Na trnité cestě za čistou tělesností (čtyři roky Laterny magiky pod vedením Radima Vizváryho)

Laterna magika, jejíž jméno k oblasti divadla patří již bezmála sedmdesát let, vznikla jako technologický divadelní zázrak podvojného charakteru: měla být propagačním nástrojem kulturní politiky, ale zároveň se stala – paradoxně – prostorem pro výzkum a tvorbu současného divadla podpořeným obrovskými finančními prostředky. Její tvůrci Alfréd Radok a Josef Svoboda si dopřáli realizaci nového typu divadelní inscenace s velikou volností, vybalancovali nároky a podmínky na ně kladené, aniž se zpronevěřili uměleckému záměru. Laterna magika byla zábavním divadlem, za nímž přijížděli turisté, zároveň živým vývozním artiklem, který vydělával peníze, v průběhu let na ni byly kladeny požadavky ekonomické i umělecké, často ve vzájemném protikladu. Po sametové revoluci zažila výrazné úspěšné období jako samostatná příspěvková organizace a od svého opětovného připojení k Národnímu divadlu (2010) hledá novou tvář a snad i smysl existence ve světě, který se od světové výstavy EXPO 58 tolik změnil. Nyní již čtvrtou sezonu pokračuje v tomto úsilí její umělecký šéf, mim a režisér Radim Vizváry.

robot Radius jako sebenaplňující se proroctví Během čtyř sezon svého působení, především zpočátku, si Vizváry nadělal v taneční obci řadu odpůrců. Mnozí dodnes nepřekousli, že se Laterna magika po víc než dvacetileté éře, kdy byla stálým souborem moderního tanečního divadla, a po deseti letech hledání cesty, jak alespoň navenek udržet kontinuitu i pod hlavičkou Národního divadla, změnila definitivně – a to v projektový koncept s důrazem na multižánrovost. Většina nově uvedených inscenací nicméně rozvíjí některé z principů Laterny magiky, jež můžeme vysledovat v její minulosti – i když je k jejich odhalení nutná hlubší analýza a znalost historických souvislostí. Představení jsou stabilně vyprodávána nad hranici 95% návštěvnosti, nechybí zájem mainstreamových médií ani kritická reflexe: Vizváry vrátil Laternu magiku do divadelního dění. Koncepce, se kterou do Národního divadla přišel, v něčem doznala změn, ale její základ je naplněn (ačkoliv právě to mu bylo vyčítáno).
Citujme několik pasáží, ve kterých Vizváry avizoval, jaké umělecké žánry plánoval v dramaturgii zdůraznit: „Jsou to umělecké styly, směry a obory, které doposud jen sloužily nebo byly podřízenou součástí historicky zakořeněných tradičních žánrů. Mám na mysli například současný tanec, fyzické divadlo, pantomimu, akrobacii nebo nový cirkus. Tyto disciplíny na půdě Národního divadla doposud vždy jen sloužily inscenacím jiných žánrů a totéž platí i pro moderní jevištní technologie. Tyto «pomocné» disciplíny ale dle mého názoru už dospěly do stádia, kdy si zaslouží svůj vlastní prostor, ve kterém by se mohly stát plnohodnotným reprezentantem současného divadelního umění. Laterna magika je dle mého soudu ideální základnou pro menšinové divadelní obory.“ A jakým způsobem má být organizovaná tvorba: „Pro každou inscenaci bude vždy vytvořen nový původní tvůrčí tým, samozřejmě i s možností přizvání externích umělců interpretů pro speciální disciplíny. Laterna magika bude otevřenou platformou pro tvůrce i interprety, bude podporovat mladé talenty a dávat prostor zkušeným tvůrcům i mladé generaci. Nebude se bát neobvyklých spojení ani v žánrech a technologiích, ale právě tak ani ve spolupráci umělců, kteří se nacházejí ve velmi rozdílných fázích svého tvůrčího života, a tím se mohou inspirovat.“

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU