DĚKUJEME
9 – DELIRIUM
Kaleidoskop šílení na půdorysu jednoho bláznivého dne 11. května z deníku. Sternenhoch po dávce od Kuhmist zešílel.
Danse Feeria s delirantními pěveckými vstupy-zjeveními A, B, C na poli zimním.
Sternenhoch s lahví až do konce – chlastá fest.
Intro – posílen ořechem na krku vrací se k věži
Episoda Deliria A
Somnambul-zjevení Helgy, spícínespící Sternenhoch pod vlivem Kuhmist buší na vrata věže. Konec bušení … náhle se zjeví Helga jako hologram mimo věž. Bim!
STERNENHOCH
zaklíná zjevení ořechem
Ĉuri muri tumtulum, puki puk kaj ĉumĉampibiribibo!
Čury mury ťumťulum, puki puk a čumčamčum!
Sternenhoch blázní …
Li flirtas kiel lavita vestaĵo en vento, kiel pasero – flugi for! kvivit! kvivit! pep, pep, pep! Mia moŝta edzino, mi petas, kiel vi ĉiam fartas?
Je jako prádlo na větru, je jako vrabec – frnk! cvrlik, čimčarara, čim, čim, čim! Má vzácná choti, jak se vám, prosím, stále teď vede?
HELGA
Malbone.
Špatně.
HELGA/STERNENHOCH
Malbone.
Špatně.
STERNENHOCH
Kiel eblas? Vi aspektas gaja, juna kaj freŝa …
Ale jakpak by! Vypadáte přece tak veselá, mladá a svěží …
HELGA
Mi timas, ke la ĉefan batalon mi ne gajnis … Mi malvenkis …
Bojím se, že jsem v té hlavní bitvě nevyhrála … Prohrála …
STERNENHOCH
Ĉe ĉiuj sanktuloj kaj sanktulinoj, edzino mia, vi malvenki? Tia elegantulino …!
Ale pro všechny svaté a světice boží, vy, choti má, prohrát? Taková štramačka!
HELGA
Malamon kun Eterna Brilo mi ne kunfados. La Nokto ne povas eniri en la Tagon. Venu proksimen.
Nenávist se Září Věčnou nesloučím. Noc nemůže vejít do Dne. Neptej se. Pojď blíž.
Políbí ji! Traverza zvon! Niněry, velké bubny. Rituál lihu. Tu najednou jí chci dát hubičku. Odlétnu náhle do kouta. A ona stojí nade mnou – úplně jiná! Zmizel její somnambulní pohled, zelená žluť tváře zaplála růžově, a starý, děsný hlas:
HELGA
De kie vi aperis, vi eterna ŝima hundo?
Kde se tu bereš, ty věčný prašivý pse?
STERNENHOCH
Demonino, en anuson mian saltu.
Daemono, do prdele mi vskoč!
HELGA
Kion vi blabla-blekas?
Co blekotáš?
STERNENHOCH
Helga, en anuson mian saltu!
Daemono, do prdele mi vskoč!
HELGA
Mi – vin? Ĉu vi frenezas? Kaj kia aroganteco, diri al mi ci!
Já – tebe? Blázníš? A co je to za drzost, tykat mně?
STERNENHOCH
Mi nenion – mi nenion – sed ci min ĵus ĉirkaŭbrakis!
Já nic – já nic – ale ty jsi mne právě objímala!
STERNENHOCH
Mi ne povas – mi petas – petegas Mi ĵus estis en la ĉielo – kaj nun vi faligas min denove en la inferon.
Nemohu – prosím – prosím …
Byl jsem právě v nebi – a hned mne srážíte zas do pekla.
HELGA
Tien mi vin ankoraŭ faligos!
Teprve tě tam srazím!
STERNENHOCH
Edzino! La venĝo apartenas al Dio.
Choti! Pomsta náleží bohu.
HELGA
Stultulo, stultulo!
Trulante, trulante!
Sternenhoch sebou švihne opilý.
KUHMIST
hlasem Helgy, belcanto
Ĉu vi ekdormis, amiko?
Usnul jste, příteli můj?
STERNENHOCH
Ĉu vi vidis damon, sub vualo?
Viděla jste dámu, pod závojem?
KUHMIST
Nenion mi vidis. Nenion.
Nic jsem neviděla. Nic.
Startují niněry - Sternenhoch napadá Kuhmist, která mu lhala o přízraku Helgy.
STERNENHOCH
Altestimata publiko, jen surprizo!
Velevážené publikum, překvapení!
Sternenhoch dává pít lektvar čarodějnici podvodnici Kuhmist, rvačka a ponižování Kuhmist.
Vi eltrinkos ĉion kaj tuj!
Perfida porkino!
Vypiješ to ihned všechno!
Zrádná svině!
KUHMIST
Urinaĵo, ĉu la homo kapablas elteni ĝin?
Močůvku, copak to člověk snese?
STERNENHOCH
Mi lecionos al vi manierojn, vi perfida sorĉistino, eĉ proverboj ne plu helpas! Kaj Podex romanus jam delonge ne!
Naučím já tě moresům, čarodějnice neřádná, už ani ta průpověd' nepomáhá!
A Podex romanus už dávno ne!
KUHMIST
Mňouká.
Mjááůůů!........... Mjááůůů!...........
Mjááůůů!........... Mjááůůů!
STERNENHOCH
Vipurino! Ĝi estis malplena, vi diablino, malplena, baŭ, baŭ, baŭ, baŭ, baŭ!
Ekzekuti vin mi aranĝos! Baŭ! baŭ! Mi estas Elefanto, Elefanto!
Zmije! Prázdný byl, ďáblice, prázdný, haf, haf, haf, haf, haf!
Popravit tě dám!
Haf! haf! Já jsem Slon, Slon!
POETA
Vstal z mrtvých a shání se po Helze, vyslýchá a bije Sternenhocha, který se vydává za králíka.
Demoninjo, vi estas morta. Mi sentas ĝin. Kaj estas bone. Mi ankoraŭ preparos por vi belan funebron – –
Daemoničko, jsi mrtvá. Cítím to. A dobře tak. Připravím Ti ještě hezkou tryznu – –
STERNENHOCH
Napije se a zařve.
Altestimata publiko, jen surprizo!
Velevážené publikum, překvapení!
Episoda Deliria B
Vražda Poety
Zámecký balkon
STERNENHOCH:
dělá králíka
Denove li kaptas min je la oreoloj, – ho, se li donus al mi trifolion anstataŭ brasiko!
Zas mě chytí za uši, – kéž by mně dal teď místo košťálu jetel!
POETA:
Kion pri Helga?
Co je s Helgou?
STERNENHOCH
Mi kompatinda kuniklo, jaj, jaj!
Vi ne batos min inter la orelojn, ĉu ne? jaj, jaj!
Já jsem ubohý králík, jaj, jaj!
Vy mne nepraštíte za uši, že ne? jaj, jaj!
POETA
Kion pri Helga?
Co je s Helgou?
STERNENHOCH
Pri Helga! Pri kia Helga? Mi konas nenian Helga … Mi estas kuniklo!
S Helgou? S jakou Helgou? Neznám žádnou Helgu … Já jsem králík!
POETA
Kion pri Helga? Per unu vorto!
Co je s Helgou? Jedním slovem!
STERNENHOCH
Mi – mi ne scias – mi scias nenion – En pri – pri – zon – – a … a … a
Já – nevím – já nevím nic – Je – ve – vě – á
Poeta mlátí králíka Sternenhocha, který má zelné uši a jí hlávku zelí.
POETA
Pardonu, karulo, ke mi premas vian gorĝeton; sed kion fari, se vi estas tia malsaĝuleto.
Odpusť, drahoušku, že ti tlačím krčíček; ale co naplat, když jsi blbeček.
Výstřel, už mrtvý poeta se znovu skácí … Kuhmist přichází s kouřící dvojkou ke Sternenhochovi, který po rvačce s poetou má na hlavě natržené zelné uši.
KUHMIST
Tio estas bela, sed pardonu, vi aspektas pli kiel ĉevalservisto de lia Princa Moŝto.
Vi bonvolas fetori per stalo – kaj brando. – Sinjoro, kondutu prudente! Helpon!
To je hezké, jen promiňte, že vypadáte spíše jako čeledín Jeho Jasnosti. Ráčíte páchnout chlévem a kořalkou. Pane, počínejte si rozumně! Pomoc!
STERNENHOCH
Napije se a zařve
Jen surprizo!
Překvapení!
A zastřelí Kuhmist její zbraní.
Episoda Deliria C
Citace námluv. Vražda otce. Nastoupí otec, pěje krátce téma z námluv se Sternenhochem, za ním se vynoří Helga a zastřelí ho.
OTEC A STERNENHOCH
Mi kuraĝas, sinjoro …
Dovoluju si, pane …
Výstřel, už mrtvý otec se znovu mrtvý skácí …
Dance rituál – Niněry vrchol – Všechny Helgy honí Sternenhocha, střídavě pokřikují repliky Helgy. Uvláčí ho. On jim s řevem odpovídá až do padnutí s demižonem na znak. Sklo se roztříští.
HELGY
Rekonsciu, princa sinjoro! Haha! En ĉio mi brave sukcesis! Finita la komedio, kompatinddulo! Mi estas viva, reala Helga, ne gapu kiel fiŝo! Mi ne pereis en via forgesejo!
Vzpamatuj se, pane kníže! Haha! Jak se mně to všechno vydařilo! Dost už komedie, ubožáku! Jsem živá, skutečná Helga, nekoukej jako ryba! Nepošla jsem ve tvé hladomorně!
STERNENHOCH
Ne eble – ne eble
Nemožno – nemožno –
HELGY
Vi estas enorma azeno! Tiom longe lasi sin konduki je la nazo, hahaha!
Jste to kus vola! Tak dlouho se nechat takhle vodit za nos, hahaha!
STERNENHOCH
Sed – mi vidis vin – tie mi vidis – kuŝi – morta – en decembro –
Ale – vždyť jsem vás – tam viděl – ležet – mrtvou – v prosinci –
HELGY
Senkuraĝulo! Se vi havus kuraĝon almenaŭ piedfrapi la robon, vi aŭdus – susuradon de la pajlo! Vi ŝparus fabojn kaj legomojn, bovan sterkon, vangofrapojn, policistajn rimenojn, frenezulejon –
Babko! Kdybys byl měl kuráž aspoň kopnout do toho šatu, byl bys uslyšel – zašustění slámy! Byl by sis uspořil boby a zeleninu, Kuhmistku, pohlavky, řemeny policajtů, blázinec –
STERNENHOCH
Dio mia, la vesto, la robo, la robo! … la kadavra fetoro tie –
Pane bože, ty šaty, ty šaty! …
Ale – ten mrtvolný zápach tam –
HELGA
Mucido? Fetoro post viktimoj de viaj noblaj antaŭuloj. Kaj eble eĉ fotoro via!
Stuchlina? Zápach po obětech tvých ušlechtilých předků. A snad i zápach tvůj.
HELGA/VYPRAVĚČ
Se vi vidus febrante tiun garbon sur via kuseno, ĉu ĝi ne signifus, ke ĝi ne kuŝas sur la kampo? – Mi vizitis vin, reala, entute naŭfoje, por ke vi freneziĝu.
Kdybys tenhle snop zde viděl v horečce na své peřině, následovalo by z toho, že neleží zde na poli? — Navštívila jsem tě, skutečná, celkem devětkrát, abys zešílel.
STERNENHOCH
Ho, edzino mia, vi do vivas! – Ho kia feliĉo, ke sur mi ne pezas terura peko – murdo …
Ó choti má! Vy tedy žijete? … Ó jaké štěstí, že mne netíží strašný hřích – vražda …
HELGA
Ĉio, kion mi rakontis al vi, estis elpensaĵo. Parto de mia plano: senigi vin malrapide, rafinite je prudento.
Všecko o tom, všecko, co jsem ti povídala, byl výmysl. Součást mého plánu: připravit tě pomalu, rafinovaně o rozum.
STERNENENHOCH
Napije se a zařve.
Altestimata publiko, jen surprizo!
Velevážené publikum, překvapení! Usíná na stole jako v první části. Sen z plesu se zhmotňuje v nadskutečnost.
10 - GRANDE FINALE
Koitus s mrtvolou Helgy, otrava, smrt-citace Arie Serafo a Kiom plesura. Poslední příchod do kobky. Nejdříve Helga jen sténá, pak tichy milostný rozhovor, výkřiky Helgy k nebi, Arii Morto zpívá Sternenhoch spolu s Helgou, Helgu dabuje svým hlasem, animuje si mrtvolu. Láska ze sna dochází naplnění ale vyjeví se, že ke smíření a splynutí v lásce došlo s mrtvou Helgou. Naděje je v dalším životě.
STERNENHOCH
Helga, Helga, ĉu estas vi, mia edzino?
Helgo! Helgo, jsi to ty, má choť?
Dabuje Helgu.
Mi venis pro scivolemo, ĉu vi havos sufiĉe da kuraĝo alveni ĝuste hodiaŭ, kiam vi post kvaronhoro ricevos frenezjakon.
Přišla jsem, ze zvědavosti, budete-li mít dosti odvahy, přijít sem právě dnes, když za čtvrt hodiny dostanete svěrací kazajku.
STERNENHOCH
Do vi vere vivas?
Tys tedy opravdu živá?
Dabuje Helgu.
Mi proponas pacan geedzan kunvivadon ĝis la morto …
Navrhuji pokorně manželské spolužití až do smrti …
STERNENHOCH
Mi, edzo Via en Majesto kaj Etrerno, descendis kaj fariĝis homo nur tial por savi vin el la marĉo de la Nokto.
Já, choť Tvůj na Výsostech a od Věčnosti, sestoupil jsem a člověkem se stal jen proto, abych Tě vysvobodil z močálu Noci.
„Ale Daemona tvář neodkrývala. Trhla několikrát šátkem, ale jen ústa obnažila. A lomcovala se tak strašně, jako by neviditelné, nejsilnější ruce jí cloumaly.“
STERNENHOCH
Dabuje Helgu
Eĉ tra fermitaj palpebroj penetras la terura, neeltenebla, neeskapebla Lumo … Ĉio nur mia hokuspokus! Mi estas ja viva, frenezulo!
I zavřenými víčky proniká to děsné, nesnesitelné, neuniknutelné Světlo … Všecko jen můj – hokus pokus! Vždyť jsem živá, blázne!
HELGA
Via ino mortinta – dankas por ĉiuj momentoj komunaj.
Tvá mrtvá – děkuje za všechny chvíle společné.
STERNENHOCH
Kiel sonas via voĉo! Ore kaj majeste … Donu al mi la manon …
Jak zní tvůj hlas! Zlatě a velebně … Podej mi ruku …
HELGA
Šeptem
Kio min ĝuege travibris? Kvazaŭ mi estus tuŝinta … Lin … Dio, ĉu estas vi?
Co to mnou rozkošně prochvělo? Jako bych se byla dotkla – Jeho … Bože, jsi to ty?
HELGA
Mi, via ino mortinta … fordonas min en viajn manojn.
Tvá mrtvá – do rukou tvých se odevzdávám.
HELGA/STERNENHOCH
Šeptem
Ho, venu, edzo, Belo Mia Eterna, – penetru en min, tralumu la Vekitan kaj Savitan – –!
Ó pojď, manželi, Kráso Má Věčná, – vnikni do mne, prozař Probuzenou a Spasenou – –!
HELGA A STERNENHOCH
Eĉ tra la fermitaj palpebroj penetras la terura, ĉionbrakumanta Lumo.
I zavřenými víčky proniká to děsné, všeobjímající Tvé Světlo.
HELGA A STERNENHOCH
Kiel mirakle bela vi estas!
Serafo! Dio! La dio de la Suno - la Suno mem …
Jaký jste divukrásný! Seraf! bůh! Sluneční bůh — slunce samo...
Halas davu naleznuvšího Sternenhocha postkoitálně usnuvšího na Helze. Bouře končí, vychází slunce během konce árie.
„Právě ve chvíli a na místě, kdy a kde zapadly na východě západní, vyhřmělé mraky, vyšlo slunce. Hradní sluhové, Sternenhochovi příbuzní, lékaři vplížili se, žasnouce, do věže – a do hladomorny. S opatrnou hrůzou rozžali svítilny. Neboť svítilna knížete zhasla, polita byvši Vyšším Světlem … A spatřili jej, ležícího na čemsi růžovém a zeleném a – – pohybujícího se – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Utíkali. Někteří omdleli. Vraceli se. Odtrhli knížete, stále se při tom pohybujícího …, je nevidoucího, světle se usmívajícího. Jeden ze sluhů, o němž se říkalo, že má dar druhého zraku, tvrdil, že při vstupu do kobky spatřil ji osvícenou sněhově bílým třpytem, jaký se na zemi nevyskytuje; ten rychle prchal, za okamžik zhasl ve tmě.“
KUHMIST
Kosti rukou a nohou jednoroční mrtvoly byly ovinuty provazy. V tom, co zbylo z úst, nalezeny nečisté hadříky, které věda uznala za zbytky ponožky. Tatáž věda konstatovala v „žaludku“ zbytky neztrávené syrové krve, a prohlásila, že smrt nastala asi za 14 dní, vykrvácením; spoutaná rozkousala si ramena, kolena, vůbec vše, kam zuby mohla dosáhnout. Jinak byla by prý žila ještě o několik dní déle. Učinila tak, tvrdili učenci, aby ulevila své žízni. My však soudíme, že skončila sebevraždou. –
Kníže Sternenhoch klesnutím na mrtvolu poranil si o její obnažené nosní kosti tvář. Milostivá byla mu Daemona i zde! – – Za dva dny zemřel otravou krve. Až do příchodu posledního bezvědomí – stále usmívavý a veselý, jako jinoch, jemuž dívka vyznala právě lásku. Pronášel, nadšílenec, za minutu více nádherných myšlenek, než jich pronese normální inteligent za celý život. Třeštil ovšem; např. zaměňoval Choť svou se sluneční září –.
Neviděli ho lidé, stojící nad ním v hodině smrti, Zrakem, kterým Ona spatřila pravý obraz jeho zjasněné duše v hladomorně. Přes to ho nepoznávali a šeptali si s bázní: „Jak je krásný!“ Vskutku, i pro pozemský zrak stal se hezounkým ubohý obličejíček … Úžasně se ztenčil a zjemnil jeho nos; stiskly se transcendentálně usmívavé tlusté rty, že tvořily skoro úzkou linii; zveličilo se zázračně čelo; a zavřené oči více pravily než dříve, když hleděly … A ve chvíli, když zavírali nad ním rakev, vzplanula tvář mysticky, jakoby vlastním světlem, pod pohledem slunce. Po celý den se neobjevilo – a zapadlo hned opět za mrak v ten okamžik, když zapadlo víko nad hlavou Pokorného Vítěze.
To Bohyně poslala i odloženému Oděvu Jeho Svaté Duše poslední, sluneční políbení. –
KONEC
VÝSLOVNOST ESPERANTA.
DIAKRITIKA:
ĉiuj čiuj
tuŝinta tušinta
ĝuege džuege
ruĝa rudža
Malantaŭ malantaú
Přízvuk je na předposlední slabice. Pokud po „i“ následuje další samohláska, vyslovuje se mezi nimi slabé J:
mia, via, ĉiuj, kio, kiom, kiel
vyslovíme: mija, vija, čijuj, kijom, kijel.
ĉiuj čiuj
tuŝinta tušinta
ĝuege džuege
ruĝa rudža
Malantaŭ malantaú
Přízvuk je na předposlední slabice. Pokud po „i“ následuje další samohláska, vyslovuje se mezi nimi slabé J:
mia, via, ĉiuj, kio, kiom, kiel
vyslovíme: mija, vija, čijuj, kijom, kijel.
