Dvakrát z (mezi)válečného Československa (Wandervogel v Alfredu ve dvoře a Na smrt v Divadle D21)

Turbulentní třicátá a čtyřicátá léta minulého století ve středoevropském prostoru jsou oblíbeným námětem nejrůznějších uměleckých děl v nejširším slova smyslu – a v divadle tomu není jinak. V tomtéž týdnu, dokonce ve dvou dnech po sobě, měly ve dvou pražských divadlech premiéru dvě inscenace, které se touto komplikovanou epochou zaobírají, dívají se na ni ale z trochu jiné perspektivy, než bývá obvyklé. První, Wandervogel režiséra Jana Mocka v Alfredu ve dvoře, zavádí publikum mezi sudetskou mládež. Druhá, divadelní adaptace románu Jozefa Kariky Na smrt v režii Adama Steinbauera, začíná a po mnoha peripetiích i končí ve slovenském Ružomberku. A hned v úvodu lze prozradit, že není od věci se na oba tyto výlety vydat.

kdo je kdo a proč „Že se nestydíš, Vojtíšku! Dyť se zastával Sudeťáků!“ Těmito slovy ocenil před dlouhými dvanácti lety můj děda, když jsem si během historicky první přímé volby českého prezidenta ozdobil tričko plackou Karel for President. Sudetská karta tehdy zafungovala bezchybně a stala se jedním z hlavních faktorů pro úspěch Schwarzenbergova protikandidáta. Ale i potom samozřejmě zůstala otázka sudetských Němců – ještě navíc sdružených ve spolku démonicky označovaném landsmanšaft – oblíbeným klackem, kterým je možno kohokoli praštit po hlavě, když je to zrovna zapotřebí. Ovšem není od věci se zeptat – kdo je to vlastně ten sudetský Němec? Nebo s mým dědou ošklivě řečeno Sudeťák? A co nás na něm tak popuzuje? Právě prezidentské volby v lednu 2013 ukázaly, že místy pořád přežívá představa německy hovořících obyvatel pohraničí jako pytle blech, který dvacet let různými cestami prudil naši(!) Československou republiku, aby se po Mnichovu s rozkoší podílel na její destrukci.
Kniha britského historika Marka Cornwalla Čertova zeď: Život a smrt Heinze Ruthy, která roku 2020 vyšla v českém překladu Jana Seidla, podrobně zkoumá život jednoho obyvatele Sudet – vychovatele mládeže a politika Heinze Ruthy. Z publikace je patrná úspěšná snaha o co největší vyváženost při přístupu k tomuto zvláštnímu muži. Pro mnohé jeho činy nachází autor pochopení a upozorňuje na skutečná příkoří, která česká společnost a politika sudetským Němcům činila. Zároveň ale neospravedlňuje selhání jeho ani mnoha jeho souputníků a v celkovém součtu se nespokojuje s tím, aby u stereotypně hodných Čechů a zlých Němců jen prohodil znaménka.
Cornwall se totiž – mimo jiné – snaží odstínit nejjemnější nuance národnostních i jiných identit v českém pohraničí. Rutha se narodil koncem devatenáctého století v Osečné kousek od Liberce, tedy v čase a prostoru, kde je mimořádně obtížné narýsovat jasné dělící čáry a bez zaváhání zařadit toho nebo onoho občana do té či které skupiny. Tím více tyto skupiny pojmenovat. Proto také překladatel ve spolupráci s autorem hned v úvodní poznámce předkládá zdánlivě komplikovaný názvoslovný systém, podle kterého v celé knize postupuje. Snaží se v něm co nejobezřetněji rozlišovat mezi Čechami jako zemským celkem, Čechem obecně jako člověkem žijícím na tomto území, Čechem jako člověkem s češtinou coby mateřským jazykem a četnými dalšími výrazy.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU