Program zasedání - ukázka

Paní Niemöllerová: (rychle) Potvrzení jednacího řádu a zápisu z minulého zasedání dostanou jako obvykle jen ten nejnutnější prostor. Nikdo nepoukazuje na chyby, které by tím mohly nastat.
Pan Klemm: (zbrkle) Zapisovatelka se doposud přece dopustila jen drobných chyb a ty bylo možné lehce zkorigovat.
Paní Niemöllerová: Všechny chyby byly zkorigovány…
Pan Klemm: (zbrkle) Nikdo přece…
Paní Niemöllerová: (přeruší ho) …Takže já vás prosím o podpis.
Pan Breithaupt: (podepisuje) Dnes je výjimečný den, který vejde do dějin naší instituce jako den po volbách, den, o němž nemůžeme tušit, co všechno nám ještě přinese a jestli všechno nezačne nabírat zpětný chod, jak to je z některých stran nyní přepokládáno –
(Paní Niemöllerová si odkašle.)
Pan Breithaupt: (chystá se znovu začít) Dobrá - začneme tedy zasedání úvahou, že to přece jen neudělá, že žádné škody nezpůsobí. V žádném případě to nemůže být v jeho zájmu, jistě také myslí na své děti.
Paní Niemöllerová: (zapisuje) Začínáme úvahou, že to nejsou pouze jeho děti, nýbrž celé jeho okolí.
Pan Klemm: Bude myslet na své děti.
Paní Niemöllerová: (zapisuje) Co přesně je myšleno pojmem okolí, ptá se paní Stelleisová –
Paní Stelleisová: (zmatena) Já se ptám?
Paní Niemöllerová: …ptá se paní Stelleisová, neboť se to jistě bude šířit. Také pan Breithaupt nyní došel k závěru, že to přece jen neudělá, neboť myslí na svoje děti.
Paní Stelleisová: Ten myslí na všechno možné, jen ne na své děti, tedy implicitně možná na své děti myslí, ale ne aktivně. Ne přímo.
Pan Klemm: Možná nám však tato nepřímá myšlenka pomůže?
Pan Melle: A krom toho: Až s námi bude hotový, určitě mu dojde dech. Jemu jde přece jenom o to, aby nám zavařil.