Všechno, co jste si nepřáli vidět (Kim Noble a Ukolébavka pro mrchožrouty v Arše)

Ve čtvrté epizodě svého podcastu, příznačně nazvaného Marné pokusy (přežít zítřek) se britský performer Kim Noble zaměřuje na sex. Po „nudných“ dílech věnovaných antidepresivům, náboženství a spirituálním praktikám či strachu, chce zkrátka „content“ co táhne a takovou „berličku“ k překročení marnosti existence, která přiláká víc pozornosti. Jak Noble monotónním, konstantně depresivně odevzdaným hlasem přiznává: podcast zkrátka potřebuje posluchače (kteří přežijí nejlépe do konce posledního dílu). Ti, kdo se názvem Útěcha jménem sex (Consolations of Sex) nechají nalákat bez předchozí znalosti kontextu Nobleovy práce, pravděpodobně nedostanou, co čekali. Ostatní se mohou potěšit (žádné sloveso tu tak docela nesedí) soft-verzí jeho jevištních performancí – nepřítomnost vizuální složky je přece jen milosrdnější. Doufat v útěchu by ovšem bylo podobně naivní jako očekávat příjemně lechtivý zážitek. Ve snaze proniknout do tajů sexu a osvojit si nové praktiky Noble kupříkladu vleze do kanálu („nejmíň sexy místa na světě“) a zkouší si tu (marně) přivodit erekci, to celé za přítomnosti nebohého „asistenta z lidu“, který se přihlásil na jeho inzerát. Během půlhodinového podcastu performer dále nakupuje nesmyslné množství kondomů a lubrikantů, čímž se snaží vzbudit dojem, že vede vzrušující život. Pokladního, který mu prodává těhotenský test, přemluví, aby mu věnoval moč, jíž hodlá test polít a vyhnout se tak možnosti vlastního otcovství. Čin pokladního pak za doprovodu dojímavé filmové hudby nadneseně prezentuje jako „tu největší laskavost, kterou mi kdy kdo prokázal“, jako ostrůvek humanity a hrdinství v sobecké džungli moderního světa. Epizodu korunuje výprava k sídlu hudebníka Stinga, pověstného zálibou v tantrických sexuálních praktikách, o nichž Noble doufá vyzvědět víc. Bez ostychu či patrné stopy nervozity zazvoní u střeženého panství a přednese svou prosbu přes interkom jakési zaměstnankyni. Odmítnutím se nenechá odradit a postaví si v uctivé vzdálenosti od vchodu stan, který, varován bodyguardem, přesune na nedaleké pole. Tam už si ho najdou rovnou čtyři takoví „incestní burani, co volili pro-Brexit“, vybavení samopaly a výhrůžkami, které mají k legraci daleko. Vzhledem k tomu, že vše výše zmíněné Noble nahrává naživo (a později v postprodukci doplňuje hudbou, lakonickými poznámkami stranou atd.), jeden průběžně trne, ať už trapností nebo skutečnou obavou.
Noble v podcastu zkrátka využívá veškeré principy, s nimiž pracuje i ve svých multimediálních performancích, počínaje personou depresivního osamělého lúzra, jehož osobní a umělecký život jsou prostupné nad rámec normy. Jako příklad poslouží ono navazování kontaktu s cizími lidmi – hraničící občas až s vyšinutým obtěžováním –, které zaznamenává a využívá ve svých show bez jejich vědomí, jakožto i tenká hranice mezi účinnou a samoúčelnou provokací. Patří sem i existenciální a vážná témata nahlížená s černým, suchým humorem a konstantní ironickou sebereflexí. V neposlední řadě britský umělec soustavně vyhledává mezní situace a nebezpečí, jimž se vystavuje, přestože reflektuje, jak paralyzující mívá strach. Vzhledem k tomu, že se Noble přiznaně léčí s maniodepresí (a duševním poruchám se v tvorbě hojně věnuje), může se vkrádat i nejistota, nakolik má své divoké jízdy pod kontrolou.