V životě se měníme jako obrzy na plátně, které maluje čas (Ej Áj v Divadle Na zábradlí)

Jan Mikulášek vždy sleduje spíše obecnější, nadčasová společenská témata, nemá tendenci aktualizovat ani příliš konkretizovat (Najdou se samozřejmě historizující výjimky, například Kouzelná země v Národním divadle.), sdělení raději estetizuje, emočního účinu dosahuje působivou vizualitou, čistotou tvaru, důrazem na slovo i gesto, zpomalením nebo zveličením pohybu, hyperbolizací, začasté také groteskností, nadsázkou a kontrastností. Jeho primárním vyjadřovacím prostředkem je obraz odpovídající slovu, nebo se mu naopak vzpírající. Na jedné straně umně dokresluje řečené viděným a inscenace se v daných případech pocitově vrství jako čerstvě vznikající plátno; při takovém postupu inscenacím dominují především silná obrazivá vyjádření a jevištní metafory. Na straně druhé zvýrazňuje – tam, kde zřetelněji nakládá s groteskností – kontrast mezi viděným a sdělovaným, což často doprovází a umocňuje hyperrealistická výprava.
Přestože se jeho režijní styl tříbí, drží se Mikulášek osvědčených postupů a změna v jeho rukopisu je tak patrná především na výběru látek a jejich zpracování. Zatímco dříve volba opakovaně padala na tzv. klasická díla (Evžen Oněgin, Hamlet, Heda Gablerová, Oidipus, z pozdnějších Maryša - poznámka redakce: O Evženu Oněginovi psala v SADu 5/2008 Věra Ptáčková - Scénografie 08: rozlišování v jednotě, o Hamletovi Mark Brown v SADu 6/2009 - Zklamaný milovník divadla, o Hedě Gablerové Hana Baltyn - Jan Mikulášek a další, SAD 6/2009, o Oidipovi Vojtěch Varyš - Mikuláškovy patálie, SAD 5/2010, a o Maryše Josef Rubeš - Maryša – řád zůstává pevný, SAD 2/2018), sahá tvůrčí tým kolem Jana Mikuláška v poslední době mnohem častěji k intermediálnímu přenosu, ať už se jedná o film (Persony), dramatizaci (Kouzelná země, Mýcení, Vzkříšení, Ztracené iluze - ³ poznámka redakce: O Personách psala v SADu 5/2020 Marie Zdeňková - Ve dvou /i třech/ se to lépe táhne, o Kouzelné zemi Blanka Křivánková - Zuřivé vzpory proti ztrátě smyslu, SAD 3/2019, o Mýcení Petra Zachatá - Mýcení po česku, SAD 4/2018, a o Ztracených iluzích Vladimír Mikulka - Co z Balzaca zůstalo /a co se ztratilo/, SAD 5/2021), adaptaci, variaci či persifláž (Don Quijote, Chazarský slovník (poznámka redakce: O Chazarském slovníku psala v SADu 3/2022 Barbora Sedláková -Muzeum snů a cirkus rafinované brutality), Medvěd s motorovou pilou, Uvnitř banánu). Časté jsou autorské inscenace nebo výrazné dramaturgické úpravy, tedy přizpůsobení tvůrčího záměru již na textové úrovni. Tomu odpovídá i poslední premiéra, kde se slovo, jeho podoby, význam či obsahová prázdnota stává inscenačním klíčem.

když AI píše hru Od zmíněné tendence věnovat se spíše obecnějším tématům bez potřeby výrazné aktualizace se Mikulášek odklání ve svém nejnovějším počinu Ej Áj. Je zcela přirozené, že umělá inteligence – v tomto případě ChatGPT – láká k experimentům s dramatickým tvarem. Od momentu, kdy se tyto modely dostaly k běžným uživatelům, se objevuje otázka, zda bude AI dříve či později schopná nabídnout text, v němž překoná svou aktuální schopnost uspořádat slova do smysluplných vět a ty do smysluplných celků, avšak bez větší hloubky, obsažnosti, nuancí, a tedy i bez apelativního emočního účinku. (Je nutné brát v potaz limity jazykových mutací, tedy rozlišovat nástroje a jejich možnosti dostupné v češtině a v angličtině.) Je vlastně možná s podivem, že na principu kompletního strojového autorství textu u nás prozatím vznikly pouze dvě činoherní inscenace. (poznámka redakce: Také SAD se zapojil do experimentování s dramatickými schopnostmi umělé inteligence – v čísle 3/2023 vyšla „Hra pro Karla“ Král Karla Krále jejímž autorem je ChatGPT, March 14 version).
U té první – projektu AI: Když robot píše hru ve Švandově divadle (2021; O inscenaci psala Kateřina Lesch v článku Lépe poznat své binární já, SAD 3/2021). – se jednalo o celosvětové prvenství při inscenování dramatického textu kompletně „z pera“ umělé inteligence. Tvůrčí tým zadal starší verzi Chat- GPT parametry: definici postav, téma dialogů, místo děje a dvě úvodní repliky. O zbytek se postarala AI s lidskými zásahy v případě, že drama nebo jeho části začaly postrádat logické spojitosti. Z výsledných padesáti dialogů tvůrci využili šestinu a jednotlivé části sami propojili do dialogického inscenačního celku.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU