Rozklad mateřství (#Motherfuckinghood)

Pražský divadelní festival německého jazyka zahájila inscenace Berliner Ensemble s názvem #Motherfuckinghood nahlížející z různých úhlů a perspektiv na fenomén mateřství. Jediná vystupující performerka Calude De Demo na ní společně s režisérkou Jorinde Dröse začala pracovat poté, co se sama stala matkou a teoretická východiska zobrazená v inscenaci se jí tak začala bytostně dotýkat. Tvůrkyně vycházely z již existujících knih, zároveň oslovily konkrétní autorky a vnikly tak texty a materiály přímo pro inscenaci, například předtočený a v představení promítaný rozhovor se socioložkou Juttou Allmendinger. Podklady sbíraly autorky dva roky. Finální textovou podobu nabyla inscenace, jak zaznělo v debatě s tvůrkyněmi po představení, až během zkoušení, při improvizacích a debatách s celým týmem.
Jako diváci sledujeme za sebe řazené scény či skeče, v nichž performerka Claude De Demo střídá žánry, míru nadsázky, stylizace i zapojení publika. Tlumené intimní osvětlení s téměř bodovými reflektory přechází do křiklavě růžovo-fialových sekvencí. Jednotlivé výstupy by jako svého druhu performance lectures mohly existovat i samostatně. Devízou inscenace je ale právě spojování zdánlivě nesourodých forem a obsahů, které se všechny dostředivě vrací k výchozímu tématu.
Claude De Demo má po většinu představení na sobě body s vycpaným těhotenským břichem, které je vidět pod třpytivými upnutými šaty, volným tílkem i oversized košilí. Ostentativně vystavený, záměrně nezakrývaný symbol ironicky komentuje kritiku jisté části společnosti odmítající příliš „nápadné projevy mateřství“. V inscenaci ji v jedné z vyprávěných historek reprezentuje kolegyně z práce, která je velká bojovnice za právo na okamžitý návrat žen-matek do pracovního procesu, ovšem pod podmínkou, že na nich jejich mateřství není takzvaně „vidět“.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU