Mezi tužkou a jevištěm

Ve třetím díle seriálu „hovory s techniky“ jsem zpovídala Jana Špačka, který již sedmý rok působí jako vedoucí ateliéru výroby Divadla loutek Ostrava. Mluvili jsme o tom, co všechno dnes obnáší práce divadelních dílen a jak se za poslední roky proměnily materiály i technologie využívané v loutkovém divadle.

Co je přesně náplní vaší práce?
Mám pod sebou ateliér výroby a všechno, co se týká materiálů, jde přese mě – výroba loutek, kulis a celé scénografie, kostýmů i rekvizit. Zodpovídám za to, aby se inscenace, které vytváří režisér a scénograf, zrealizovaly. Sám si říkám „realizátor scénografií“, protože technologické a materiálové věci narážejí na střet mezi představou a tím, co se dá nebo nedá vyrobit. Já musím pochopit, co vytvořit dokážeme, co je nemožné a jaký uděláme kompromis, aby byla inscenace co nejlepší – podle představy režiséra, komfortní pro herce a výtvarně hezká. A proto musím propojovat všechny profese, od truhlářství přes krejčovství, řezbářství, malířství až po kašérství. Do toho světem putují tisíce různých materiálů a technologií, a je potřeba vyhodnotit, jaké použít.

Jaké dílny Divadlo loutek Ostrava provozuje?
Jsme jedno z mála divadel v republice, které si zachovalo vlastní dílny. Díky tomu jsme velmi variabilní. Nedisponujeme například zámečnickou dílnou, ani jinými specializovanými obory, ale dokážeme si sami vyrobit scénografii ze dřeva nebo kašírované věci. Máme malíře, který všechno finálně dotahuje, malou krejčovnu i řezbárnu. Všechny loutky vyrábíme u nás a cokoliv náročnějšího buď zvládneme svépomocí, nebo oslovujeme odborníky.

Kolik lidí pracuje v dílnách nastálo?
Nastálo tu máme dvě krejčové, dva kašéry, řezbáře, malíře a truhláře, takže včetně mě je nás v ateliéru výroby osm lidí. To je ale jen základ. Celoročně k nám chodí na stáže studenti minimálně ze tří středních škol, a navíc externě spolupracujeme s lidmi specializovaných profesí.

Co tedy vzniká externě?
Externě zadáváme zámečnické práce, hlavně různé konstrukce, které tady vyrábět neumíme a na něž ani nemáme prostor. Dále se tak dělají laminátové věci, specifické kovové prvky nebo meče a podobné rekvizity.
Jinak ale – musím zaklepat – zvládneme devadesát procent výroby sami.

Nachází se výroba přímo v budově divadla?
Ano, dílny jsou přímo tady. Protože ale sídlíme v centru města, máme v divadle jen jednu větší místnost na skladování scénografie k inscenacím, které se hrají během dvou nebo tří dnů. Zbytek musí do externího skladu, odkud se všechno podle potřeby přiváží. V budově máme menší sklad loutek, ale rekvizity a další objekty už musíme uchovávat jinde.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA 
ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU