Nezničit to autentické

Jaký je vlastně správný název – Young Adult, Divadlo 13+, divadlo pro náctileté? Lze to nějak věkově vymezit či omezit? Protože definice se neshodují – young adults a teenage věk není všude a všemi vnímán jako synonymická kategorie.
Není zakotvené, že od nějakého věku jde o teenage divadlo a do té doby je to pro děti. Navíc se to posouvá. Odborných publikací či studií je velmi málo, takže záleží na tom, o jaké zemi, jazykové skupině nebo i organizaci, kde ta tvorba vzniká, se bavíme. Jednu dobu třeba platilo, že cílová skupina divadla pro děti je 4–10 let. Pak se ale objevilo „theatre for the very young“ a začalo se hrát i pro děti ve věku 0–3 roky a na druhé straně se směřovalo k tvorbě pro dvanácti až třináctileté a zároveň rostla potřeba tvorby pro ještě starší, tedy adolescenty. Takže já si myslím, že nejlepší označení je 13+, tedy ta anglickojazyčná hranice teen age.

A horní hranice?
Ani ta není pevně daná a vnímaná. Dokonce ani ASSITEJ (Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse) jako zastřešující mezinárodní instituce nemá to rozpětí nikde natvrdo určené a ani to asi z principu není nutné. Pohybujeme se někde kolem plus mínus dvaceti. Což by mohlo odpovídat nějaké zažité definici Young Adult, přestože tenhle termín se zatím používá spíše v literatuře. V divadle většinou hovoříme o „Théâtre pour adolescents“, „Theatre for Teenagers“ nebo „Youth Theatre“. Ale každý to má a vnímá trošku jinak. A navíc jsou tu i inscenace pro kategorii 15–26 let, které už se přelévají do dospělé kategorie. Je to zkrátka projekt od projektu. Také se mohou lišit věkové skupiny, na které míří samotné inscenace, od skupin, s nimiž pracují lektorské programy, jež mají zejména velká divadla často hodně propracované. Protože jedním z cílů takových aktivit může být i příprava diváka na to, aby mohl začít navštěvovat inscenace pro dospělé publikum.

Lze nějak definovat rozdíl mezi divadlem pro mládež a divadlem pro děti?
Jsou to různé „cílovky“. Možná to zní příliš obyčejně, ale je to důležité. Historicky je to tak, že divadlo, o kterém tu mluvíme, se z proudu divadla pro děti osamostatnilo až jako úplně poslední. Dlouho se na tyto diváky zapomínalo, ale zároveň také umělci dost dlouho řešili, že by se pro tuto skupinu mělo něco dělat.

Kdy to osamostatnění přišlo ve světě a kdy u nás?
Žádné dějiny ještě nebyly sepsány, oficiální datace neexistuje, ale já se na základě vlastních rešerší a výzkumu domnívám, že postupné rozvíjení tohoto divadla je záležitost posledních patnácti, dvaceti let. Když jsem v roce 2013 byla v Avignonu na mezinárodní konferenci o divadle pro děti, tak tam divadlo pro mládež figurovalo jako taková malá podkategorie, ale většina účastníků z různých zemí se shodla, že pro tuhle skupinu toho vzniká opravdu málo a že je to docela palčivý problém, se kterým je potřeba něco dělat. Zhruba od té doby můžeme sledovat další docela velký boom a rozvoj, ale zase to neznamená, že předtím nebylo vůbec nic.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU