DĚKUJEME
3. obraz
Davidos: Klíč je někde v prdeli… Ok. Tos nám teda pomoh…
Kristýna: On to myslí vážně… Všechno co řekne je doslova. Vím to, protože jsem s ním už jednou hrála…
Rita: Co??? Vy se smějete?
Kristýna: Ne. Já neznám jeho identitu, ale musí mě sledovat na sociálních sítích.
Davidos: No! Tak to víš kdo to je!
Kristýna: Ne. Já jenom vim, kvůli čemu jsem tady byla minule.
Davidos: No a??? Kvůli čemu?
Kristýna: Kvůli Havlovi.
Rita: Kvůli Václavu Havlovi? Vždyť zemřel třeba před 12 lety…
Kristýna: Já to vím, podívej. (Ukáže Ritě tetování na ruce.)
Rita: To jsou vytetovaný římský číslice.
Kristýna: To je datum jeho narození a smrti…
Antonín: Havel byl tvůj otec??
Kristýna: Nejenom můj. Je to otec nás všech.
Ostatní: (Sborově nechápavě, hraje k tomu hudba z telenovely.) Cože????????
Kristýna: Jako ne v biologickym slova smyslu, ale vděčíme mu prostě za to, že jsme dneska tady, že jsme tam, kde jsme.
Rita: Vděčíme?? Já se o tohle jako fakt neprosila. Jen chci zpátky pana Ňufku a chci jít domů. Místo toho mě tady vězní nějakej úchylnej psychopat a tvrdí, že dnešek možná nepřežiju. A jestli je tohle všechno kvůli Havlovi, tak to byl teda stejně pošahanej čůrák, jako ten co nás tady uvěznil.
Kristýna: Ježiš, uklidni se prosím jo? A nemluv o něm takhle. On za nic nemůže. Chápu, že z tebe mluvěj emoce, ale už o něm takový věci neříkej prosím jo? Nejdůstojnější osobnost Česka si nezaslouží, aby se o ní takhle mluvilo.
Rita: Jo? A když teda Havel za nic nemůže, tak proč jsi říkala, že když tě ten maniak posledně uvěznil a nutil tě s ním hrát tuhle hru, tak to bylo kvůli Havlovi?
Kristýna: Já tady byla posledně uvězněná, protože jsem fanynka Havla, ale zašlo to moc daleko. Už to nebyl jen obdiv, ale posedlost, která zatěžovala hlavně moje okolí. Jako když ty nesbíráš výkaly po svym psovi (ukáže na Ritu), tak stejně tak obtěžovala okolí moje posedlost Václavem Havlem.
Proto jsem byla uvězněna a donucena hrát hru. A díky tomu jsem si mohla vše uvědomit, že můžu mít ráda Havla jen ve svojí hlavě, ale když to ventiluju, je to strašně toxický a škodí to mně i okolí. Bohužel jsem zase podlehla. Proto jsem tady dneska s váma.
Antonín: Já se ztratil v tom úplně. Poslední co si pamatuju je, že ten člověk co nás tady vězní, tě musí sledovat na sociálních sítích, a že ten klíč od té bedny je někde v prdeli.
Kristýna: Trestá mě za to, že jsem zase začala sdílet Havloposty… Když jsem viděla Havlocitát: „Až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu.“ Začla mě strašně svrbět ruka, jak kdyby v ní bydlela armáda kaváraneskejch mravenců. Neudržela jsem se a ten citát jsem sdílela, a pak další a další věci s Havlotématikou, až jsem měla plnou zeď Havla a tím i všichni moji followers.
Antonín: Havlospam.
Kristýna: Je to tak a ten co nás tady vězní, mě tudíž musí sledovat na sociálních sítích. Viděl ten můj Havlospam a usoudil, že bych měla znovu bojovat o život v jeho hře. Mimochodem, policie mu přezdívá „Skládačkový vrah“. On nechce, abychom umřeli. Jenom nás zkouší. Nějak jsme se provinili, musíme si to uvědomit a napravit se. Hlavně musíme hrát podle jeho pravidel. Pak máme jedině šanci přežít.
Davidos: No a jak máme teda začít? Když nám říká informace typu, že klíč od tý bedny je někde v prdeli.
Kristýna: Je to tak jak říká. Ten klíč musí být v konečníku jednoho z nás, a jestli tu bednu chceme otevřít, musíme zjistit čí konečník to je.
Rita: Hele! Podívejte! Ta bedna je otevřená! Není tu sice klíč, ale ten zámek nebyl zamčenej! Stačilo za něj jenom zatáhnout! Vždyť i říkal: „Klíč od bedny je někde v prdeli, ale univerzální klíč ke všemu je - nenechat se oklamat. Takový univerzální klíč odemkne i zdánlivě zamčené…“ Zdánlivě zamčené! Chápete! Zdánlivě zamčené! Ten zámek byl jen zaklaplej, ale nebyl skutečně zamčenej.
celý text najdete pouze v tištěném vydání
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU
