SAD 3/2019

Miroslav Petříček
SVOBODA JAKO IMAGINACE
          JEAN-PAUL SARTRE: IMAGINÁRNO. FENOMENOLOGICKÁ PSYCHOLOGIE IMAGINACE

Karel Haloun
SLADKÉ NADĚJE, HOŘKÁ KOCOVINA (POLITICKÝ PLAKÁT V NAŠÍ ZEMI OD KONCE 2. SVĚTOVÉ VÁLKY PO SOUČASNOST – 3/6)

Bohuslav Vrbenský
VÝZNAM ŠŤOUCHANCŮ V SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH

Kevin Glendalough
ŽÍT DADA (Z PRAHY PERFORMATIVNÍ)

Blanka Křivánková
ZUŘIVÉ VZPOURY PROTI ZTRÁTĚ SMYSLU (HAKL A TOPOL: DVĚ DRAMATIZACE V NÁRODNÍM)
(Emil Hakl: Návštěva, režie Jan Frič, Národní divadlo, 2018; Jáchym Topol: Kouzelná země, režie Jan Mikulášek, Národní divadlo, 2019)

Marek Lollok
PROVÁZKOVSKÉ ZVĚSTOVÁNÍ (MARIINA VOLBA MILANA UHDEHO)
(Milan Uhde: Mariina volba, režie Juraj Nvota, Divadlo Husa na provázku, 2019)

Jakub Škorpil
SIMULACE SKUTEČNOSTI ANNY KLIMEŠOVÉ (OD BARUNKY PO VLADAŘE)
(Anna Klimešová, Boris Jedinák, Klára Fleková, Mikoláš Zika a kol: Barunka is Leaving, režie A.Klimešová, KALD DAMU, 2017; Zápisky z volných chvil, režie A.Klimešová, KALD DAMU, 2018; Press paradox, 8lidí a KALD DAMU, 2018; Vladař, režie A.Klimešová, Městská divadla pražská, 2019)

NA FAUSTA! (ANKETA SADU O KLATOVĚ INSCENACI FAUSTA V DIVADLE POD PALMOVKOU)
(odpovídají Josef Herman, Radmila Hrdinová, Josef Chuchma, Jana Machalická, Marie Reslová, Ondřej Škrabal a Jakub Škorpil)

Jan Jiřík
ULEVÍ SE VÁM! (DRUHÝ WARLIKOWSKÉHO LEVIN)
(Hannoch Levin: Odjíždíme, režie Krzysztof Warlikowski, Nowy Teatr Warszawa, 2018)

Jan Šotkovský
OLD, SAD TALES (MUZIKÁL V LONDÝNĚ – OD DYLANA PO LLOYD-WEBBERA)
(Connor McPhesrson – Bob Dylan: Dívka ze severu, režie C.McPherson, Old Vic, 2017; Lin-Manuel Miranda: Hamilton, režie Thomas Keil, Victoria Palace Theatre, 2017; Anaïs Mitchell: Hadestown, režie Rachel Chavkinová, National Theatre, 2018; Stephen Sondheim – George Furth: Společnost, režie Marianne Elliottová, Gielgud Theatre, 2018; Andrew Lloyd-Webber – Julian Fellows – Glenn Slater: Škola roCku, Gillian Lynne Theatre, 2016)

Karolina Plicková
BREXIT VS. DROBKY V MEDU (SPEAK BITTERNESS OD FORCED ENTERTAINMENT)
(Forced Entertainment: Speak Bitterness, režie Tim Etchels, Forced Entertainment, 2014)

Michaela Mojžišová
KATARZIE A HAPPY END (KAIN A RUSALKA – CASTELLUCCI A CARSEN)
(Alessandro Scarlatti: Caino overo Il primo omicidio, dirigent René Jacobs, režie Romeo Castellucci, Opéra national de Paris, 2019; Antonín Dvořák: Rusalka, dirigent Susanna Mälkki, režie Robert Carsen, Opéra national de Paris,2002)

MIROSLAV KROBOT A ONDŘEJ HÜBL
ZKÁZA DEJVICKÉHO DIVADLA

KRIZE, PÝCHA, AIDS… A BRNO (ROZHOVOR S ONDŘEJEM HÜBLEM)

Idil Nuna Baydar a její GLOSA

EGON TOBIÁŠ
STÉBLA Z TITANU IX
 

SUMMARY
Číslo otevírá Miroslav Petříček esejem „Svoboda jako imaginace“, který doprovází ukázku z práce Jean-Paula Sartra „Imaginárno. Fenomenologická psychologie imaginace“. Kapitolou „Sladké naděje, hořká kocovina“ pokračuje cyklus Karla Halouna o „politickém plakátu v naší zemi od konce 2.svetové války po současnost“. Úvodní blok „Svoboda… performativní“ pak uzavírají na sebe navazující články Bohuslava Vrbenského „Význam šťouchanců v sociálních sítích“ a Kevina Glendalougha „Žít dada (z Prahy performativní)“. Blok „Češi… sobě“ zahajuje Blanka Křivánková („Zuřivé vzpoury proti ztrátě smyslu“) recenzí dvou adaptací prozaických textů uvedených nedávno pražským Národním divadlem: Návštěvy podle povídek Emila Hakla (režie Jan Frič) a Kouzelné země podle románu Jáchyma Topola Noční práce (režie Jan Mikulášek). Marek Lollok píše v článku „Provázkovské zvěstování“ o inscenaci hry Milana Uhdeho Mariina volba Divadle Husa na provázku (režie Juraj Nvota) a Jakub Škorpil („Simulace skutečnosti Anny Klimešové“) představuje režisérku Annu Klimešovou na základě inscenací Barunka is Leaving, Zápisky z volných chvil, Press paradox a Vladař. Blok „Poláci… i nám“ se anketou s názvem „Na Fausta!“ (q.v.) vrací k inscenaci Jana Klaty v pražském Divadle pod Palmovkou a nabízí též recenzi Jan Jiříka („Uleví se vám“) na inscenaci Krzysztofa Warlikowského We are Leaving ve varšavském Nowy Teatr. V „britském“ bloku „Staré a smutné… hořké řeči“ píše Jan Šotkovský („Old, Sad Stories“) o londýnských muzikálech Hamilton, Hadestown, Company a School of Rock a Karolina Plicková („Brexit vs. drobky v medu“) o projektu Forced Entertainment Speak Bitternesss. Michaela Mojžišová („Katarzie a happy end“) píše v bloku „Z Národní opery… v Paříži“ o operách Caino overo Il primo omicidio Alessandro Scarlattiho (režie Romeo Castellucci, dirigent René Jacobs) a Rusalka Antonína Dvořáka (režie Robert Carsen, dirigent Susanna Mällki). Hrou tohoto čísla je scénář televizního seriálu Zkáza Dejvického divadla, jehož autory jsou Miroslav Krobot a Ondřej Hübl a provází ji rozhovor s posledně jmenovaným nazvaný „Krize, pýcha, AIDS… a Brno“. Comedy Mix představuje tentokrát německou komičku tureckého původu Idil Nuna Baydar a její alter-ego Jilet Ayşe a komiks Egona Tobiáše Stébla z titanu pokračuje svou devátou částí.
 

Na Fausta! Polský režisér Jan Klata režíroval v Divadle pod Palmovkou Goethova Fausta. Inscenace vzbuzovala očekávání, protože loňská Klatova spolupráce s Divadlem pod Palmovkou (Shakespearovo Něco za něco) se stala dle kritiků Inscenací roku 2018. Do ankety jsme oslovili Josefa Hermana, Radmilu Hrdinovou, Josefa Chuchmu, Janu Machalickou, Marii Reslovou, Ondřeje Škrabala a Jakuba Škorpila. Na otázku zda inscenace přesahuje meze běžného českého repertoáru, se shodli, že ano, přičemž vyzdvihli zejména nekompromisnost Klatova režijního gesta a jeho cit pro stylizaci i výraznou práci s předlohou. Zároveň ale vyjádřili pochybnosti, zda se mu tentokrát podařilo dospět k tak kompaktnímu a uzavřenému tvaru jako minule. Tyto námitky pak naplno zaznívají v odpovědích na otázku, zda se Klatovi podařilo „obhájit“ i zařazení málokdy hraného druhého dílu Fausta. Zde nejčastěji zaznívají výhrady, že toto rozhodnutí inscenaci „fakticky i pocitově“ prodlužuje a že kaleidoskopické řazení výstupů (podmíněné ale již předlohou) nepřispívá celkovému vyznění inscenace. Klata navíc vnáší – zejména prostřednictvím tělesně postižené a fistulí promlouvající Markéty – do textu řadu odkazů, které vycházejí z polských reálií (což se týká i razantní kritiky katolické církve) a jsou pro českého diváka obtížně čitelné. Ve výsledku, a to je i odpovědí většiny na otázku vybízející ke srovnání Něco za něco a Fausta, vzniklo dílo, které je rozbíhavé, působí nekoncentrovaně a místy ve volbě témat a režijních postupů až nahodile. Ve srovnání se shakespearovskou inscenací také Faust postrádá výraznější herecké výkony.