Text jako mocenská zbraň (Prezidentky v HaDivadle)

/…/ Trojlístek Schwabových hrdinek, reprezentantek odlišných názorů na svět (ať už tíhnou k nacistickému odkazu či k pokryteckému, nebo naopak fanatickému dodržování křesťanských hodnot) „na konci svých propracovaných životů“, jak se píše v anotaci na webu divadla, doplňují inscenátoři němou postavou Heřmana Červa (počeštěno z původního Herman), který se na scéně HaDivadla zhmotňuje coby Schwabovo alter ego. V předloze je Heřman přítomen pouze jako postava, o níž se mluví, nebo, přesněji řečeno, která je důvodem většiny stížností jeho matky Erny. Nejen v ní, ale i v ostatních dvou ženách, je možné nalézt osobnostní rysy dramatikovy vlastní matky, štýrskohradecké katolicismem prodchnuté chudé služky. Takto ostatně píše Helmut Schödel o Schwabově matce v knize Seele brennt: „Prohlásila se za prezidentku svého neštěstí a obhlížela se po poddaných.“ Tento výklad je v inscenaci navíc podpořen textovou změnou, když ženy nehovoří o Heřmanovi jako o obchodním cestujícím, nýbrž jako o umělci. Ještě dříve než začal psát dramatické texty, byl totiž Schwab především sochařem, kterýžto obor studoval na vídeňské Akademii výtvarných umění. Heřman dohlíží na průběh celého představení, neustále krouží kolem, upravuje prostředí Prezidentek a tím postupně tvoří jakousi vizuální jevištní instalaci. Snoubí se tak v něm dramatik, inscenátor, scénograf-sochař, zkrátka je umělcem vytvářejícím před diváky své dílo.
/…/

celý text ke stažení

Werner Schwab: Prezidentky, režie Kamila Polívková, HaDivadlo, 2019.