Viel Spass! (Scény z manželského života)

Švédský režisér Markus Öhrn si pro svou inscenaci ve vídeňském Volkstheateru vybral opus svého krajana, jeden z nejproslulejších filmů druhé poloviny dvacátého století. Bergmanovy Scény z manželského života nicméně natolik nemilosrdně prohnal mlýnicí své režijní metody, že nedává valný smysl obě díla příliš porovnávat. A to i přesto, že v úvodní nahrané vsuvce zatančí na tenkém ledě vztahu inscenace k filmové předloze sám divadelní režisér. Ten totiž zopakuje Bergmanova slova „Cokoli to je, není to film “ týkající se původní verze scénáře pro televizní seriál, a ironicky dodá, že on sám se chytil výrazu „cokoli“. Öhrn se ostatně k publiku ze záznamu obrací na začátku každé čtvrtiny představení a své (anglické) proslovy vždy zakončí sarkastickým přáním „Viel Spass!“.
Své nejsilnější (nebo spíš nejefektnější) karty vyloží Öhrnova inscenace na stůl okamžitě: oba herci mají na obličejích masky s vypoulenýma očima a zvýrazněnými rty, takže vyhlížejí spíš jako postavičky ze Sim- psonových nebo Chuchel ze stejnojmenné počítačové hry. Johan i Mariane se pohybují nepřirozeně pomalu a stejně tak mluví; jejich hlasy jsou navíc uměle modulované, takže znějí skřehotavě a ne-lidsky.( Spíš jen na okraj je možné dodat, že tento typ masek (a pokud tomu správně rozumím i herectví) využívá Markus Öhrn pravidelně. Jen za rok 2024 lze snadno dohledat velmi podobně vyhlížející fotografie a trailery z jeho inscenací v Helsinkách /WLA, Nya Rampen/, ve Varšavě /Fobie, Nowy Teatr/ a Stockholmu /Fem Scener Norén, Dramaten/.) Několik prvních minut je to docela zábavné, když se ale prvotní dojem vyčerpá, začnou převažovat omezení, která jsou s tímto pojetím spojena. Což je umocněno tím, že s obdobně křiklavou a zplošťující přímočarostí postupuje režie i při rozehrávání jednotlivých situací nebo obecněji řečeno, při vedení příběhu jako takového.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU