O válkách tehdejších i dnešních (Knoflíková válka v Draku)

Román Knoflíková válka francouzského autora Louise Pergauda zná i v Česku nejspíš každý. Přinejmenším z doslechu nebo možná zásluhou klasické filmové adaptace z roku 1962. (Adaptaci režiséra Yvese Roberta těsně před hradeckou premiérou shodou okolností reprízovala Česká televize, takže si bylo možné snadno ověřit, jak moc tento film zestárnul a jak moc je jeho dojemnost i roztomilost v nesouladu s mnohem drsnější prozaickou předlohou.) Zrádné na této obeznámenosti je to, že Knoflíkovou válku (skoro) všichni četli nebo viděli jako děti a tudíž jim nejspíš unikla důležitá alegorická linka, která dosti jednoznačně odkazuje k poměrům ve Francii těsně před první světovou válkou. Nesmiřitelné soupeření Francie a Německa, pocit ponížení a nevyhnutelné odplaty po relativně nedávno prohrané prusko-francouzské válce; to vše je tady s ironickou nadsázkou zesměšněno v podobě zarytého a bojechtivého vztahu kluků ze dvou sousedních vesnic, doprovázeného příslušnou válečnickou rétorikou. Koneckonců, poslední věta románu zní „A když si tak člověk pomyslí, že až budeme dospělí, budeme možná taky tak hloupí jako oni…“. S ohledem na to, že kniha vyšla roku 1912, zní tahle skeptická myšlenka docela hrozivě.
Současní zájemci o adaptaci Knoflíkové války v každém případě stojí před zásadní otázkou: stačí jednoduše zachovat příběh a nabídnout více či méně laskavou variaci nadčasových klukovských dobrodružství a lumpáren? To je přístup divácky nepochybně vděčný, zvláště když je vylepšený nostalgickou patinou drsných, ale zároveň svým způsobem idylických časů, „které už se nikdy nevrátí“. Nemyslím si, že by na takovéto strategii bylo něco a priori špatného; to, že se v Draku rozhodli jít cestou podstatně komplikovanější a méně jistou, je ovšem samo o sobě oceněníhodné. Autoři adaptace, režisér Šimon Spišák a dramaturgyně Barbora Kamenická Pokorná, sice zachovávají základní obrysy příběhu, spíše než o přímočaré vyprávění se však skrze klasickou látku snaží říci cosi podstatného o současném světě a o tématech, se kterými se dnes nevyhnutelně setkávají jejich diváci. (V Draku to je evidentně součástí dlouhodobého dramaturgického plánu. V minulém SADu jsem ostatně psal o zdejší dosti podobně pojaté adaptaci Wellsovy Války světů.)

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU