libreto

STERNENHOCH
Ladislav Klíma 1928 /Ivan Acher 2017
Komorní taneční opera tragikomická ludibrionistní
Do esperanta přeložil Miroslav Malovec

OSOBY:
Kníže Sternenhoch, přední šlechtic Germanie, přítel císaře Viléma (tenor /kontratenor)
Helga, služka, poté jeho žena (soprán)
Otec Helgy, penzionovaný nadporučík (bas)
Kuhmist, věštkyně a čarodějnice (mezzosoprán)
Poeta, milenec Helgy, trhan a komponista (baryton)
Dirigent, vypravěč (basbaryton)
Sbor tanečníků, alterego Sternenhocha a 4 alterega Helgy

1 – SEN
Sen Sternenhocha spícího na stolku se zbytky oslavy z následujícího bálu uprostřed scény (předtucha Grande finale ve věži). Helga mrtvá na projekci na slámě zpívá arii Serafo, pomalu plátnem vstoupí živá Helga v zlatavé paruce, nádherná, nadpozemská. Duet s mrtvou na projekci, blíží se ke stolku, spící Sternenhoch pomalu zvedá hlavu z desky stolu a zamilovaně se somnambulním výrazem naslouchá. Oči zavřené.

HELGA
Exaltovaně, láskyplně
Via ino mortinta – dankas por ĉiuj momentoj komunaj.
Kiel sonas via voĉo! Ore kaj majeste … Donu al mi la manon …
Tvá mrtvá―děkuje za všechny chvíle společné.
Jak zní tvůj hlas! Zlatě a velebně ...
Podej mi ruku …
Šeptem
Kio min ĝuege travibris? Kvazaŭ mi estus tuŝinta … Lin … Dio, ĉu estas vi?
Co to mnou rozkošně prochvělo?
Jako bych se byla dotkla – Jeho ... Bože  jsi to ty?
Exaltovaně, láskyplně
Mi, via ino mortinta … fordonas min en viajn manojn.
Tvá mrtvá – do rukou tvých se odevzdávám.
Šeptem
Ho, venu, edzo, Belo Mia Eterna, – penetru en min, tralumu la Vekitan kaj Savitan – –!
Ó pojď, manželi, Kráso Má Věčná, – vnikni do mne, prozař Probuzenou a Spasenou – –!
Ukolébavkově
Eĉ tra la fermitaj palpebroj penetras la terura, ĉionbrakumanta Lumo. Kiel mirakle bela vi estas! Serafo! Dio! La dio de la Suno – la Suno mem …
I zavřenými víčky proniká to děsné, všeobjímající Tvé Světlo.
Jaký jste divukrásný! Seraf! bůh!
Sluneční bůh – slunce samo …

„A prudce strhla knížete na sebe. Pocítil bolest na tváři, ale tak divně, jako by ji někdo jiný, někdo pod ním cítil ...“

2 – PLES
Střihem sen končí. Úder traverzy. Helga zmizí za zády knížete za stoleček, kde se bleskově převlékla za očklivou servírku. Sternenhoch se probudí uprostřed tanečního reje. Ocitá se na plese, kde zřejmě usnul na stole. Společnost vyjádří přání celé země, aby si už dnes vybral nevěstu a Sternenhoch natruc hledá tu nejnemožnější ze všech. Pouť po tanečnicích skončí až u služkyčíšnice-šmudly Helgy. Lichý vals citerový střídá satanská mazurka.
Do orchestrálního intra:

STERNENHOCH
Nun mi denove ebrias. Kie mi estas? … Willy estas en Balearoj, kun Alfonso … Hihihi. Jes, ĉiam ĉe  balo en Berlino.
Teď jsem zase opilý. Kde to jsem?
Willy je na Baleárech, s Alfonsem … Hihihi … Ano – pořád na plese v Berlíně.

Chechtot skrze zpěv. Satanská mazurka 1. Helga trsá jako robot ... vyděsí Sternenhocha pohledem ke konci tance.

Do prvé citery:

STERNENHOCH
magnetizován
La knabino estas efektive malbela. Stangolonga, ke mi eĉ hororis; la vizaĝo fie pala, oste sengrasa; juda nazo, ĉiuj trajtoj dormemaj, velkaj … ŝi aspektas kadavro, movata per mistera mekanismo.
To děvče je přímo ošklivé.
Vyčouhlá, že jsem se jí lekl; tvář hanebně bledá, prahubená; židovský nos, všechny tahy zvadlé, ospalé … vypadá jako mrtvola, mechanismem nějakým pohybovaná.

KUHMIST
Ha ha ha … Sternenhometo, vi imitos princon Stavrogin en unu idiota romano de Dostojevski. Por impresi furore, li edzinigis al si virinon demencan kaj ĝiban.
Sternenhošíčku, ty napodobíš knížete Stavrogina v jednom blbém románě od Dostojevského. Aby budil furore, pojal za ženu slabomyslnou a hrbatou.

Satanská mazurka
2. Helga trsá jako loutka ...

STERNENHOCH
Nun mi denove ebrias. Kie mi estas? … Jes, ĉiam ĉe balo en Berlino.
Teď jsem zase opilý. Kde to jsem? Willy je na Baleárech, s Alfonsem … Ano – pořád na plese v Berlíně.

Do druhé citery:

STERNENHOCH
Ĝi estas de mi, fruntloka nobelo de Germanio, posedanto de kvincent milionoj da markoj, unua konsilisto kaj favorato de Vilhelmo, Ha, ha,ha,ha,ha. Ago de grandanimeco, proponi dancon al posteulino de nobelaro obskura, malriĉa, proksima al mizero … preskaŭ neniu dancas kun ŝi – kiel ŝi feliĉos! Feliĉos! Ĥa ĥa ĥa! Berlino!
Je to ode mne, předního šlechtice Germanie, majitele 500 milionů marek, prvního rádce a miláčka Vilémova, akt velkomyslnosti, noblesy a vznešené kurtoazie, nabídnout tanec potomkyni rodu obskurního, zchudlého, téměř žebráckého … skoro nikdo s ní netančí – jak bude šťastná! Cha cha cha! Berlín!

KUHMIST
Ebriuleto, ĉu vi prenos edzine tiun lignan virinan aŭtomaton, tiun “je m’en fiche” el la Rakontoj de Hoffmann?
Ochlastíčku, vezmeš si za ženu ten dřevěný ženský automat, tu „je m’en fiche“ z Hoffmannových povídek?

STERNENHOCH
Tiun kaj neniun alian! La fraŭlino havas enorme interesan, klasike belan vizaĝon!
Tu a žádnou jinou! Ta slečna má nanejvýš interesantní, klasicky krásnou tvář!

Satanská mazurka
3. Helga a Kuhmist trsají marionetance ve zběsilém tempu. Se Sternenhochem mizí ve víru pokročilého plesu.

KUHMIST
Ebriuleto, ebriuleto, ebriuleto … li edzinigis al si virinon demencan kaj ĝiban! Ebriuleto!
Ochlastíčku, ochlastíčku, ochlastíčku … pojal za ženu slabomyslnou a hrbatou! Ochlasto!

VYPRAVĚČ/DIRIGENT:
Vnitřní hlas Sternenhocha
Mi ne amis ŝin, kaj se amo estas io bela, mia naŭzo rilate ŝin estis dekoble pli forta …
Kaj tamen io logis min al ŝi, io tenebra, pramistera, diableca …
Jes, diablo enestis, neniu alia!
Li narkotis min tiel, ke dum momentoj ŝi ŝajnis al mi komika mita gemo, kies posedanto konsideros sin feliĉa! Granda estas la potenco de la diablo …
Nemiloval jsem ji, je-li totiž láska něčím pěkným a sladkým, můj odpor k ní byl desetkrát silnější.
A přece mne k ní cosi přitahovalo, cosi temného, prapodivného, ďábelského … Ano, ďábel v tom byl, a nikdo jiný! Omámil mne tak, že chvílemi se mně zdála komicky bájným drahokamem, jehož majitel bude se moci považovat za šťastného! Velká je moc ďábla …

STERNENHOCH
La scienco min trompis. Mi rifuĝos do al superstiĉo. En Berlino vivas glorfama sorĉistino nomata Esmeralda Carmen Kuhmist, filino de pastoro kaj ciganino.
Věda mne zklamala. Vezmu tedy útočiště v pověře. V Berlíně žije proslulá čarodějnice jménem Esmeralda Carmen Kuhmist, dcera pastora a cikánky. Činí prý zázraky všeho možného druhu

STERNENHOH
Morgaŭ mi iros peti ŝian manon, sed mi estas tiom tremanta!
Zítra jdu žádat o ruku, ale jak jsem roztřesen!

KUHMIST
Ho, facila helpo, moŝta sinjoro.
Mi estas sciencistino … eee fakte aŭguristino. Vi estos kuracita en momento, sed ĝi kostos multe da mono … sed ĝi kostos multe da mono
Ó, snadná pomoc, vzácný pane! 
Jsem vědkyně … eeeee … věštkyně. Budete rázem vyléčen, avšak bude to stát mnoho peněz …

STERNENHOCH
Dankon, ho alloga certeco!
La lastan dancon!
Děkuji, ó vnadná jistoto!
Poslední tanec!

STERNENHOCH/VYRAVĚČ/ DIRIGENT A KUHMIST:
Mazurkon mi petas!
Mazurku prosím!

Satanská mazurka 3 – Všichni ve víru pološílení, včetně dirigenta a nápovědy. Kuhmist předá v zastaveném čase uprostřed reje Sternenhochovi kouzelný ořech jako posilu pro zítřejší námluvy.

KUHMIST:
En tiu ĉi nukso estas, via ekscelenco, esencoj misteraj kaj raraj, kiajn ne naskas nia lando.
V tomto ořechu jsou, vaše blahorodí, látky tajemné, převzácné, jakých nerodí země naše.
Gradace ke konci plesu-apokalypárty taneční. Sternenhoch utancován padne na zem. Střihem zmizí obraz tanečního reje do žádosti o ruku v bytě Helžina otce.

3 – O RUKU 
Lepkavá domácnost starého mládence. Žádost o ruku Helgy jako dovršení špatného vtipu z plesu. Apartní buffofagostacca. Citera pletacími jehlicemicimbál. Otec Helgy chrápe v posteli s polovypadlým, sádlem namazaným krajícem. Sternenhoch přijde až k jeho uchu a vypálí žádost o ruku. Vše má pod kontrolou Kuhmist, která začíná tahat za nitky Sternenhochova osudu. Samozřejmě zištně, jako dodavatelka předražených amuletů; dcera pastora a cikánky.

STERNENHOCH
Mi kuraĝas, sinjoro, peti de vi la manon de fraŭlino Helga.
Dovoluju si, pane, požádat vás o ruku slečny Helgy.
Na posteli se zdvíhá kouzlem otec, který leží od počátku pod duchnou v posteli.

KUHMIST
Vi, kiuj enpaŝas, lasu ĉiun esperon …
Ĉiun esperon lasu ĉe l’ enpaŝo …
(citát z esp. překladu Danta)
Vy, kteří vstupujete, zanechte veškeré naděje …
Minuton li silentis, eĉ muskolo ne movis sin en lia vizaĝo. Minuton! …
Minutu mlčel, a ani sval se mu v tváři nepohnul. Minutu!
Opravdu celou minutu Sternenhoch i Otec mlčí, dívají se do očí jako zubři před soubojem. Čas odťukává citera jehlicí.
Kuhmist se dívá na hodinky a po chvíli solo cigohousle. Dostane bankovku od Sternenhocha, který se ale dívá stále na otce. Pak po minutě:

KUHMIST
… poste li murmuris:
…  a pak zavrčel:

OTEC
Se ci vere estas princo, la putino estas cia; se ne, ci elflugos el la pordo! Montru legitimilon!
Jsi-li opravdu kníže, je děvka tvá; nejsi-li, poletíš ze dveří! Legitimuj se!
Sternenhoch hodí na stůl svou navštívenku.
Hm, la legitimilo ja ne estas la ĝusta, sed el la-a pordo ci provizore ne flugos. Do, do ci estas tiu Supreme,nu? Cia muzelo estas pli bona legitimo ol la paperaĉo. Kiam estos nuptofesto?
Hm, není to sice správná legitimace, ale ze dveří zatím nepoletíš. Tak ty tedy jsi ten Supreme? Nu, vypadáš podle toho, není pochybnosti, lépe se legitimuješ svým ksichtem než tím papírem. Tak kdy bude veselka?

STERNENHOCH
Koktavě
Tio tio tio d-d-dependas d-de reciproka i-i-i-nterkonsento.
To záleží na obapolné dohodě. 

OTEC
Ju pli baldaŭ mi seniĝos de tiu fantomo, des pli bone.
Čím dříve budu mít s krku to strašidlo, tím líp.

STERNENHOCH
Fi!! Tiel parolas patro pri sia propra sango?
Fuj!! Takto mluví otec o své vlastní krvi?

“Starý se rozchechtal — plácl mne na obě ramena, že jsem se div se židle nesvalil.”

OTEC
Putran monstrinon konsideri propra sango? Diablo scias, kiu testudo, marĉa spirito, prifikis  mian edzinon.
Za svou vlastní krev považovat shnilého netvora? Čert ví, jaký želví samec, bahenní duch, mou starou oskákal.

STERNENHOCH
Fuj, fuj, fuj, fuj, fuj, fujfuj!
odplivává

OTEC
Tiel statas la afero, mia princa stultuleto. Ĉu ci ĉiam volas ŝin?
Tak je to, mé knížátko pitomé. Chceš ji ještě pořád?

STERNENHOCH
Otec vstupuje do zpěvu s chacha
Antaŭ ĉio ne … ĤaĤa … ne ciumu min! Ĥa Jes, mi volas!
Především mně netykej! A chci! Chci! Ukrutníku, který jste ji nelidským trýzněním do stavu tohoto přivedl!

OTEC
Kia heroeco en tia kolombido! Ci estos la ĝusta edza moŝto por ŝi. Ha!
Jaká rekovnost v takovém holouběti! Ale ty budeš pravý mužík pro ni. Haha!

OBA
Do por havi trankvilon de ci, rapidu al pastro, rapidu, rapidu!
Tak, abych už měl od tebe pokoj, běž hned ke knězi (jdu hned ke knězi, jdu), běž, běž!

Rvačka 20 sec

STERNENHOCH
Volas! Brutalo!Hontu!
Jes, mi volas!
Výkřiky při rvačce
Chci! Ukrutníku! Styďte se!
Ano, chci!

OTEC
Ĥa … Ĥa … Ĥa
STERNENHOCH
Viraĉo! Tiele ci parolas kun la unua viro de la regno? En prizono ci estos draŝata kiel sekalo! Kaj la manon de via filino mi ne plu postulas!
Chlape! Tak mluvíš s prvním mužem říše? Budeš v kriminále seřezán až zčernáš! A na ruku vaší dcery už nereflektuju!
Otec klekne na kolena a najednou je prosebníkem.

OTEC
Ho Via Princa Moŝto! Diru, ke vi persistas pri via propono, ĉu neeeee?
Ó Vaše Jasnosti! Že trváte na své nabídce, že ano?

STERNENHOCH
No, no, no, no, no, no, no, no – kial ne – ĉio dependos de via konduto –
No, no, no, no, no, no, no,no – pročpak by ne – bude to ovšem záviset na vašem chování –
Otec ještě přidá v lokajství a v předklonu pozadu shání výslužku pro ženicha po nevábné kuchyni.

OTEC
Pardonu, pardonu, pardonu, pardonu, kion mi diras, min malfeliĉan denove trafis atako de tenebra menso … Kiu virino ne amus vin?
Ale co jsem to zase řekl, já nešťastník, zas ten záchvat temné mysli … Která žena by vás nemilovala?

STERNENHOCH
Fi! Ĉu vi opinias, ke mi dezirus virinon, kiu edziniĝus al mi kontraŭvole?
Fuj! Myslíte, že bych chtěl ženu, která by si mne vzala z přinucení?

OTEC
recitativ přerušen na konci Sternenhochem
Bonvolu, Via Princa Moŝto, konservi por ni vian favoron – a por tiu putin … ĝi estos ega feliĉo! Ŝia imbecileco en plej altaj rondoj perdiĝos, inter viaj kretenoj ŝi …
Račte nám, Jasnosti, zachovat svou přízeň – vždyť to bude pro tu kur … náramné štěstí! Její blbost se v nejvyšších kruzích ztratí, mezi vámi hňupy bude se …

STERNENHOCH
Sufiĉe! Et Adiaŭ!
Dosti! A adieu!
Sternenhocha doprovázejí nejhlubší poklony otce. Sotva zavře za sebou dveře, zazní hřmotné odplivnutí.

4 – SVATEBNÍ HOSTINA
Dlouhý stůl, vchází šťastný pár, se svatebčany. Bržděné obžerství, pomalé krmení jídlem, šupák otec, svatebčané … nikdo si nevšímá Helgy, ale jídla. Sternenhoch vynutí přímo na stole, mezi kouřícími mísami, na Helze koitus. Helžina rychlená gravidita – mizí jeden z ubrusů jako plena přes kolena a uprostřed zbytků jídel Helga porodí. Fanfáry-salvy, během nichž vymizí (až na jeden s děckem) stoly s hostinou a hosté … zůstane Sternenhoch.

HELGA
Kiom plezura Doloro, ĉarma
Malbelo, verdira Mensogo kaj Nokto kiom sunoplena! Kiom  plezura Doloro! El marĉaj saŭroj ekestis la agloj.
Jak slastná Bolest, krásná Ohyzdnost, pravdivá Lež a Noc jak nadsluneční! Jak slastná Bolest!
Z bahenních ještěrů povstali orlové.

Koitus na stole langsam

HELGA
krmí s falešným úsměvem Sternenhocha lžící-servítek
Misteraj potencoj sorĉis mian animon de mia infaneco, katenis mian volon. Kiel povis okazis, ke mi kuniĝis kun vi, al mi pli abomena ol ĉiu ajn alia. Venke mi deskuis ilin, mi staras ĉi tie nova kaj forta kaj terura; ve al ĉiu, kiu baros mian vojon! Kiu baros mian vojon!
Tajemné moci omámily od dětství mou duši, vůli mou spoutaly. Jen tak mohlo se stát, že jsem se spojila s tebou, mně odpornějším než kdokoli jiný. Setřásla jsem je vítězně, stojím zde zcela nová a silná a strašná; běda každému, kdo se mně postaví v cestu!

Pleny-ubrusy, horká voda, porod, chrčení, Kuhmist jako porodní bába.

HELGA
El marĉaj saŭroj ekestis la agloj.
Infero ruĝa – antaŭ mi blanka infero … Malantaŭ
Z bahenních ještěrů povstali orlové.
Peklo rudé – bílé peklo přede mnou …

Dostává do ruky dítě a zpívá, na konci dává dítě Kuhmist.

HELGA 
Malantaŭ mi infero ruĝa – antaŭ mi blanka infero … Malantaŭ
Peklo za mnou rudé – bílé peklo přede mnou …
Vymizí svatební hosté, prepar. piano a citera, tichá domácnost na hradě Rattentempl/Saustein.

5 – HELMUTEK
STERNENHOCH
Pláče.
Kiel ofer-ŝafido ŝi iris al la altaro; tute kiel pupo, per kiu ludas knabinetoj, ŝi kondutis  en la nuptonokto, kaj mi, mi kiel idioto … mi ne volas, ne povas, ne rajtas tion priskribi …
Jako obětní jehně šla k oltáři; docela jako loutka, s kterou si hrají děvčátka, počínala si ve svatební noci a já, já jako idiot … nechci, nemohu, nesmím to líčit

KUHMIST
Podává dítě od Helgy Sternenhochovi a s pohledem na somnambulní Helgu. Šeptem.
La homoj ofte konfuzas dormon kun viglado, Dian ripozadon kun pigrado, lante trenantan sin tigron kun porko. Ŝi dormas, dormas, dormas! Kaj vekiĝo estos terura, princo!
Lidé zaměňují často spánek za bdění, božské odpočívání za lenost, pomalu se ploužícího tygra za prase. Ona spí, spí, spí!
A probuzení bude strašné, kníže!

STERNENHOCH
Espereble ŝi ŝanĝiĝos nun, estante virino, kiel ĉe inoj kutime okazas, mi diris al mi mem.
Sed tute male, ŝi iĝis nun, se eble, ankoraŭ pli apatia, kadavreca, abomena …
Snad se změní teď, když je ženou, jak to obyčejně u žen bývá, řekl jsem si.
Ale naopak stávala se teď, možno-li, ještě malátnější, mrtvolnější, hnusnější …

„Stav ten stával se po jejím šestinedělí – porodilať mně šťastně čilého, mně podobného chlapečka — kvapem mohutnějším, nápadnějším. Zlověstně žhnuly chvílemi její oči, ale vládnoucí nálada byla hluboce zamyšlená, melancholická. A já počínal k ní, vlastně teprve teď, pociťovat jakousi teplou náklonnost a touhu … Jednou jsem se odhodlal ulehnout do jejího lože, dříve ještě, než do své ložnice vstoupila. Neuleknuta, necitelna hleděla na mne delší dobu – a pak odešla do psince, kde ztrávila na slámě celou noc. Chvěl jsem se záhadným tušením, že co nevidět dojde k něčemu hroznému. – A došlo! Ale výbuch byl děsnější nade všecko, co mně má fantasie malovala. Seděl jsem nad kolébkou svého nebohého synáčka. Helga ležela opodál na pohovce a psala. Já hladil svému červíčkovi sporé bílé vlásky a takto hovořil“:

STERNENHOCH
Šišlá na dítě.
Etulo mia dolĉa, vi estas mia, mia, ĉu? Diru! Jesu almenaŭ per via aminda kapo!
Můj drobečku zlatý, ty jsi můj, můj, viď? Nu řekni! Kývni aspoň hlavičkou!
A sám si kývne dětskou hlavičkou.
Jen vi vidas, sed alie ne povus esti! Vi estas kvazaŭ mia portreto, ne de la panjo. Vi ne havas ŝiajn okulojn grandajn kiel tasojn, sed miniaturajn, intimajn, kiel mi. Viaj maldensaj haroj estas helaj, kiajn ankaŭ mi havis, via nazeto kiel ĉerizo.
Tak to vidíš! ale jakpak by taky ne! Jsi mně přece docela podoben a mamince nic. Nemáš jako ona velikánské oči jako misky, ale takové malinké, důvěrné, jako já. Máš světlounké, řiďounké vlásky, jako já jsem měl, nosík jako višničku.

HELGA
Probere se na stole.
SssssGrrrr!
Ozve se zasyčení, zavrčení děsivé …

STERNENHOCH
Helmuĉjo, kial vi tiel gapas al la panjo? Kvazaŭ vi timus ŝin. Ne timu, ŝi ne traktos vin mise, kaj se ŝi volus vin bati, (vrrrrrrr) la paĉjo ne permesos – vi estas ja tute, tute mia portreto –
Helmutku, co koukáš tak na maminku? Jako by ses jí bál. Neboj se, ona ti nic neudělá, a kdyby tě chtěla bacat, tatínek tě nedá – vždyť jsi celý, celičký já –

HELGA
GRRRRRRRRR!
ACCENT a vražda dítěte, dále prepiano temnotep.
Sternenhoch padá omráčen úderem dítěte k zemi.

„Zazněl strašný, ale tlumený zvuk, jako když zařve v cirku, bezděky, při pohledu na rozžhavenou tyč pardál. A v zápětí zmizela hlavička dítěte pod poduškou. Ta se vlnila – – Nevěda, co to znamená, rozhlédnu se a vidím, jak Helga – tvář Medusy – drží robě za kotník, hlavou dolů. A hned poté vylétlo malinké tílko nad příšernou matku – pocítil jsem hroznou ránu a pozbyl vědomí. Nabyv ho, vidím svou ženu, jak sedí na zemi jako Turek a kouří viržinko. Mezi ní a mnou leželo nehybně nahé tělíčko s roztříštěnou lebkou. Cítím něco lepkavého ve svých vlasech a na líci, sáhnu – krev a mozek! Delší dobu jsem nechápal, co se stalo, jsa dosud zpitomělý úderem do lebky. A tu promluvila klidným, strašným, zcela jiným hlasem než kdykoli dříve.“

HELGA
Vi makulis min por ĉiam – ne per koito, sed per tio, ke vi devigis min porti dum naŭ monatoj en mi vian abomenaĵon, ke li identiĝis kun mi kaj mi kun li – mi freneziĝus! Li devis perei!
Memoru: la vartistino lasis fali sur lian kapon grandan oran pezilon; se vi parolos alie, mi deklaros – atestantoj mankas – ke vi lin murdis! Ekde hodiaŭ ni ne interŝanĝos vorton, la kontakto nur skribe, sed ne per via manuskritpto, kiu vomigas min. Poskvrnil jsi mne provždy — ne souloží, ale tím, žes mne donutil nosit devět měsíců v sobě tvůj hnus, že stal se mnou a já jím – zešílela bych! Musil zhynout!
Pamatuj si: chůva nechala padnout na jeho hlavu velké zlaté těžítko; budeš-li mluvit jinak, prohlásím – svědků není – že tys jej zavraždil! Ode dneška nebude mezi námi vyměněno slovo, styk odbude se písemně, jen ne tvým rukopisem, který mně působí zvracení!

HELGA/STERNENHOCH
Kiom plezura Doloro, ĉarma Malbelo, verdira Mensogo kaj Nokto kiom sunoplena! Kiom plezura Doloro!
Jak slastná Bolest, krásná Ohyzdnost, pravdivá Lež a Noc jak nadsluneční! Jak slastná Bolest!

6 – RANDE
Helga s milencem-básníkem/ komponistou/syčákem Předehra – Helga se strojí a fintí pro milence. Veselá a rozromantizovaná, jakoby včera nezabila své dítě …
„Několik minut mlčeli; syčák si zapaloval gypsovku, z níž vyrážely černé kapky.“

HELGA
Jam li estas sub la monto! Estas lia deziro, ke mi bonvenigu lin ĉiam plene nuda, sed hodiaŭ mi lasos sur mi la fabelan …
Už je pod pahorkem! Je sice jeho přáním, abych ho přivítala vždy úplně nahá, ale dnes si ty báječné šaty … ať mi za to naseká, jak bude chtít …

POETA
Uuuuuh!
Zívne

HELGA
… robon almenaŭ, li draŝu min laŭplezure.
… ať mi za to naseká, jak bude chtít …

POETA
Parolu!
Mluv!  

„Zahučel dusivým, jako z nitra prázdného chrámu vycházejícím hlasem; a zároveň ji sekl přes obnažené lýtko její hůlkou tak, že za okamžik padaly z něho na polštář červené kapky.“

HELGA
Mia Unusola! Ci, unusola!
Můj Jediný! Ty Jediný!

POETA
Parolu, karulo!
Mluv, miláčku!

HELGA
Preskaŭ mi ne povas elteni sen ĉeesto de via korpo eĉ minuton …
Pomalu nevydržím už bez přítomnosti tvého těla ani minutu …

POETA
Virino, ho Dio, virino!
Žena, ach bože!
Zívne.

HELGA
Vi ne bezonas havi min daŭre proksime … Sed vi min ne amas, ĉu? … ĉu?
Ty mne nemusíš mít stále u sebe, viď? Ty mne ovšem nemiluješ, viď, že ne?

POETA
Kretena ĉiam kaj ĉie! Bestia forto min tiras al vi – vi estas damne tenta, elglitema bestio.
Blbá vždy a všude! Bestiálně silně mne to k tobě táhne – jsi zatraceně svůdná, kluzká bestie.

HELGA:
Al vi sufiĉas revi pri mi kaj masturbi vin mem, ĉu?
Tobě stačí, že o mně sníš a při tom masturbuješ, viď?

POETA
Bubino, mi aspiras al pli altaj celoj ol virinaj femuroj.
Holka, jdu za poněkud vyššími věcmi než za ženskými kýtami.

HELGA
… ĉu?
… viď?

POETA
Vi estas por mi nur la plej bona rostaĵo, sed mi ne vivas por manĝegi.
Jsi pro mne pouze nejlepší pečení, ale nežiju, abych žral.

HELGA
… ĉu?
… viď?
Klare, klare, Majestulo mia Santa! Mi ne volas, Reganto mia! Per virino ludas Viro, perfortas ŝin kaj frakasas …
Vím to, vím, můj Vznešený, Svatý! Nechci, Vládce můj! Hraje si jen se ženou. Muž, znásilňuje ji a drtí …

POETA
Parolu, karulo!
Mluv, miláčku!

HELGA
Sed li devas ŝin prilabori zorgoplene, nur tiukaze ĝi estas vera vira amorado.
Ale musí to dělat pořádně: jen pak ji důstojně, po mužsku miluje.

POETA
Parolu!
Mluv!

HELGA
Kaj ŝi poste amas lin laŭ virina maniero –
Jen pak miluje ona po žensku jeho –

„A podavši mu silnou březovou metlu, převalila se na břicho. Jedním rycem strhl jí drahocenný, zlatými a démantovými hvězdami protkaný šat, že z něho zbyly jen cáry. A vysázel jí jich asi čtyřicet, a jakých! Smrt bych z toho měl! Syčela trochu a skučela, ale nebylo to slyšet více než svištění metly; házela svou zadnicí, kterou jsem dnes po prvé viděl nahou — ale ani jednou se nepokusila chránit ji dlaní … Pak, pokrývajíc rudou, mokrou, zkroucenou tvář kapesníkem, po kolenou došoupala se k syčákovi a položila mu hlavu na břicho. Jako pes …“

POETA
Mi ripetas al vi ĉiam, mia eta kretena aĉulino!
Nu, vždyť ti říkám vždycky, malá pitomá sviňka!
Zabručel a převaloval si ji sem tam, zkoumavě, jako když lev překlopuje svou tlapou uloveného člověka nevěda, je-li ještě živ či mrtev. A moje roztomilá panička nechala sebou válet jako váleček na nudle a pološeptala dál, ovazujíc si podle možnosti rány zbytkem svého šatu.

HELGA
Tia mi estas! Aĉulino, putino, mesalino … nura ĉifono, svingata per misteraj, nigraj uraganoj …
To jsem! Sviňka, čubka, coura … jen cár, zmítaný tajemnými, černými vichřicemi.

POETA
Vi, vi estas provo pri genia virino. La unua.
Jsi, jsi pokus o geniální ženu. První.
Zahučel v zamyšlení …

HELGA
rozechvěle
Ho! kiajn infanojn ni du generos, kian lumon! Mi naskados por vi ĝis la morta laco! Mi mortigis la etan abomenaĵon sindefende; alie ĝi mortigus min.
Oh! Jaké děti budeme my dva rodit, jaké světlo! Budu Tobě rodit do úpadu!   Zabila jsem ten malý hnus v sebeobraně: byl by jinak zabil mne.
konec erorituálu

POETA
Vi streĉas vin tro, bubino, kiel frenezulino. Preskaŭ mi timas, ke la krevinta fusilo ne  krevigu ankaŭ min … Hej, nimfo!
Přepínáš se, holka, ve všem jako blázen. A skoro bych se bál, aby ta roztržená ručnice neroztrhla i mne … Hej, kočko!

HELGA
… ĉu?
… viď?

POETA
De tiu via turo ni povus esti bone videblaj per lorno kaj vi estas nuda!
Z té vaší věže bychom mohli být dalekohledem velmi dobře viděni a ty jsi nahá.

HELGA
… hihihihi!

POETA 
Mi havas persistan impreson, ke iu nin rigardas.
Stále mám dojem, jako by nás někdo pozoroval.

HELGA
posměšně
Eble sinjoro Humo? Fava hundo! 
Hihihihi!
Snad pan Hnus? Prašivý pes! ihihi!
Helga vstává … dostane facku, dosti vydatnou.

POETA
Kuŝu! – Eĉ plej hunda hundo rabias.
Lež! – I nejpsovštější pes se vztekne.
Výstřel. Poeta se kácí. Objevuje se ukrytý Sternenhoch s kouřící dvojkou, který vše pozoroval.

KUHMIST
Parcere subjectis et debellare superbos … Sternenhoŝinjo!
Šetřit ty, kdo se poddali, a válčit s pyšnými … Sternenhošíčku!

STERNENHOCH
s kouřící dvojkou
La mezuro de viaj pekoj, adultulino, makulo de la tero, estas plenigita. Kaj vi, mizera fripono, ne plu ĝuos ŝian malpuran, mukan, abomenan korpon! Vi porkoj! Vi kanajla nazviŝulo! Vi putino ĉiesa – vi – vi -vi … La „fava hundo“ lecionos vin!
Míra nepravostí tvých, cizoložnice, skvrno země, je naplněna. Ten „prašivý pes“ ti ukáže! A ty, rošťáku mizerný, nebudeš se už těšit jejímu nečistému, slizkému, hnusnému tělu! Vy prasata! Ty lotře usmrkaný! ty kurvo prolezlá, – ty – –, ty – – – Prašivý pes k vám mluví!
Omráčení Helgy a tažení po zemi až na pozici "polomrtvá ve věži".

7 – V KOBCE
Uvězněná položivá Helga plní úkol Poety, snaží se usmířit se Sternenhochem, překonat odpor.

STERNENHOCH
(modlitba nad zdánlivě mrtvou):
Ho Helga, mia stelo terura, kiun nur nun, murdinte vin, mi efektive amas … Ho Helga, mia stelo terura!
Ó Helgo, má hvězdo strašlivá, kterou teprve teď, zavraždiv tě, vskutku miluju … Ó Helgo, má hvězdo strašlivá!

HELGA
Kio – oo?
Co – oo?

STERNENHOCH
Lekne se oživlé.
Aaaaa – kion vi faras?
Áááá – co děláš?

HELGA
Pomalu se probírá.
Kio – oo?
Co – oo? 

STERNENHOCH
Helginjo mia!
Helgičko má!

HELGA
Via? Via? Besto kretena! Movu vin for!
Tvá? Zvíře blbé! Hybaj ven!
Submisivně, ale s odporem
Aŭ – Aĥ – aĥ! Nun aŭ neniam … Helmuto – ho! Venu  proksimen!
Nebo – Ach – ach! Teď, nebo nikdy … Helmute – óh! Pojď ke mně blíž!
Pokus o polibek

STERNENHOCH
Ho Helga, mia stelo terura.
Ó Helgo, má hvězdo strašlivá.

HELGA
Edzo karega – adiaŭan kison, ki-se-ton …
Manželi drahý – na rozloučenou polí-be-ní …
pokus o polibek; řev 
Neee, putraĵo … putraĵo, tuj for aŭ mi elpremos vin el la mondo!
Néé, hnise, okamžitě ven, nebo tě vymáčknu ze světa!

STERNENHOCH
Zuřivě dusí Helgu ponožkou, až ztratí vědomí – od té doby
Helga brumendo. Dlouhá pauza na důmyslné spoutávání omdlelé. Helga se probírá z mrákot …

„Obnaživ jí spodní polovici těla, strašně jsem ji zmrskal. Trpěla zprvu bez hlesu a bez hnutí, pak se začala kutálet po zemi, konečně řvát. Ale při tom nadávala stále, a já tím déle pokračoval, až omdlela, celá krví oděná. A pak – – vykálel jsem se jí na tvář a omazav o to svou ponožku, vecpal jsem ji do jejích úst. Také jsem ji trochu poplival, vysmrkal se jí na tvář a skopav nehybné tělo, vyšel jsem a zamkl za sebou dveře. Chodil jsem každodenně vícekrát do věže, a pootevřev první tajná dvířka, naslouchal jsem. Bylo vždy slyšet šustění, skučivé, sténavé mručení nosem – ach tak hrůzyplné! A slyšel jsem je až halucinačně i v hradě, na procházkách, všude, všude. Za deset dní jsem se vrátil na hrad zcela změněn a zlomen –: odhodlán, že ji pustím na svobodu, ať se děje, co děje, uslyším-li dosud za železnými dveřmi známky života. Byl jsem zcela statečný, jako nikdy dříve, neboje se ani smrti, když jsem horempádem běžel do věže. Otevru tajná dvířka, naslouchám. Ticho. Zaklepám na železné dveře.“

HELGA
Huhlá brumendo skrz ponožku.
Kie mi estas?
Kde to jsem?

STERNENHOCH
Tie, de kie vi ne eliros! Aŭ nur je tempofiniĝo! Vi estas en la kastela forgesejo! Pekulino, la plej senmorala adultantino! Ĉion mi scias! Ĉion vidis kaj aŭdis via „ŝima hundo“!
Tam, odkud nevyjdeš! Leda v soudný den! Jsi v hladomorně hradu! Hříšnice, nejzkaženější cizoložnice! Vím všecko! Všecko viděl a slyšel ten tvůj „prašivý pes“!

HELGA
Mi estas en via povo, do parolu prudente. Se vi lasos min morti, vi pereigos vin mem. Via konscienco ne estas tiom forta, por porti la kulpon dum la tuta vivo.
Jsem ve vaší moci a mluvme rozumně. Necháte-li mne zde umřít, zahubíte se. Vaše svědomí není dost silné, aby něco takového dovedlo po celý život nésti.

STERNENHOCH
Ne eblas. Vi tro pekis kontraŭ mi, kontraŭ Dio kaj kontraŭ ĉiuj homoj. Punas vin ne mi mem, sed Dio!
Nemožno. Příliš jsi hřešila proti mně, Bohu a všem lidem. Netrestám tě já, ale Bůh.

HELGA
Ne ne, konfesu, ke vi nur timas! Mi ĵuras, ke senmotive, ĉu vi komprenas? Mi forlasos vin por ĉiam, neniam plu vi aŭdos pri mi …
Ne, přiznej se, že máš jen strach! Přisahám, že planý, slyšíš? Opustím tě navždy, nikdy již nebudeš o mně slyšet …

STERNENHOCH
Kun via amanto, ĉifonulo?
S tvým chlapem, trhanem?
Sternenhoch pomalu odchází tajným východem z věže. Hlas Helgy pomalu mizí v chodbách hradu.

HELGA
Tuj mi estu malligita, vi ŝima hundaĉo! Mi ordonas tiel! Se ne, mi disponas rimedojn, kiujn vi ne scias imagi, kaj mi helpos min mem – sed poste ve al vi, vere ve, sentaŭgulo! Mi havas kontrakton kun satano mem! Kaj mia edzo, ho, plezure atendu lin! Tuj min liberlasu, sklavo aroganta, la plej lasta el ĉiuj homoj, abomeno de abomenoj!
Okamžitě ať jsem rozvázána, pse prašivý! Poroučím to! Ne-li, mám prostředky, o nichž nemáš tušení, abych si sama pomohla, – a pak běda ti, běda, otrapo! Jsem ve spolku se samým satanem! A můj muž, těš se na něj! Okamžitě, otroku drzý, nejposlednější z lidí, hnuse hnusů!
Sternenhoch navštěvuje pro další duchovní posilu Kuhmist.

8 – KUHMIST
KUHMIST
Ho, facila helpo, moŝta sinjoro. Vi estos kuracita en momento, sed ĝi kostos multe da mono …
Ó, snadná pomoc, vzácný pane! Budete rázem vyléčen, avšak bude to stát mnoho peněz …

STERNENHOCH
Kiom multe?
Mnoho-li?

KUHMIST
ukáže 3x dlaní

STERNENHOCH
Aĥ – dek kvin markojn! – Tiom multe? Jesukristo, kie mi akiros ilin? Tiom multe?
Ach – 15 marek! Tak mnoho? Ježíši, kde je seberu? Tak mnoho?

KUHMIST
Nu, moŝta sinjoro – pro amo al proksimulo …
No, vzácný pane – z lásky k bližnímu vám …

STERNENHOCH
Kiom multe?
Mnoho-li?

KUHMIST
… mi helpos vin kontraŭ …
… to udělám za …

STERNENHOCH
Kiom multe?
Mnoho-li?

KUHMIST A STERNENHOCH
… vin kontraŭ …
… to udělám …

KUHMIST
… dek du markoj …
… za 12 marek …

STERNENHOCH
Ĉu ne eblus kontraŭ dek?
Za 10 by to nešlo? …

KUHMIST
Do – en la nomo de la Sinjoro – estu dek! Kaj nun jubilu, sinjoro! Kiel la suno karesas la teron, tiel la infera potenco perdos sian povon super vi!
Nuže – ve jménu Páně, za 10! A teď zajásejte, pane! Jakože slunce zemi oblažuje, pozbude pekelná moc moci své nad vámi!

STERNENHOCH
Ĉiopova estas …
Všemohoucí je …

STERNENHOCH A KUHMIST
… rimedo mia!
… prostředek můj!

KUHMIST
Jen fekaĵo de vipuro, kiu en pina bosko januare ekvidis la mondon, estante ekskrementita sur filikan floron. Plue larmo de gorilo. Poste ŝvito de diamanto, antaŭ ol en morta angoro, flamante en enorma varmego, en la sunon, sian sinon patrinan, ĝi refalos. Fine ruĝaj radioj de planedo Aldebarano, kaptitaj en vitran kaptilon. Ĉio trablovita per spiro de virgulino, kiu jam dek tri infanojn naskis sen esti tuŝita de viro. Ĉefe estas ĉi tie plumo el rano, kio okazas nur unufoje dum jarcento!
Jest zde lejno zmije, které v háji borovém v lednu svět spatřilo, na květ kapradiny vyměšeno byvši. Dále slza gorilí. Item diamantu pot, než v úzkosti smrtelné, v horku přenáramném vzplanouc, do slunce, svého lůna mateřského, nazpět padne. Konečně rudé Aldebaránu planety paprsky, do skleněné chycené pasti. Vše to provanuto dechem panny, která již 13 dětí porodivše, aniž muž se jí dotkl. Hlavně však pírko zde jest z žáby, což stává se jen jednou za století!
Jenan nukson miraklan, kiu nomon Podex romanus ĝuas, oni devas porti ĉiam sur sia koro. Ĉar nur kredo beatigas, senkredeco estas principo pereiga. – Tamen se tiu ĉi timego vin foje obsedos, ripetu ĉiam laŭte: „Fantomo, fantomo en anuson mian saltu!“ Se malgraŭ tio via timo ne malaperos, kriu tiujn vortojn ĉiam pli kaj pli laŭte; se ĝi ne helpos, hurlu tiom, ke la domo tremos. – Vi estas savita, sinjoro!
Ořech tento divotvorný, jehožto jméno Podex romanus se zove, musíte nositi stále na srdci svém. Neboť jen víra činí blaženým, nevěra všezáhubný princip jest. – A zmocní-li se vás někdy přes talisman tento strach, říkejte si jen stále hlasitě: „Strašidlo, do prdele mně vskoč!“ Nezmizí-li vzdor tomu strach váš, křičte tato slova stále hlasitěji; nepomůže-li ani to, řvete je, až se dům bude otřásat. – Jste spasen, pane!

STERNENHOCH
Benata vi estas inter la virinoj! Mi superŝutos vin per milionoj, se mia stato daŭros ankoraŭ unu jaron! Mi sanas, sanas! Aaaaa! Helga, Daemona, en anuson mian saltu, saltu! Helga, Daemona, en anuson mian saltu, saltu!
Požehnaná ty mezi ženami! Miliony tě zasypu, potrvá-li stav můj ještě rok! Jsem zdráv, zdráv! Helgo, Daemono, do prdele mně vskoč, vskoč! Helgo, Daemono, do prdele mně vskoč, vskoč!
Gradace taneční, housle víří, bouře. Sternenhoch po požití lektvaru v euforickém reji s přízraky Helg a Trhanů i přízraku vlastního. Vyvolává Helgu – vnitřní hlas Vypravěč.

VYPRAVĚČ/STERNENHOCH
Helga, Helga la plej kara, aŭdiĝu, mi tuj vin lasos libera! Aŭdiĝu, vi ne povas ja esti morta, mi petas je kompatema Dio! Finite! Mi venis malfrue! Almenaŭ ŝi liberiĝis de la surtera suferado. Sed kio min, min atendas ĉi tie?
Helgo! Helgo nejdražší, ozvi se, pustím tě ihned! Ozvi se, vždyť nemůžeš být ještě mrtva, prosím tě pro Boha živého! Dokonáno. Přišel jsem pozdě. Odbyla si aspoň pozemské utrpení. Ale co mne, mne tu čeká?

Rituál gorilích slz a lejna zmije přechází do vize somnambul Helgy.

9 – DELIRIUM

dokončení zde