DĚKUJEME
Shodou okolností uplynulo v půlce listopadu 2020 kulatých 350 let od úmrtí našeho nejslavnějšího exulanta, Jana Amose Komenského. Nevím, nakolik ho dnešní děti chápou „pozitivněji“ než naše generace, pro kterou to byl divný chlápek, podobný nekalému – jak jsme ze Tří mušketýrů věděli - kardinálu Richelieu. Samozřejmě Komenskému nepřidalo, když nám ve škole řekli, že ho zrovna Richelieu pozval do Francie. Místo toho, abychom před „učitelem národů“ smekali, výsměšně jsme vyřvávali, že „Komenský skákal z okna na ženský“. Úcta k velikánovi a jeho dílu se dostavila až s dospělostí.
V libereckém Naivním divadle vzali rizika v potaz a ke Komenskému přistoupili s nemalou rafinovaností (až jsem zaváhal, zda by neměli změnit název divadla). Čtvrtého Největšího Čecha moc nevystrkovali na světlo, naopak ho schovali, a to do skříně. Tedy, abych byl přesný, do kabinetu.
Slovo si vynucuje vysvětlení, které diváka či čtenáře poučí, že vývojově vzato byl kabinet místnost sloužící – od dob renesance – k vystavování různých propriet, zejména přírodnin (viz školní kabinet), což byl předobraz budoucích muzeí. Z hlediska nábytkářského jde o „stěnu“ z té místnosti, tedy o sestavu vitrín a štelářů. V Liberci je to archaicky působící soustava mahagonové barvy s mnoha různě velkými „výklenky“, v nichž je vystavena různorodá sbírka: zaznamenat můžeme kazetu s motýly, lebku, model lanovky, zavěšenou lidskou páteř, kožešinu s plandající pacičkou, ozubená kolečka, knížky, pušku… Uprostřed je „sekretář“ s výsuvnou deskou, což není tentokrát místo k psaní, ale barokní loutkové divadlo. Díky dělení na třetiny je kabinet trochu oltář. Tuto asociaci podporuje i nízké zábradlíčko, které před ním vymezuje prostor pro scénické celebrování. Přesněji – a to je další asociace – cirkusové, neboť kabinet je ze stran vykrytý jak cirkusový vchod rudými závěsy a nahoře nad ním trůní jednočlenný orchestr. Záměny (výstava-oltář-cirkus) probouzející asociace jsou pro inscenaci typické. Většina demonstrací, kterých jsme zde svědky, je z ranku podivuhodných eskamotérských kousků. Však titul inscenace zní Kabinet zázraků neboli Orbis pictus a Komenského dílo, kombinující slovníky (kniha má několik dvoj či trojjazyčných variant) s tematicky důslednou obrázkovou encyklopedií, je v ní prezentováno coby sbírka kuriozit, které předvádí místo kustodů cirkusoví kouzelníci. I způsob inscenování Komenského je trik, a to povedený. Ze školy hrou se stává škola kouzlem. /…/
celý text ke stažení
Kabinet zázraků neboli Orbis pictus, koncept Hza Bažant, Michaela a Filip Homolovi a Vít Peřina, režie M.Homolová, Naivní divadlo Liberec, 2020
