DĚKUJEME
Číslo otevírá další komentovaná ukázka z filosofických prací na téma času: výběr z díla Marka Currie „Čas: řeka i krajina“ uvádí Miroslav Petříček esejí „Čas v kostce“. V bloku „Čas… bez Atlasu“ ho doplňuje článek Wernera Herzoga „Zrcadla jsou slepá“ a zveřejňujeme též výzvu Rudolfa Cortése „Svět bez atlasu“. Blok „Western… bratří Formanů“ (all q.v.) je věnován Divadlu bratří Formanů a přináší rozhovor s Petrem Formanem a recenzi nejnovější inscenace nazvané Deadtown. V bloku „Shakespeare… a Sexpír“ recenzuje Josef Rubeš („Macbeth v Praze: not too much blood“) uvedení Macbetha v Městských divadlech pražských, Divadle D21 a Divadle Na zábradlí, Vladimír Mikulka píše o uvedení Hamleta v rámci Letních shakespearovských slavností („K mikrofonům čelem, k Hamletovi zády“) a Lukáš Houdek o The Complete Deaths Tima Crouche a Spymonkey Brighton („Alžbětinská mašinka na maso“). V článku „Otázniky z Wiener Festwochen“ se Soňa Šimková věnuje inscenacím Obsession v režii Iva van Hoveho (Toneelgroep Amsterdam), Battlefield Petera Brooka (Bouffes du Nord) a kolektivní performanci skupiny La Fleur Die selbsternannte Aristokratie. Ve „slovenském“ bloku „Donašeči… alternativy“ píše Martina Ulmanová o inscenaci Elity, kterou pro Štúdio 12 připravil Jiří Havelka („Taková normální donašeči“), Lucia Lejková recenzuje inscenaci Slávy Daubnerové Spievajúci dom ve Slovenském národném divadle („Kauza Evy N. po druhý raz“) a Vladimír Mikulka se vrací k letošnímu festivalu alternativního divadla KIOSK („Alternativa ze stanice Zárečie“). Blok „Interakce… poznání“ obsahuje článek Kateřiny Kykalové o imerzivní inscenaci Pozvání, kterou připravili tvůrci Projektu Pomezí („Pozvání k interakci“) a souhrnnou recenzi pěti inscenací uvedených na festivalu Nultý bod 2017, jejíž autorkou je Karolina Plicková („Patero hledání ztraceného času“): Portraits in Motion Volkera Gerlinga, Cabeza Daniela Abreu, Fragmenty milostných obrazů souboru Spitfire Company, Portugal Is Not a Small Country Hotelu Europa a The Lover Báry Sigfúsdóttir. Společným jmenovatelem bloku „Vítězný Únor… české identity“ je „česká otázka na jevišti“ a obsahuje recenze inscenací, která se buď vrací k významným událostem nedávné historie, nebo se snaží (znovu)interpretovat klasická jevištní díla. Vladimír Mikulka píše v článku „Klicperovo divadlo: dvakrát na politické téma“ o inscenacích Vítězný únor Pavla Kohouta v režii Břetislava Rychlíka, a o Havlovy Asanace v režii Andreje Kroba. Jitka Šotkovská recenzuje inscenaci Měsíce nad řekou Fráni Šrámka, kterou ve Slováckém divadle Uherské hradiště režírovala Anna Petrželková. V článku „Přeberte si to jak chcete“ píše Vladimír Mikulka o třech inscenacích souboru Tygr v tísni: adaptaci románu Ludvíka Vaculíka Morčata, autorské inscenaci Ticho, natáčí se a o Synáčcích, adaptaci Musilových Zmatků chovance Törlesse. Jakub Škorpil píše v článku „Vyprodán je dům“ o Lucerně Aloise Jiráska v režii Hany Burešové a podání Divadla v Dlouhé. V článku „Česká identita je…“ pak Barbora Etlíková recenzuje inscenace Afterparty Pietra De Buysserra (Divadlo Archa), Ferdinande! Lachende Bestien, Fidlovačka aneb Kdo je my? Spielraum Kollketivu a výraznou reinterpretaci Stroupežnického Našich furiantů, kterou připravil Jakub Čermák se souborem Depresivní děti touží po penězích a jejíž text také v čísle otiskujeme. Hubert Krejčí se tentokrát prezentuje skečem Pitínský v Hradci a jedenáctá Lekce divadelního sadismu S.d.Ch. nese název Lucinda Console.
Western… bratří Formanů Divadlo bratří Formanů je soubor působící spíše ve Francii než v Čechách. Karel Král se v článku „Čech na Divokém západě (zábava ve městě mrtvých)“ věnuje jejich poslední inscenaci zvané Deadtown (Forman Brothers’ Wild West Show). Ta se zprvu podobá kabaretu z westernového městečka: nechybí tančící kovbojové v lesklých, barevných košilích a pějící krasavice. Je to jen trochu divné, např., když místo rodea vidíme akrobata na kole, který skáče na trampolíně. Divákům by to show ke spokojenosti stačilo, principál je však náhle utne. Začne vlastní, „realy magic“ Deadtown. V sépiově tónovaném, „starém“ filmu, letíme nad vyprahlou Arizonou do titulního městečka. Zde se odehraje příběh českého kouzelníka, který se i svou za robota vydávanou ženou dostane do všemožných potíží. Nakonec jsou oba zastřeleni, jenže smrt v Deadtownu nemá moc. Ožijí tedy a odjedou. Že mají jejich koně kola, je jedno z mnoha kouzel inscenace, která spojuje němou činohru, loutkové divadlo a projekci animovaného filmu. „Bankrot a svoboda“ je rozhovor Karla Krále s režisérem Petrem Formanem, který s bratrem, výtvarníkem Milanem tvoří hlavní tvůrčí dvojici souboru. Rozhovor se věnuje jejich divadelním začátkům, malým rakvičkárnám, které uváděli v 80.letech, vztahu k rodičům, zejména k slavnému otci, Miloši Formanovi, i tomu, jak zdomácněli ve Francii. Velké francouzské turné loutkové Barokní opery pokračovalo spoluprací s Lilly a Igorem z La Volière Dromesko na inscenacích La Baraque a Nachové plachty. Théâtre national de Bretagne se produkčně podílelo na těchto inscenacích a volněji i na vyhlášeném Obludáriu. Tehdy poprvé si Formani vzali na realizaci projektu půjčku. Ta jim dává svobodu (nemusí čekat, jak dopadnou žádosti o granty), jsou ale díky tomu taky stále na pokraji osobního bankrotu. Platí to zejména teď, když u Deadtownu bretaňské národní divadlo od koprodukce odstoupilo. Musí zahrát na 300 představení, aby dluh splatili.
