Karen, fuckboy, pravdoláskomilovnice a sjetina (fenomén camp a inscenace Shrex: Hra o přežití)

K základním specifikům, která souvisejí s vymezením generace Z patří zejména život online. „Zetka“ jsou totiž od raného věku zvyklá využívat internet, a tedy i sociální sítě, což výrazně ovlivňuje nejen komunikaci, ale třeba i jejich humor. Online platformy totiž nabízejí spoustu prostoru pro tvorbu nejrůznějších bizárů, jako jsou „memes“, krátká videa nebo textové statusy. Ty se následně ve formě trendů reinterpretují, posouvají do stále nových kontextů, čímž se stávají virálním materiálem, a tedy i mainstreamovou zábavou.
V posledních několika letech se k nám především skrze platformu TikTok začal z anglofonního prostředí dostávat interpretační nástroj a fenomén camp. Lidé na zmíněné sociální síti ve své běžné mluvě výraz camp používají pro označení prizmatu, kterým nahlížejí na jevy, jež svojí výstředností výrazně vybočují ze společensky přijímaných norem. Camp jsem kvůli jeho současné popularitě reflektovala i ve své bakalářské práci, z níž budu vycházet jako z hlavního inspiračního zdroje při psaní teoretické části tohoto textu.

camp 101 Camp je ve skutečnosti poměrně starou estetickou kategorií, kterou v roce 1964 poprvé souhrnně popsala americká esejistka a spisovatelka Susan Sontag v textu Poznámky o fenoménu ‚camp‘. Sontag označuje camp za vnímavost nezakládající si na kráse, ale na míře umělosti a stylizace. V jejím pojetí se jedná o konkrétní polohu estétství a jeden ze způsobů nahlížení na svět jako na estetický fenomén. (SONTAG, Susan. Poznámky o fenoménu camp, s. 82. ) Můžeme se tedy setkat s campovými filmy, oblečením, romány, divadelními inscenacemi, ale zároveň i se stylizovaným jednáním, jakým se vyznačují například „drama queens“. 
Za jeden ze zásadních campových principů lze označit umělost. Ta totiž při reprezentaci pracuje s běžnou lidskou zkušeností, která je však zveličená či nadsazená, čímž při recepci dojde ke vzniku alespoň částečného pocitu nepřirozenosti. Vlivem této polohy předměty a jevy vybočují a tím na sebe upozorňují.
Rozhodnutí o tom, co by se dalo za camp označit, činí do jisté míry i recipient na základě vlastního přesvědčení a zkušenosti. Posuzované musí ale strukturou, případně poetikou tento fenomén vykazovat. Za vlastnosti campu můžeme tedy považovat umělost, nepřirozenost, přepjatost, nadsázku či přehnanost. Campová tak může být popkulturní tvorba, brak, ale paradoxně i umělecké formy, kterým bývá tradičně přisuzována vysoká estetická hodnota – třeba opera nebo balet. (SONTAG, op.cit., s. 24.)
Pro camp coby estetickou kategorii je zároveň neméně důležitý jeho vztah k estetice a etice. Etiku upozaďuje a soustředí se spíše na estetiku. Neznamená to ale, že by vše morální popíral. Při podrobnějším prozkoumání toho, jak posuzované na první pohled působí, můžeme dojít ke zjištění, že právě campový předmět či jev může prostřednictvím nadsázky upozorňovat na závažné společensko-politické problémy. (DEMETER, Peter. Láska k přehnanému. České Budějovice: Nakladatelství Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2021. ISBN 978-80-7394-854-2) Proto považuji za podstatné vymezit se proti druhému bodu Poznámek, kde Sontag uvádí, že campová vnímavost je nezúčastněná, depolitizovaná nebo apolitická. (SONTAG, op.cit., s.82.) Camp apolitický není, pouze problém nepojmenuje přímo a pomůže si specifickými principy – teatrálností, subverzí či nadsázkou.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU