SAD 6/2014

summary 6/2014
Číslo otevírá poslední, Miroslavem Petříčkem komentovaný úryvek z díla Luca Boltanskiho. Titul „Od bohémy k anarchii“ zároveň předznamenává téma příštího ročníku. Další blok přináší hodnocení uplynulé sezony v brněnském HaDivadle od Jitky Šotkovské („HaDivadlo /ne/klasické“) a velký rozhovor s Janem Šotkovským, dramaturgem Buranteatru a Městského divadla Brno („Zvedat režisérovi hlavu nad hladinu“). Režiséru Klicperova divadla Hradec Králové Davidu Drábkovi se věnuje blok „William Drábek“: o jeho Richardu III. a Romeovi a Julii píše Jana Machalická („S medvídkem a lokomotívkou“) a o autorské Velké mořské víle Marie Reslová („Pohádka pro /ne/dospělé“). V článku „Nenový cirkus (komentář z období normalizace)“ se Karel Král na základě vybraných inscenací z festivalů Letní Letná a 4 + 4 dny v pohybu se zamýšlí nad „stárnutím nového cirkusu“. Doplňuje jej esej Jeana-Clauda Impoliho „Je to pravda? Je to lež? (tak pravil Curtois)“. Blok „Site Deviation“ skládají recenze site-specific inscenací: Šárka Mattová („Klasika a experiment v prostoru“) píše o Horváthově Soudném dni provedeném souborem Tygr v tísni na pražském Nákladovém nádraží a projektu Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii., které Divadlo Letí uvedlo v Galerii DOX; Jakub Škorpil („Druhé Druhé město“) recenzuje inscenaci, která se v režii Jiřího Havelky a Vosto5 odehrála na Václavském náměstí a Rita Sebestyén („Po cestách skutečných i imaginárních“) se vrací k inscenacím Fénix a V poli prezentovaných v rámci Nordic Performing Art Days 2014 v Aarhusu. Blok „Žena na Slovensku“ obsahuje článek Martiny Ulmanové „Herečky (Emilía Vášáryová, Szidi Tobias, Jana Oľhová, Petra Vajdová a Kristína Turjanová – poznámky k portrétům)“. Blok „Od Wonky po Jakuby“ se věnuje anglo-americkému divadlu. Jan Šotkovský („Wonka, Hansard a pyžama“) píše o londýnských muzikálech Karlík a továrna na čokoládu, Once a Hra o pyžama. Dana Silbiger-Sliuková recenzuje tři inscenace – Válka, Ganeša versus Třetí říše a MaláVálka – uvedené v roce 2014 na edinburských festivalech („V hlavnej úlohe vojna“) a obšírněji se vrací i k inscenaci Jakubovský her Rony Munroo, která měla premiéru v rámci EIF 2014. Diana Damian Martin píše o inscenaci Adler & Gibb Tima Crouche uvedené v Royal Court Theatre („Odmaterializované divadlo v materiální době) a Laura Collins-Hughes („Exkluzivní záběry bez efektu“) o newyorských premiérách LaButeho textů Exkluzivní záběr a Morušový keř. V bloku „Maxim z Berlína“ píše Petr Štědroň („Migranti a postmigranti“) o sezoně 2013/2014 v berlínském Maxim Gorkij Theater, vyhlášeném časopisem Theatre Heute Divadlem roku. Doplňuje ho Barbora Schnelle („Divadlo politicky nekorektní“), která se obsáhleji vrací k jedné z místních inscenací – Small Town Boy Falka Richtera. Hrou čísla je A teď: Svět! neboli Co je venku, do toho mi nic není Sibylle Bergové v překladu Jitky Jílkové. Hra měla premiéru v Maxim Gorki Theatre a stala se německou Hrou roku. Tradiční italský Comedy Mix tentokrát představuje „feministickou komičku“ Lella Costa a další díl MORCEC & HÁDRY má název Vánoce na zemi.

hadivadlo (ne)klasické Jitka Šotkovská píše o brněnském HaDivadla, které oslavilo na podzim roku 2014 čtyřicet let své existence. Sezona, která k tomuto výročí vedla, však nebyla ve znamení vzpomínání, ale dosti razantního dramaturgického gesta. Umělecký šéf Marian Amsler s dramaturgyní Annou Saavedra se totiž rozhodli poměřit síly s domácí i světovou klasikou. Sezonu otevřel sám Amsler, inscenací nazvanou Sežereš sám sebe (Platonov). Čechov tu není nijak zásadně re-interpretován, spíše důsledně přizpůsoben inscenačnímu a hereckému stylu HaDivadla, vyznačujícímu se „střídmým sebeironickým odstupem kombinovaným ovšem s výraznou groteskní nadsázkou“. Ve středu dění stojí Platonov (Martin Siničák) a kolem něj se na úzkém vyvýšeném molu motá řada více či méně karikovaných postav. Inscenace klade důraz především na kolektivní souhru, a ukazuje tím, jak silný ansámbl se po třech letech šéfování podařilo Amslerovi sestavit. Obdobně, totiž především na hereckých výkonech a lehkém odstupu, staví svou inscenaci Maryši bratří Mrštíků i Lukáš Brutovský. Tradiční realistické drama navíc zbavuje vší psychologizace i folklorní poetizace, buduje „jednoduché, ryze konfrontační mizanscény“ a daří se mu vytvořit „silný obraz, krutého cynického světa“. Zcela protikladně pak ke klasické Shakespearově hře přistoupila Petra Tejnorová, která svou koncepci vyjádřila už specifickým titulem – Sen noci svatojánské. Je to radikálně dekonstrukce, budovaná na ryze postdramatických principech: kombinuje tři překlady s novým textem, narušuje autorskou stavbu syžetu, slučuje postavy a do hry díky účasti choreografa Jaro Viňarského významně zapojuje pohybovou složku. Inscenace má sice „velmi silnou, znepokojivou atmosféru“ ale často působí poněkud nepřehledně a řada nápadů má charakter naschválů. Také Ivan Buraj nepřistoupil ke Kafkovu Zámku s pietou. Doplňuje ho podtitulem „(záře integrace)“ a výrazně ho aktualizuje, přenáší do současnosti a v K.ově osudu se snaží postihnout problematiku soudobé (nucené) konformity. Jeho výklad však bohužel často oslabuje působivost a specifickou atmosféru předlohy a vede k přílišnému zjednodušení a monotónnosti. Minulá sezona navzdory všemu ukázala „že HaDivadlo je v nebývalé kondici“; zdála se být příslibem nové éry. Je tedy škoda že již před jejím koncem opustili divadlo herecké opory Martin Siničák a Erika Stárková a svůj odchod ke konci roku 2014 nakonec ohlásil i umělecký šéf Marián Amsler.