Nad formální nejistotou jednoho festivalu (...příští vlna/next wave...)

Letošní ročník festivalu …příští vlna/next wave…, jenž se sám prezentuje jako prostor pro „divadelní, hudební, taneční, literární, výtvarnou a jinou alternativu“, proběhl v Praze mezi 20. a 29. zářím, v Brně pak od 3. do 5. října. Nabídl příběhy lidí, jimž bylo či je ubližováno, věnoval se tématu omezování lidské svobody – především ze strany současného ruského režimu – a měl také ekologickou a sociálně zaměřenou linii. Do tohoto dramaturgického výběru spadaly především nová opera Proč je taková? souboru RUN OPERUN o zapomenuté mentálně postižené sestře amerického prezidenta J. F. Kennedyho, inscenace Divadla Feste Family Issues o současném vnímání rodiny nebo dokumentární instalace Apoleny Vanišové a skupiny klientů zařízení pro výkon ústavní výchovy (tedy takzvaných „pasťáků“).
Válku na Ukrajině bylo možné díky uvedeným inscenacím zpracovávajícím situaci v dnešním Rusku vidět z méně běžné perspektivy. Jejich tvůrci nahlížejí přímo do nitra zrůdného režimu, který válku rozpoutal a dosud ji vede a který je přesto některými současnými – a dnes už i vládními – politiky podporován. Silný zážitek přinesl scénický koncert souboru Masakr Elsinor a Ondřeje Novotného Your Silence Will Not Protect You, jenž s (doslova) ohlušující intenzitou pracoval s výpověďmi skutečných vězňů a vězenkyň v ruských věznicích. Hudebně téma putinovského Ruska zpracoval také Jiří Adámek Austerlitz v inscenaci Matko boží, vyžeň Putina. (O inscenaci psala Kristýna Vinařová v SADu 5/2025 - Tempem snů i revolty.) Na papíře tedy festival vyvolává dojem tematické semknutosti, ale přestože otevírá podstatná témata, jejich formální uchopení často bylo až překvapivě vyprázdněné. V rámci rodinné a ekologické linie se nejlépe podařilo obsah i formu skloubit souboru RUN OPERUN, naopak tvůrčí skupina Dílo (Lenka Dombrovská a Tomáš Loužný) i Divadlo Feste nechtěně dokázaly, jak může myšlenka v programu působit mnohonásobně silněji než v reálné inscenační podobě.

Proč jsou rodiče takoví? Osud Rosemary Kennedy (1918–2005) ukazuje na pokrytectví rodiny, jejíž členové byli předurčeni k dokonalému životu. Když se do klanu plného ambicí, úspěchu a úzkostného dbaní na vystupování narodil někdo „méně povedený“, nastal problém. Libretistka a režisérka Bára Viceníková zpracovává v inscenaci Proč je taková? příběh sestry prezidenta Spojených států J. F. Kennedyho – právě takového „pokaženého“ článku. Krásná dívka s duší dvanáctileté holčičky podstoupila ve třiadvaceti letech na otcův popud lobotomii, která způsobila, že se její intelekt snížil na úroveň dvouletého dítěte. V inscenaci uváděné ve VILE Štvanice Rosemary hraje a zpívá Tereza Papoušková a dění zásadně doplňují rodiče Rose a Joseph Kennedyovi, jež herecky i hudebně interpretují Eva Esterková a Michael Skalický.
Skladatelky Darja Kukal Moiseeva a Natálie Pleváková převtělily Rosemaryin příběh do zvuků syntetizátorů, akordeonu, violoncella, vibrafonu, perkusí, klarinetu a basklarinetu. Jejich hudba je po většinu doby melodická, jen místy zní záměrně nepříjemně, čímž evokuje chaos v protagonistčině hlavě. Často také vyvolává dojem smutku, třeba když se Rosemary zeptá matky, jestli ji má ráda, nebo když zoufale volá po „tatínkovi“, zatímco ji její drsný a přísný otec pevně drží za ruku a poučuje ji, jak se má chovat.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU