt ničím nadán, jaká svoboda! Vše se vám nabízí, vše vám patří; vládnete prostoru, od jednoho předmětu přecházíte k dalšímu, od jednoho světa k jinému. Veškerenstvo vám leží u nohou, cesta k samé podstatě štěstí se vám otevírá na každém kroku: exaltace v nulovém bodě bytí, žít je jako dýchat, dech věčnosti není zatížen žádným mystériem.
    Bůh, který musí být všude, je otrokem své všudypřítomnosti, je to vězeň. Vy však jste svobodnější, volnější než Bůh a užíváte si nepřítomnosti, jejíž hranice můžete po libosti zkoumat: hmota mizí, neslyšný vzdech, slastné oproštění od praxe života a smrti. /…/


celý text najdete v čísle