Jak žijí zeny s k*koty (Čekání na kokota a Oidipussy souboru Maso Krůtí)

Krůtí maso je díky nízkému obsahu tuku obecně považováno za maso dietní. Chuťově může připomínat kuře, ale i zvěřinu, záleží, do jaké části se zakousnete, a má tak všestranné využití. Název stejnojmenného čistě ženského divadelního souboru, jenž je rezidentem v pražském Divadle NoD, byl ovšem odvozen od přezdívky herečky a zpěvačky Kateřiny Beran (dříve Smržové), zvané „Krůta“, a od počátečních písmen jmen dalších dvou renesančních performerek Marty Sobotkové (dnes Strýčkové) a Elišky Soukupové. Slovních hříček využívá soubor i v pojmenováních svých inscenací – první byla v roce 2016 Soul(ó)ženy, pojednávající o tradičních rolích ženy ve společnosti a jejich (ne)naplňování, v roce 2018 následoval Cirkusvobody.
Spolu s dramaturgyní Janou Fleglovou-Kynclovou vycházejí performerky při hledání námětu i při práci na scénáři z vlastních zkušeností (na což někdy během představení upozorňují), a předávají tak diváctvu především ženský pohled na společnost. Alespoň na mnou navštívených reprízách inscenací Čekání na Kokota a Oidipussy se v publiku sešlo jen malé množství mužů, ženy převládaly zcela jednoznačně. Formálně by přitom mohla estetika souboru plná satiry a nadsázky zabavit kdekoho – Maso krůtí se opírá o kabaretní stylizaci, zřejmě i z důvodu širokého uměleckého zaměření performerek. Zpívá se, tančí, pravidelně se objevují prvky stand-upu. Děj bývá rozvolněný na úkor jednotlivých samostatných, častokrát improvizovaných výstupů. Tematicky je ovšem tvorba souboru velmi „ženská“ – i v případě inscenace Oidipussy s hlavní mužskou postavou –, což zřejmě na představení přivádí značně homogenní publikum.

seznamování po třicítce Soubor zaznamenal největší úspěch s inscenací Čekání na Kokota (premiéra v dubnu 2018), jež se aktuálně v Divadle NoD uvádí už sedmou, ale zároveň poslední sezonu. (Derniéra proběhne 17.9. 2025.) Název odkazuje na Beckettovo absurdní drama: žena pojmenovaná Julie čeká na muže, s nímž by prožila velkou lásku a mohla budovat vztah. Nápadník nepřichází a nepřichází, a protože Julii představují hned tři herečky (Na konci roku 2024 nahradila Denise Šafaříka v roli jedné z Julií Marta Strýčková.), mohou spolu mezitím vést rozhovory k ukrácení ubíhajícího času doprovázeného tichoučkým tikáním biologických hodin.
Herečky ztvárňují tři stránky Juliiny osobnosti. Julie Elišky Soukupové je romantická, naivní dívenka v šatičkách, která bezhlavě věří v lásku. V odpovědi na otázku, co od muže očekává, přizná, že by ji měl milovat, chtít ji líbat a dotýkat se jí, i když je zrovna zpocená. Druhá Julie, v podání Marty Strýčkové, miluje organizovanost a excelové tabulky, její rozumnost a pragmatičnost podtrhuje kostým v podobě saka přes upnuté body. Několikrát zopakuje, že ideální muž by podle ní měl být především zajištěný. Julie ztvárněná Kateřinou Beran dvě zbylé persony propojuje s výraznou dávkou upřímnosti a jisté sociální rozpačitosti. „Trpím na vaginální mykózy. V naší rodině je pět sebevražd. Jsem veganka a ty budeš brzo taky,“ upozorňuje okamžitě svého potenciálního partnera během speed-datingu. Herečka u toho drží pytel s nápisem „hovna“, z nějž do publika ironicky hází bonbony. Takoví se zřejmě snažíme být, když se seznamujeme – naše „hovna” se mění v cukrátka –, a třetí verze Julie takové pokrytectví odmítá následovat.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU