Scény z rodinného života (The Silence)

Takový podtitul by mohla mít částečně autobiografická inscenace The Silence v režii Falka Richtera, kterou na Pražský divadelní festival německého jazyka přivezla berlínská scéna Schaubühne am Lehniner Platz. Jejím dominantním tématem je Richterovo dospívání v jedné západoněmecké rodině, což pro mladého Falka povětšinou nebyla žádná idyla.
Herec Dimitrij Schaad, jediný živý účinkující v této inscenaci, začíná zvolna – částečně improvizovaným žoviálním stand-upem, během něhož vítá publikum a upozorňuje, že se převtělí do Falka Richtera. Následující hodinu a tři čtvrtě pak v této roli vypráví (zřejmě skutečné?) příběhy z režisérova života, aby byl vždy po čase přerušen videoukázkou. V ní probíhá tragikomický dialog skutečného Richtera s jeho matkou Doris Waltraud, během něhož se postupně začíná ukazovat, co přesně je myšleno tím tichem z názvu inscenace.
Richterovo rodinné zázemí totiž nebylo právě utěšené. Doma vládl otec zmítaný válečnými traumaty, jenž se nerozpakoval chovat se jako dobytek ke komukoli ze svých příbuzných a vedl paralelně několik partnerských vztahů. Jeho manželka, Falkova matka, se pak projevovala jako jakási pantátova pomocná pravá ruka, když vynikala především v přísné kontrole toho, s kým se její syn stýká a co si píše do deníku. Děti měly být podle názoru obou především hodné, poslušné a dělat svým rodičům radost. Diskuse nebo vlastně jakákoli komunikace se v rodině moc nepěstovala – proto The Silence.
Jak to tak zatím popisuji, zdá se, že se bude jednat o egocentrickou a sebedojímavou výpravu za vlastními traumaty – a vím, že na některé diváky a divačky to tak skutečně působilo. Na mne ovšem nikoli. Richter totiž celkem nenápadně ukazuje i druhou stranu mlčící mince.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU