archiv II. > texty222 > Práce na dobrém klimatu (co všechno spustila iniciativa Ne!musíš to vydržet)
Barbora Etlíková

Práce na dobrém klimatu (co všechno spustila iniciativa Ne!musíš to vydržet)

Na začátku příprav tohoto textu byl záměr podívat se z co největšího odstupu na dění, které vyvolala performance studentek Divadelní akademie múzických umění v Praze Marie-Luisy Purkrábkové a Oleksandry Chernomashyntsevy z 29. června 2021. Před hlavním vstupem na DAMU v Karlově ulici tehdy společně přečetly dvaadvacet anonymizovaných příběhů svých spolužáků a spolužaček (včetně některých svědectví z brněnské JAMU), kteří se cítí diskriminovaní nebo v různé míře zneužívaní svými pedagogy. Za událostí stála nově utvořená iniciativa Ne!musíš to vydržet, k jejímž zástupcům paří vedle obou performerek také Prokop Novák (toho času student DAMU), Karolína Vaňková (z JAMU) a Kateřina Císařová (absolventka DAMU). Poslouchala jsem znovu na YouTube záznamy veřejných debat o současné výuce na divadelních akademiích a probrala se různými texty, které k tématu vznikly. Ocitla jsem se v pozici pozorovatelky – zcela jistě ne nezaujaté – pokročilé debaty, v níž se při pohledu z jistého odstupu rýsuje několik tematických linií i obecnější směřování. (Považuji za svou povinnost čtenáře upozornit, že jsem absolventka DAMU a pohybuji se přednostně kolem této instituce, a tudíž – ač se Ne!musíš to vydržet dotýká stejně DAMU jako JAMU – možná bezděčně věnuji o něco více pozornosti důsledkům iniciativy na pražské škole. V neposlední řadě je také třeba zmínit, že na Katedře teorie a kritiky působil po celé trvání mých studií můj otec a vedl i některé semináře, které jsem měla povinné.)

uprostřed nefunkčních opatření Z reakcí, které akce Ne!musíš to vydržet vyvolaly, vyplynula především skutečnost, že na obou divadelních akademiích dochází dlouhodobě k porušování již před lety schválených etických kodexů. Mnozí pedagogové disponují podle iniciativy a jejích podporovatelů tak pevným mocenským postavením (v rámci fakult i obecně českého divadla), že neexistuje mechanismus, který by je a jejich okolí upozornil na momenty, kdy mají tendenci svého vlivu zneužívat. Dosavadní fungování školy vkládalo podle zastánců iniciativy příliš velkou důvěru v jejich schopnost přijímání kritiky a ve způsobilost nastavit sobě i okolí rozumné hranice ohledně toho, jaké chování je etické a jaké už ne. V neformálních hovorech mezi studenty kolovalo velké množství výhrad vůči způsobu, jímž na škole probíhá výuka, a panovalo také přesvědčení, že vyslovit je nahlas by nemělo vůbec žádný smysl, a navíc by ohrozilo profesní budoucnost konkrétních studentů a studentek. (Pro spravedlnost je třeba uvést, že došlo také ke studentským výstupům vyjadřujícím převažující spokojenost s dosavadní atmosférou na školách. Patří k nim třeba článek Veroniky „Vendy“ Drábkové ve školním časopise Hybris Komentář k hyperkorektnosti a pocitu elitářství na DAMU. V tomto vydání SADu si s ní lze též přečíst rozhovor.)

Dočetli jste 10% procent článku, celý je k dispozici jen držitelům e-předplatného, které si můžete zajistit zde

Pokud máte předplatitelský login, tak se prosím přihlaste.