SAD 4/2012

summary 4/2012

V cyklu „Filosofie a ikony“ se Miroslav Petříček v eseji „Život je fotbal“ věnuje úvaze, jejímž autorem je Paul Hoyningen-Huene. Blok „Politické druhy… a Figaro“ obsahuje článek Josefa Hermana „Národní politické divadlo“ o několika inscenacích činohry Národního divadla, na což navazuje „politické dotazování“ šéfa této scény, Michala Dočekala a článek Michala Zahálky „Figaro tu, Figaro tam“ o nových českých inscenacích Beaumarchaisovy hry. Blok „Pražské… Komorní Strašnice“ je věnován dvojici souborů, z nichž druhý (Strašnické divadlo) střídá první (Pražské komorní divadlo) na jevišti Divadla Komedie (články Jakuba Škorpila „This is the End“ a Michala Zahálky „Nejasná zpráva o věcech příštích“). Soubor „Labyrintem… za dětmi“ spojuje dva texty. Lance Hackett je podepsán pod esej „Negativní ikona v post-industrialistické době“ (míněn je umělec-neurotik, který uniká ze současných sociálních sítí). Ester Žantovská v článku „Očima teenagerů“ píše o dvou produkcích, v nichž vystupují děti (Before Your Very Eyes souborů Campo a Gob Squad a Jižák město snů pražského Street for Art festivalu). V bloku „Vstali noví… lotyšští“ najde čtenář článek „V pohybu“, v němž Inga Sindi představuje mladou generaci tamnější režisérů. Lenka Šaldová v článku „Než se vše změní“ (blok „Komická opera… 2012“) hodnotí čtyři inscenace uvedené na přelomu Homokiho a Koskyho éry. „Amerika… v Bath“ obsahuje článek Dany Silbiger-Sliukové „Zima v zahradě“, reflektující inscenace amerických her v Theatre Royal Bath. Blok „Pohlednice… z Vídně“ přináší články od Soni Šimkové, Michaely Mojžišové, Martiny Ulmanové, Dany Silbiger-Sliukové, Jany Wild a Marka Lolloka o osmi inscenacích z letošního festivalu Wiener Festwochen. „Dramaticky… na Kriváň“ je blok věnovaný slovenskému divadlu. Jakub Škorpil v článku „U nás je to fajn?“ přibližuje inscenace předvedené na festivalu Nová dráma. Nové inscenaci autorského bratislavského divadla GUnaGU se věnuje Milo Juráni v článku „Kľukatá cesta na hotel Kriváň“, přičemž její text – „Mutanti“ je zde otištěn. V Comedy Mixu najdou čtenáři scénář inscenace zvané Politický kabaret aneb Seber si to hovno!,  o níž v úvodu píše Jakub Škorpil ). I v tomto čísle je také Kaleidoskop zvěstí ze světa a další díl komiksu Lucie Lomové „Na Odstřel“.

This is the End! Jakub Škorpil ve svém článku mapuje poslední sezonu Pražského komorního divadla. V šesti inscenacích uvedených 2011/2012 se hledá prvky a tendence obecně platné pro tento soubor, který k 31. červenci 2012 končí po deseti letech svoji činnost v Divadle Komedie. Pražské komorní divadlo patřilo ke špičce českého divadla. Oceňována byla zejména jeho intelektuálně náročná a nekompromisní dramaturgie zaměřující se především na uvádění textů z neměckojazyčné oblasti (ve sledované sezoně Fassbinder, Handke, Katharina Schmitt a Peter Stamm), případně původní adaptace významných světových i domácích literárních děl (Conradovo Srdce temnoty). Pod vedením režisérů Dušana Davida Pařízka a Davida Jařaba se divadlu podařilo kolem sebe soustředit unikátní skupinu spolupracovníků, přičemž zejména de facto stálý herecký soubor vynikal v Čechách málokdy vídanou souhrou a schopností na první pohled minimálními a jakoby přirozenými hereckými prostředky. Paradoxem Škorpilova článku ovšem je, že nejpovedenější inscenaci sezony považuje Koltésovo V samotě bavlníkových polí, které režíroval výtvarník a stále častěji i režisér Michal Pěchouček a která se tradiční torbě Pražského komorního divadla vymyká svou artistností a upřednostněním obrazivosti nad slovem.

Politický kabaret aneb Seber si to hovno! V rámci tradiční rubriky Comed Mix, otiskujeme tentokrát text „politického kabaretu“ Seber si to hovno!, který v pražské MeetFactory připravil režisér Braňo Holiček s dramaturgem Janem Tošovským. Podle Jakuba Škorpila, jehož krátký článek otištění uvádí, je tento kabaret zajímavý především tím, jak nekompromisně a bez servítků popisuje „zkorumpovanost“ celé společnosti, aniž by zároveň nabízel „útěchu“ tím, že za viníky označí jednoznačně politiky.

Viliam Klimáček: Mutanti Hra má podtitul Poslední valčík v hotelu Kriváň – hotel má v názvu proslulý vrchol slovenských Vysokých Tater. O výstup nahoru jde i ve hře. Viktor je gay, má rakovinu, a když unaven usne, zdá se mu, že je v jakémsi hotelu Kriváň na záchodcích, kde mu klidu nedopřeje Hajzlbába, z níž se vyklube Panenka Marie, a kde objeví i agresivní Skin a Smrt z Bergmanovy Sedmé pečeti. Skin i Smrt mají tvář Viktorova partnera Reného. René chce Viktorovi vylepšit náladu i apetit kulinářskými specialitami různých národů. Viktor má ale dojem, že jejich vztah trpí, což René „potvrdí“, když se přizná k nevěře, totiž k tomu, že ho sexuálně vzrušuje jeho domácí mazlíček, pavouk. Viktor má ale plán: měli by mít dítě. Z internetu zjistí, že si na to lze objednat slečnu. Až v dialogu s „eskortovanou“ Lilou zjistí svůj omyl: míněna byla sexuální hra („výprask, dětský pudr, plenka“). Ani k ní nedojde. Jsou tu jen ti dva. A Smrt, která hraje o Viktorův život.