Politické intriky v Ostravě (Richard III. a Marie Stuartovna)

Dramaturgie jednotlivých ostravských scén sice jdou svou vlastní cestou, ale občas se tematicky potkávají a vzájemně doplňují. Zatímco v roce 2023 nabídl Ost-ra-var několik příběhů silných ženských hrdinek, o rok později se při rozborových seminářích, které se po roční odmlce opět staly nedílnou součástí festivalu, hodně diskutovalo o politických souvislostech zhlédnutých inscenací. Nejvíce celkem pochopitelně u dvou politických thrillerů mapujících cestu k moci, intriky a manipulátorství.
Zatímco v Národním divadle moravskoslezském zvolili drama Williama Shakespeara Richard III., u Bezručů využili modernizovaný přepis Schillerovy Marie Stuartovny z pera Roberta Ickea. Obě hry se inspirovaly dějinami bojů o anglický trůn a obě inscenace kladou důraz na slovo – jejich vyznění je ale značně rozdílné.

zlo bez příčiny V případě Richarda III. zůstává stále otevřená otázka, zda ho s ohledem na chronologii řadit mezi historické hry, nebo mezi tragédie – především vzhledem k hlavnímu hrdinovi, největšímu záporákovi v celém Shakespearově díle. Autor hru zalidnil značným množstvím postav, v nichž se divák, nedisponující historickými znalostmi o anglických šlechtických rodech a jejich vzájemných vztazích, musí nevyhnutelně ztrácet. V Národním divadle moravskoslezském zvolili překlad Martina Hilského a rozhodli se hru zhruba o třetinu zkrátit. Režisér Ivan Krejčí a dramaturg Pavel Gejguš snížili počet jednajících postav z osmačtyřiceti na dvacet, některé vyškrtli a jiné sloučili. Redukce dramatického personálu umožnila každému z herců ztvárňovat vždy pouze jeden charakter a odpadlo tak matoucí putování účinkujících z role do role. Navzdory tomu jsou některé peripetie Richardovy bezohledné cesty na anglický trůn nepřehledné a vztahy mezi postavami zůstávají spíše jen naznačené.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU