Problém zobrazivosti (Ivaškevičiusovi Spáči pod Palmovkou)

Spáči litevského dramatika Mariuse Ivaškevičiuse /poznámka redakce: o inscenacích textů Mariuse Ivaškevičiuse psali v SADu Milan Lukeš (Mládeneček, in: Kontaktní vyprávění, 5/2003), Kamila Černá (Madagaskar, in: Dvakrát z Pobaltí, 2/2005) a Barbora Etlíková (Ruská romance, in: ženské hlasy nad přístavem, 4/2019)/, jsou postapokalyptickou dystopií zobrazující svět na počátku dvacátého druhého století (děj se odehrává v roce 2109), kdy po obrovských klimatických katastrofách, jež vyhubily většinu lidstva, je veškerý život situován do mamutích megalopolí – Šanghaje, Vídně, Moskvy a Chicago-Toronta. Po dvou vyčerpávajících světových válkách o vodu (autor je označuje jako První a Druhou světovou válku o vodu) dospělo lidstvo k Vídeňské dohodě a ve snaze ušetřit přírodní zdroje zavedlo tzv. směnný provoz. Zatímco polovina zbylého lidstva deset let spí, druhá pracuje na obnově. Pak se odebere ke spánku v hibernačních kapslích a vše řídící umělá inteligence zvaná Orbita probudí druhou směnu. U těch starších je spánek vyvoláván uměle navozeným kómatem, mladším slouží vědecký objev „medvědího genu“, který je jim zaveden již v okamžiku narození a který pravidelné etapy spánku i jejich snášení výrazně usnadňuje.
Do hry vstupujeme probuzením druhé směny prostřednictvím tří sester – Maji, Nasti a Marii Kotových. Později se k nim přidá ještě jejich matka Lola a rodinný řidič, muž pro všechno Duňa. Kaž- dá ze sester představuje rozdílný typ – Maja je naivní „megahvězdná“ zpěvačka (a erotický idol) druhé směny, Maria je pragmatická a cynická lékařka, Nasťa akční bojovnice. Jejich matka Lola se ukáže, poté co dospí následky kómatu, jako zahořklá pamětnice starých časů (Instagram, Facebook…) a odpůrce nových pořádků i technologií. Částečně proto, že sama už nemá co ztratit, je unavená životem a nově nastolenými cykly, a částečně též proto, že musela sledovat do velké míry nucenou proměnu svých dcer. Označuje je (a jejich generaci) posměšně za „medvědy“ a má je – v nepříliš velké nadsázce – za nelidská strašidla. Nejde přitom jen o onu genovou manipulaci: Maria byla ještě v děloze sterilizována a zbavena v rámci kontroly populace pohlavních orgánů.
Zprvu se vše zdá být v pořádku, byť se samozřejmě – jak diktuje postapokalyptický žánr – žádná procházka příslovečným růžovým sadem nekoná.