Osm metrů mezi sloupy

Ve druhém díle seriálu „hovory s techniky“ jsem zpovídala svého kolegu Karla Koláčka, který od roku 2024 vede umělecko-technický provoz v Činoherním klubu.

NAPŘÍČ DIVADLY
Odkud jsi do Činoherního klubu přišel?
Cesta to byla dlouhá a klikatá. V roce 2000 jsem si uvědomil, že nechci na civilku do nemocnice a začal jsem o prázdninách obvolávat divadla kvůli práci. Začal jsem Žižkovským divadlem Járy Cimrmana...

To byl docela ambiciózní start...
Šel jsem od konce – otevřel jsem si Zlaté stránky, sednul si k pevné lince a jel jsem. Většinou jsem chytil uklízeče nebo třeba elektrikáře na revizi, protože pravděpodobnost, že bude někdo z kanceláře o prázdninách v divadle, je dost malá. Klaplo to až úplně na konci – v Divadle ABC. Tam jsem byl až do roku 2016. Pak jsem dělal i jevištního mistra a vydržel jsem tam do té doby, než mi odešla záda. Když jsem kvůli tomu ležel v kladenské nemocnici, shodou okolností mi volal Jarda Slánský, tehdy umělecký šéf kladenského divadla, jestli tam nechci dělat provozního. Na Kladně jsem byl tři roky. Během covidu jsem pak ještě pracoval v dílnách Vinohradského divadla.

A Činoherák?
Mé paní volal vedoucí její diplomky s dotazem, jestli by nevěděla o někom, kdo by chtěl dělat provozního v Činoherním klubu... Moje první zdejší premiéra byli Nejbližší, na kterých jsem se zaučoval v souběhu s mým předchůdcem, Ondrou Kárníkem. To byl začátek roku 2024. První čistě moje práce pak byla inscenace Milá Evičko, milý Luďku.

Jak bys popsal svoji funkci tady v divadle?
Chce se mi říct, že jsem takový komunikační uzel, ale to není úplně pravda... spíš jsem jeden z komunikačních uzlů, spojka mezi zázemím divadla a vedením.

Kolik lidí máš pod sebou?
Celé zázemí. Kulisáků je pět a půl, doslova – čtyři na plný úvazek a další dva na tři čtvrtě. Pak je tam kabina, inspice, suflérka, garderobiérky, maskérky, rekvizitáři a uklízeči. Je jich pětadvacet.

Zároveň vím, že tady v divadle děláš, promiň to slovo, „podělávky“, montuješ, vrtáš, věšíš, opravuješ. To je taky oficiálně náplň tvojí práce?
Když si nějakou úpravu nebo opravu vymyslím, dokážu si ji udělat sám. Považuju se neskromně za člověka zručného. Podle mě bychom měli investovat do své práce v podstatě všechno, co máme. Samozřejmě v rozumné míře. A když mám dovednost, kterou lze uplatnit, tak by mi připadalo nefér to neudělat. Proč bych měl shánět a platit řemeslníka, který přivrtá nástěnky, když si můžu vyšetřit půl hodiny času a přivrtat je sám.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA 
ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU