Uchopit Marthalera (pokus o interpretaci absurdního scénického podobenství evropské legendy)

Každoroční výjezd Pražského divadelního festivalu německého jazyka do zahraničí směřoval letos do berlínské Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz na nejnovější autorskou inscenaci Christopha Marthalera. Tvar opřený o koláž výňatků z absurdních a nonsensových děl švýcarského prozaika a dramatika Jürga Laederacha, u nás nepříliš známého či překládaného, vznikl, jak bývá u Marthalera zvykem, kolektivním (do)tvořením během zkušebního procesu zbytkem tvůrčího týmu a herci.
Scénická a koncepční kompaktnost inscenace je dána především zastřešujícím obrazem (časoprostorem), který je přítomen celou dobu beze změny. Narativ se odvíjí řetězením nečekaných interakcí jednotlivých postav, které jsou v něm uvězněny. Jejich vzájemné ovlivňování i samotná existence ve zvoleném prostředí alespoň na první pohled souvisí pouze asociativně – postrádá kauzální vazbu. Jde o inscenační postup využívající jako výchozí bod spíše téma než konkrétní látku, ve které by dané téma bylo předem jakkoliv artikulováno. Princip je to důvěrně známý i ve zdejších divadelních končinách. Český divák by mohl nabýt dojmu, že se na obdobné či totožné režijně-dramaturgické postupy díval uplynulých devět let v Divadle Na zábradlí, předtím v brněnské Redutě, dále pak v celé řadě produkcí katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU v Divadle DISK (jmenujme režisérku Annu Klimešovou nebo tandem Petra Erbese a Borise Jedináka) a odborná divadelní veřejnost i na mezinárodních festivalech například v inscenacích Susanne Kennedy.
Stopa, kterou Christoph Marthaler zanechal v divadelní kultuře napříč evropskými zeměmi, je na první pohled evidentní a vzhledem ke kvantitě jeho (vědomých či nevědomých) následovníků ještě na dlouhou dobu nesmazatelná. Do tuzemského kontextu se tato poetika začala vpisovat v devadesátých letech, kdy se po pádu komunistického režimu začaly Marthalerovy počiny v Česku objevovat pravidelně. Zásluhu na tom měly nově založené přehlídky: Mezinárodní festival Divadlo v Plzni a Pražský divadelní festival německého jazyka (které mimochodem vznikaly také proto, aby se propast v koncep- čním přístupu k inscenování mezi západem a východem zmenšovala co nejrychleji).

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU