Je na čase to skončit? (Zničit v Divadle Komedie)

„Nejhorší bylo, že bylo-li cílem teroristů zničit svět, tak jak ho znal, zničit moderní svět, nedokázal jim to mít tak úplně za zlé.“ (Houellebecq, Michel. Zničit. Překlad Alan Beguivin. Praha: Odeon, 2022, s. 226.)
V roce 2022 vydal světoznámý spisovatel Michel Houellebecq svůj poslední román anéantir (Původní vydání románu skutečně uvádí název s malým počátečním písmenem.), který vyšel ještě téhož roku česky pod názvem Zničit. Pokud zůstane tím skutečně úplně posledním, jak francouzský provokatér naznačil v závěrečném poděkování, nemohl si pro ukončení kariéry vybrat trefnější téma – Zničit pojednává o zániku, implozi, smíření s konečností, a to na rovině společensko-politické i ryze individuální.
Houellebecqovi je s oblibou přisuzována role jakéhosi cynického diagnostika současné evropské reality, který dokáže předjímat společenské nálady, trendy či zvraty. (Už v roce 1994, česky 2004, tak například Houellebecq ve svém prvním románu Rozšíření bitevního pole „předpověděl“ psychologický a sociální terén, ze kterého později vznikla kultura incelů, v Platformě, 2001, česky 2008, zase jen o pár měsíců předejmul události 11. září a jejich příčiny. V obou se pak zabývá sexem jako komoditou na tvrdě konkurenčním trhu, na kterou mají nárok jenom někteří. Podobně palčivé současné téma najdeme v každém jeho románu – jejich úplný seznam je uveden v programu k inscenaci.) I ve Zničit rozvíjí některá svá zásadní, opakující se témata. Stav západní liberální demokracie a civilizace jako takové (respektive jejich setrvačnost a vyprázdnění) tentokrát nazírá z perspektivy nejvyšších politických pater, kde už dávno nejde o žádné ideály, pouze o strategické a mechanické udržování statu quo. Podobně i hlavní postava, ministerský úředník Paul Raison, je v lecčems typický houellebecqovský „hrdina“ – vyčerpaný, pasivní, rezignovaný muž ve středních letech, neschopný udržovat vztahy, člověk bez pevného vnitřního kompasu či víry ve smysl života. Přesto ale Houellebecq tentokrát končí na překvapivě nadějeplné notě. Příběh, který začíná jako politický thriller z blízké budoucnosti, kdy prezidentskou předvolební kampaň začnou narušovat znepokojivá, násilná (nejen) deep fake videa, končí v závěrečných dvou částech obratem „dovnitř“, do soukromí zralého vztahu tváří v tvář umírání jednoho z partnerů. Osobně poslední pětinu románu pokládám za to nejromantičtější, nejopravdovější zpodobení lásky bez iluzí a projekcí, jaké jsem kdy četla. Láska, sex (už nikoli jako komodita, ale vyvrcholení vzájemných citů) ani vztahy sice nepředstavují žádná zázračná řešení, péče a blízkost nicméně alespoň umožňují životu proudit, jsou protiváhou mechaničnosti odcizeného světa ohrožovaného vyspělými technologiemi i anonymními hrozbami.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU