Zápas na bitevním poli a v oprýskaném činžáku (Zločin a trest - Vojna a mír)

/…/ V inscenaci Zločin a trest Jakuba Šmída ve vinohradském divadle D21 je Raskolnikov (Vojtěch Hrabák) naším současníkem naplno. Už při vstupu do hlediště ho vidíme, jak se svým přítelem Razumichinem (Marek Zeman) sedí v úzkých kalhotách a značkové bundě na koženkové sedačce u zdi, z níž vede několik dveří. Podlouhlá scéna D21 je tentokrát zcela odhalená, zmíněné dveře patří k technickému zázemí divadla a v jiných inscenacích bývají zakryty černými šály. Nyní dveře, koženkové sedačky, ale i potrhané papíry v oknech a bělost celého prostoru připomínají chodbu zanedbaného činžovního nebo snad panelákového domu. Nehostinnost jevištního prostoru podtrhuje pracovna Porfirije Petroviče umístěná vlevo, blíže k divákům. Na nízkých praktikáblech stojí umělohmotný automat na vodu přelepený papírem s nápisem psaným azbukou „Ně rabotajeť“. Na stěně visí nástěnka s ledabyle připíchnutými fotografiemi, pravděpodobně z vyšetřovaných policejních případů. Na protější straně jeviště je mohutné křeslo, jeho strakatý design odkazuje někam k 80. letům minulého století, nad ním svítí několik obnažených žárovek. Vedle křesla stojí plechové kbelíky s vodou a hadrem. V těchto třech základních prostorech, tedy na chodbě domu, v policejní vyšetřovně a prostoru okolo křesla – v Sonině pokoji - se pohybuje pětice protagonistů. Šmíd přitom inscenuje Zločin a trest v úsporné dramatizaci Andrzeje Wajdy, přičemž ještě dvě postavy vypouští. Z obsáhlého Dostojevského románu se tak stává zápas mezi několika nešťastnými a zuboženými hrdiny. /…/
Ve Vojně a míru se hlavní zápas odehrává na opravdovém bitevním poli, avšak dopad na privátní život hrdinů je neméně destruktivní. Autoři dramatizace uváděné v Městských divadlech pražských, Iva Klestilová a Michal Dočekal, sice na Tolstého dílo nový pohled nepřinášejí, zato se jim podařilo jasně a zřetelně vystihnout hlavním myšlenku mnohovrstevnatého opusu - zdrcující dopad válečného konfliktu na protagonisty. Dramatizace se soustředí především na osud Pierra Bezuchova, rodiny knížete Bolkonského a hraběte Rostovova. Hlavními postavami zůstávají, tak jako tomu bývá ve filmových a televizních zpracováních románu, vedle Bezuchova Andrej Bolkonskij a Nataša Rostovová. Výjevy ze života petrohradské a moskevské šlechty jsou proloženy bitevními scénami od Slavkova a Borodina a děj často posunují a dovysvětlují dva vypravěči na forbíně, kteří také přebírají role cara Alexandra I. a generalissima Kutuzova. V dramatizaci sledujeme vývoj Bezuchova od naivního idealisty, přes jeho náhlé zbohatnutí, nešťastné manželství a proměnu během válečného konfliktu až po závěrečný vztah s Natašou. Ta se během inscenace změní z mladé přelétavé dívky v dospělou ženu. Dramatickým obloukem prochází i Bolkonskij s komplikovaným vztahem k manželce i otci, rozporuplným názorem na válku a svým úsilím posunout Rusko dopředu (scéna, kdy nechápajícímu otci představuje návrhy politických reforem). Zručně jsou vykresleny i vedlejší postavy, například Anatol Kuragin, který se z marnivého a sobeckého příslušníka společenské smetánky mění v trpící oběť války, nebo Marie Bolkonská starající se s křesťanskou láskou o nevrlého otce, přičemž jí vlastní život protéká mezi prsty.
Inscenačně vytvořil Michal Dočekal velké plátno, které kromě množství hlavních a vedlejších postav doplnil při častém střídání scén pohledem do šlechtických sídel a na bitevní pole. Především válečné výjevy jsou za hojného využití výrazné, expresivní hudby Ivana Achera místy až filmové a na film se tu několikrát odkazuje. Stejně jako vinohradský Zločin a trest se i Vojna a mír v Divadle ABC hraje v rychlém tempu. Děj zabírající zhruba deset let i vývoj postav však zůstávají srozumitelné a divák se ve více než tříhodinové inscenaci neztrácí. /…/

celý článek ke stažení

Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Andrzej Wajda: Zločin a trest, režie Jakub Šmíd, Divadlo D21, 2020
Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír, divadelní adaptace Iva Klestilová a Michal Dočekal, režie M.Dočekal, Městská divadla pražská, 2020