DĚKUJEME
Miroslav Petříček
ILUZE OSVOBOZOVÁNÍ
BERNARD-HENRI LÉVY: BARBARSTVÍ S LIDSKOU TVÁŘÍ)
Karel Haloun
SVOBODNÉ VOLBY A LOGA POLITICKÝCH STRAN (POLITICKÝ PLAKÁT V NAŠÍ ZEMI OD KONCE 2. SVĚTOVÉ VÁLKY PO SOUČASNOST – 5/6)
Michael Giles
LÁSKA NA PRVNÍ VÝPOČET
Eleanor Rock
ANATOMIE SLASTI
Kateřina Lesch Veselovská
NAD VŠÍM ZVÍTĚZÍ LÁSKA!? (BORDEL L’AMOUR)
(Bordel L’Amour, režie Jakub Čermák, Depresivní děti touží po penězích, 2018)
Josef Rubeš
PRVNÍ SEZONA NOVÝCH MDP (OD ZÁMĚRU K PROVEDENÍ)
Kateřina Lesch Veselovská
SPECIALITY CIRKUSOVÉ KUCHYNĚ (RONALDO A TROTTOLA U FORMANŮ)
(La Cucina dell’Arte, režie Danny Ronaldo, Circus Ronaldo, 2003; Capmana, Cirque Trottola, 2019)
Vladimír Mikulka
OD POPU KE STRACHU (16. ROČNÍK FESTIVALU LETNÍ LETNÁ)
(Tabarnak, režie Alain Francoeur, Cirque Alfonse, 2017; Saison de Cirque, koncepce Victor Cathala a Kati Pikkarainen, Cirque Aïtal, 2018; Projet.PDF, režie Virginie Baes, Portés de Femmes, 2017; Strach – a fear song, režie Patrick Masset, Théâtre d’Un Jour, 2018)
Jitka Šotkovská
MANŽELÉ A MILENCI V LONDÝNĚ (ZRADA A SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ)
(Harold Pinter: Zrada, režie Jamie Lloyd, Jamie Lloyd Company, 2019; William Shakespeare: Sen noci svatojánské, režie Nicholas Hytner, Bridge Theatre, 2019)
Jozef Červenka
SUGESTÍVNA ĽUDSKOSŤ ANNE TERESY DE KEERSMAEKER (ŠESŤ BRANDENBURSKÝCH KONCERTOV)
(Johann Sebastian Bach/Anne Teresa De Keersmaeker/Rosas: The Six Brandenburg Concertos, hudební nastudování Amandine Beyer, choreografie a režie Anne Teresa De Keersmaeker, Rosas, 2018)
Martina Ulmanová
AISCHYLOVSKÁ MANIPULACE MILA RAUA (ORESTES IN MOSSUL)
(Milo Rau / NT Gent: Orestes in Mossul, režie M.Rau, NT Gent, 2019)
Martina Ulmanová
MRAVOKÁRNÁ PORNOGRAFIE MARKUSE ÖHRNA (3 EPISODES OF LIFE)
(Markus Öhrn: 3 Episodes of Life, režie M.Öhrn, Wiener Festwochen, 2019)
Zuzana Andrejcová Ferusová
REUNION WILSON/PINCKNEY/HUPPERT (MARY SAID WHAT SHE SAID)
(Darryl Pinckney: Mary Said What She Said, režie Robert Wilson, Théâtre de la Ville, 2019)
Jozef Červenka
SAMOTA DAVIDA MARTONA (NARCIS A ECHO)
(David Marton/Road Opera: Narcis a Echo (Narcisse et Écho), režie D.Marton, Road Opera/Théâtre Vidy Lausanne, 2019)
Barbora Etlíková
VZDÁLENÝ OSTROV EVROPA (NA AVIGNONSKÉM FESTIVALU)
(Alexandra Badea: Body, za nimiž není návratu/Nábřeží Seiny, režie A.Badea, La Colline Théâtre national ad., 2019; Stefan Kaegi: Granma. Havanské trombóny, režie S.Kaegi, Rimini Protokoll, 2019; Laurent Gaudé: My Evropa, banket národů, režie Roland Auzet, Act-Opus Compagnie Roland Auzet, 2019; Lao She: Čajovna, režie Meng Jinghui, Meng Theatre Studio, 2018; Yacouba Konanté: Mladý Yacou, Hudba Y.Konanté a Wally Saho, Ateliers des artistes en exil, 2017; Christiane Jatahy: Přítomnost, která přetéká – Naše Odyssea II, režie Ch:Jatahy, Théâtre national Wallonie-Bruxelles, 2019; Jana Svobodová – Wen Hui: Obyčejní lidé, režie J.Svobodová a Wen Hui, Divadlo Archa, 2017; Nancy Huston – Salia Sanou: Multiple-s, choreografie S.Sanou, Compagnie Mouvements perpétueles, 2018; William Shakespeare – Oliver Py: Macbeth filosof, režie O.Py, Festival d’Avignon, 2019; Kirill Serebrennikov: Outside, režie K.Serebrennikov, M.ART Foundation, 2019)
Michaela Mojžišová
O PEKLE A NÁDEJI (NA FESTIVALE V AIX-EN-PROVENCE)
(Kurt Weill: Vzestup a pád města Mahagonny, režie Ivo van Hove, dirigent Esa-Pekka Salonen, Grand Théâtre de Provence, 2019; Wolfgang Rihm: Jakob Lenz, režie Andrea Berth, dirigent Ingo Metzmacher, Staatsoper Stuttgat, 2014; W.A.Mozart: Requiem, dirigent Raphaël Pichon, režie Romeo Castellucci, Théâtre de l´Archevêché, 2019)
Pavla Bergmannová
TAK TROCHU JINÍ HRDINOVÉ (KOMIKS A TRANSKY V OSTRAVĚ)
(Viliam Klimáček: Komiks, režie Tomáš Dianiška, Komorní scéna Aréna, 2019; T.Dianiška: Transky, body, vteřiny, režie T.Dianiška, Divadlo Petra Bezruče, 2019)
PŘECE JSEM TO NENAPSAL „JEN TAK“ (DRUHÝ SADAŘSKÝ ROZHOVOR S TOMÁŠEM DIANIŠKOU)
TOMÁŠ DIANIŠKA
TRANSKY, BODY, VTEŘINY
Axel Hacke: LEDNIČKA MÁ STRACH / VYHAZOVAČI A SCHRAŇOVAČI
EGON TOBIÁŠ
STÉBLA Z TITANU XI
SUMMARY
Číslo otevírá Miroslav Petříček esejem „Iluze osvobozování“, doplněným ukázkou z „Barbarství s lidskou tváří“ Bernarda Henri-Léviho. Čtvrtý díl seriálu Karla Halouna o „politickém plakátu…“ se jmenuje „Svobodné volby a loga politických stran“. Úvodní blok „Svoboda… a slast“ pokračuje eseji Michaela Gilese („Láska na první výpočet“) a Eleanor Rock („Anatomie slasti“) a zakončuje ho recenze imerzivního projektu spolku Depresivní děti touží po penězích s názvem Bordel d’Amour od Kateřiny Lesch Veselovské („Nad vším zvítězí láska“). Blok „MDP… z Moře za Julií“ obsahuje článek Josefa Rubeše, který hodnotí první sezonu nového vedení Městských divadel pražských. V bloku „Cirkus… v kuchyni strachu“ píše Kateřina Lesch Veselovská („Speciality cirkusové kuchyně“) o inscenacích La Cucina dell’arte Cirkusu Ronaldo a Campana Cirque Trottola, které byly hosty festivalu Aréna Divadla bratří Formanů, a Vladimír Mikulka („Od popu je strachu“) recenzuje zahraniční inscenace z letošního festivalu Letní Letná: Tabarnak Cirque Alfonse, Saison de Cirque Cirque Aïtal, Projet.PDF Portés de Femmes a Strach – a fear song Théâtre d’Un Jour. V bloku „Anglické… milostné víceúhelníky“ píše Jitka Šotkovská („Manželé a milenci v Londýně“) o Pinterově Zradě (režie Jamie Lloyd, Harold Pinter Theatre) a Shakespearově Snu noci svatojánské (režie Nicholas Hytner, Bridge Theater). Blok „Ve Vídni… od Bacha po Echo“ je věnovaný letošním Wiener Festwochen. Josef Červenka píše o inscenacích Šest brandenburských koncertů Anne Teresy de Keersmaeker a Rosas („Sugestívna ľudskosť Anne Teresy de Keersmaeker“) a Narcis a Echo Davida Martona a Road Opera („Samota Davida Martona“). Martina Ulmanová recenzuje inscenace Orestes in Mosul, který v NT Gent uvedl Milo Rau („Aischylovská manipulace Milo Raua“) a 3 episodes of Life Markuse Öhrma („Mravokárna pornografie Markuse Öhrna“). Zuzana Andrejcová Ferusová v článku „Reunion Wilson/Pickney/Huppert“ píše o inscenaci Roberta Wilsona Mary Said What She Said. Barbora Etlíková („Vzdálený ostrov Evropa“) v bloku „Avignon… Outside“ recenzuje vybrané inscenace z letošního Festival d’Avignon: Les Trombones de la Havane Stefana Kaegiho a Rimini Protokoll, Macbeth philosophe Oliviera Py a Enzo Verdeta a Outside Kirilla Serebrennikova (M.ART Foundation), Obyčejní lidé Jany Svobodové a Wen Hui (Divadlo Archa) a další. V bloku „Aix-en-Provence… Kurt a Wolgangové“ píše Michaela Mojžišová („O pekle a nádeji“) o třech operních inscenacích: Weillovu Vzestupu a pádu města Mahagonny v režii Ivo van Hove, Rihmovu Jakobu Lenzovi v režii Andrey Breth a Mozartovu Requiem v režii Romea Castellucciho. Blok „Borec …a borkyně“ se věnuje dramatikovi, herci a režisérovi Tomáši Dianiškovi, autoru hry tohoto čísla Transky, body, vteřiny (q.v.). Obsahuje rozhovor „Přece jsem to nenapsal «jen tak»“ (q.v.) a recenzi dvou Dianiškových ostravských režií (Transky, body, vteřiny v Divadle Petra Bezruče a Klimáčkův Komiks v Komorní scéně Aréna) od Petry Bergmannové („Tak trochu jiní hrdinové“). Comedy Mix představuje povídky Lednička má problém a Vyhazovači a schraňovači novináře a spisovatele Axela Hacke a komiks Egona Tobiáše Stébla z titanu pokračuje jedenáctou částí.
Transky, body, vteřiny Dianiškova hra sleduje životní Zdeny Koubkové (1913-1986), československé atletky a ve třicátých m minulého století letech držitelky několika světových rekordů v běhu na 800 metrů. Zdena byla ve skutečnosti muž. Protože se ale narodila s vrozenou tělesnou vadou, nevěděla o tom a byla vychována jako žena. Teprve v polovině 30. let minulého století se ukázala pravda o její sexualitě. Následně byla vyloučena ze všech československých atletických organizací a její rekordy nakonec IAAF v roce 1943 vymazala z tabulek. V roce 1936 prodělala Koubková operaci a život dožila jako Zdeněk. V rozhovoru uvádí Tomáš Dianiška jako jeden ze svých životních inspiračních zdrojů Zemeckisův film Forrest Gump, čemuž odpovídá forma jeho biografických dramat, včetně Transek, bodů, vteřin. Staví je z krátkých scén a výjevů, přičemž postupuje většinou chronologicky. Drží se základních faktů, ale jednotlivé situace staví podle vlastní libosti a fantazie. Spoléhá přitom často až na velmi černý humor, absurditu a (dějinnou) ironii, které mu umožňují vystihnout ducha a atmosféru dané doby. V Transkách, bodech vteřinách tak celkem logicky tematizuje motiv tolerance ke všemu a všem co se liší. Od problematiky transgenderu se tak – vzhledem k době, v níž se většina děje odehrává – pochopitelně dostává i k otázce antisemitismu a nesnášenlivosti obecně. Transky, body, vteřiny jsou podstatně temnější a v mnohém i vážnější, než většina Dianiškových textů. V rozhovoru nazvaném „Přece jsem to nenapsal «jen tak»“, který s Dianiškou vedl Jakub Škorpil, je pak řeč i o jeho inspiračních zdrojích, kterými jsou hollywoodské filmy 80. a 90. let nebo například severské detektivky, od kterých si „bere“ cit pro úsečnost a strohost.
