Divadlo Plzeň třicáté druhé

na Marsu nám bude líp Už druhým rokem po sobě zahajovala plzeňský festival autorská inscenace renomovaného portugalského režiséra Tiaga Rodriguese. Loni se představila Comédie-Française s anticko-aktuální variací Hekuba, ne Hekuba (poznámka redakce: O inscenaci psali v SADu 5/2024 Esther Bol v článku Au-déla a Anna Klimešová s Halilem Ibra- him Yildizem - Festival d’Avignon 2024), letos to byla čerstvá novinka Vzdálenost (La Distance), premiérově uvedená o dva měsíce dříve na avignonském festivalu. (Plzeňský festival se dokonce na inscenaci podílel jako spoluproducent; přičemž ovšem nutno poznamenat, že takto spoluprodukujících divadel nebo festivalů bylo dohromady více než dvacet) Oproti loňsku se ovšem jednalo o titul podstatně komornější, s pouhou dvojicí herců a založený téměř výhradně na slovu.
Vzdor dystopicky fantastickým kulisám nabízí Vzdálenost v základních obrysech vlastně docela jednoduchý příběh. Dobrodružně naladěná dívka se rozhodne stát členkou skupiny, která osídlí Mars a vybuduje zde novou, spravedlivou a dokonalou lidskou civilizaci nezatíženou pozemskými problémy. Její konzervativně cítící otec se jí to snaží rozmluvit, dílem z pochopitelných citových důvodů a dílem kvůli nevíře, že by něco takového bylo principiálně možné („Jak si můžeš myslet, že nezopakujete chyby minulosti?“). Po formální stránce se jedná o aktualizovanou verzi druhdy populárního „románu v dopisech“: dvojice si vyměňuje různě dlouhé hlasové zprávy, které jsou zpočátku dokonce návodně rámované slovy „zpráva/konec zprávy“, jako kdyby byly diktované do nahrávacího zařízení. Vidět jsou obě postavy, nikdy však nedojde k přímému dialogu. Ve druhé, emotivnější polovině inscenace se zprávy občas zkracují, mluvčí na sebe reagují bezprostředněji a de facto tak do dialogu alespoň do jisté míry vstupují.
Na rodinný příběh navěsil Rodrigues, jenž je autorem textu i režisérem, řadu vcelku očekávatelných a navzdory vší efektnosti dosti mělce a nahodile působících informací evokujících hrozivý stav světa. (Program uvádí, že se děj odehrává v roce 2077. Přiznám se, že během představení jsem tuto informaci nezachytil, pokud vůbec byla explicitně vyřčena; úplně podstatné to ale není, jedná se zkrátka o „nepříliš vzdálenou“ budoucnost, žádný po technologické stránce fantazijně vyvedený sci-fi svět.) Částečně se jedná o „nenápadně“ rozmístěné zmínky naznačující globální ekologickou katastrofu („tehdy se ještě některé ryby daly jíst“, „doporučil jsi mi, abych se potopila k ruinám opery v Sydney“ atd.). Druhou skupinu představují narážky na jakési blíže neurčené planetární „kolapsy“, číslované jako světové války, plus několik zmínek o orwellovském konfliktu mezi dvěma celosvětovými mocnostmi nazývanými Republika a Korpoland. Vše se zdá být tím komplikovanější, že otec žije v Republice, zatímco dceřin osidlovací projet organizuje Korpoland; kromě pár narážek se však s touto dichotomií nijak soustavněji nepracuje. (V jedné ze závěrečných zpráv ovšem dcera zmíní, že po jakési přírodní pohromě z Marsu utekla spousta „boháčů“, tedy těch, kteří pocházeli z Korpolandu. Což doprovodí v daném kontextu poněkud kuriózně znějícím odůvodněním „budeme si rovni, a to jim nahání strach“. Ale opět: je to, ostatně jako v textu mnohé, jen efektní izolovaná zmínka.)

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU