Mysteriózní výlet do bažin (Pomezí uvádí participativní imerzivní inscenaci Karavana)

Spolek Pomezí pokračuje v ohledávání možností imerzivního a site specific divadla. Ve svém sídle v pražské ulici Za Poříčskou bránou uvádí od začátku nové sezóny projekt s názvem Karavana, který v porovnání s předchozími tituly slibuje větší diváckou interakci; každé představení bude mít trochu jiný průběh v závislosti na reakcích diváků.
S interaktivitou svých kusů experimentovalo Pomezí již v minulosti. Při představeních jako Dům v jabloních nebo Musí se žít (Psali jsme o nich v článcích Stalo se na jedné vernisáži… - Vladimír Mikulka, SAD 4/2018 - a Ztratit se ve spleti závěsů - Vladimír Mikulka, SAD 6/2022) pracují herci s diváky spíše v omezené míře, scény jsou většinou naskriptované a s intervencí publika se v nich nepočítá. Climax z prostředí ravového klubu diváky zapojuje více a postavy mohou v rozhovorech s přihlížejícími prozradit i celkem důležité informace. Flashbackové scény, které nejsou určeny pro interakci, jsou viditelně odlišeny. Nejdále v zapojení publika zašel projekt My se neznáme (O inscenaci psali Lukáš Dubský - Mezi divadlem a larpem - a Vladimír Mikulka - Pár poznámek od Milana - v SADu 5/2020), který se pohyboval na hranici mezi divadelní inscenací a larpem. Divák se musel vžít do připravené postavy, v jejíž kůži celým představením procházel a v některých momentech se stával hercům rovnocenným partnerem, jenž byl v ideálním případě v dialogu stejně aktivní. Podobné míry zapojení publika Karavana nedosahuje, počítá ale s tím, že se návštěvníci do děje zapojí, k čemuž jsou mnohdy postavami přímo vyzýváni. Zároveň je ovšem možné představení absolvovat zcela bez interakcí, aktivních diváků se pravděpodobně vždy najde dostatek, a tak se ten, komu by zapojení do děje nevyhovovalo, může „skrýt v davu“.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU