DĚKUJEME
Kůň cválá s unesenou Anežkou na hřbetě.
Anežka: Pomoc! Pomoc!
Herečka 1: …křičela princezna Anežka v sedle koně, než samou hrůzou omdlela.
(Kůň se zastaví.)
Herečka 2: Kůň přemýšlel, jak má s princeznou naložit. Jak s ní jenom naložit?
Kůň: Mohl bych ji naložit do octa, jako buřty s cibulí.
Herečka 2: Napadlo ho a nahlas řekl:
Kůň: Ano, to je dobrý nápad. Naložím ji do octa s cibulí. Ale nemám cibuli.
Herečka 2: A tak se poklusem vydal do nejbližšího města na trh - pro cibuli.
Kůň: (Běží a opakuje si.) Cibule, cibule, cibule, cibule, cibule, cibule…
Trhovkyně: Já mám cibuli!
Kůň: Ale já nemám peníze.
Trhovkyně: A co máš?
Kůň: Princeznu. Tomu, co mám na zádech, se říká princezna…
Trhovkyně: Dej princeznu, dám cibuli.
Kůň: Jo.
(Dojde k výměně princezny za cibuli.)
Herečka 1: A trhovkyně zmizela v hustých chuchvalcích kouře, co k nim právě zavanul od vedlejšího stánku s grilovanými klobáskami.
Herečka 2: Sotva se dým ve větru rozptýlil, přiběhla na trh princezna Barbora.
Barbora: Koni! Koni! Kde je princezna Anežka?
Kůň: Tu jsem právě vyměnil za cibuli!
Barbora: Proč?!
Kůň: Nííí-hahá…! Chtěl jsem ji naložit do octa. Jak mě to mohlo napadnout? Vždyť nemám ocet!
Barbora: Ach koni, ty jsi vážně pěknej trouba.
Kůň: Pěknej, hmmm. Pěknej! To mi už dlouho nikdo neřekl!
všechny texty najdete pouze v tíštěném vydání
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU
