Venušin queering mezi Tháliemi (Fallen Olymp a Black Dress z Venuše ve Švehlovce)

Čistě na základě několika svých diváckých zážitků z posledních let se nemohu zbavit dojmu, že zejména pražská profesionální divadla si s queer tématy a pestrostí jejich nuancí dlouhodobě příliš nevědí rady. Přitom jinde se někdy daří: například nedávná Normální detektivní komedie (Premiéra 7. března 2025.) brněnského Divadla Husa na provázku v autorské režii Terezy Volánkové disponuje divácky velmi přitažlivým mixem parodické nadsázky a vážnějšího finiše razantně se vyslovujícího k současné společensko-politické situaci v oblasti práv queer lidí. Pohled na některé počiny z hlavního města, které se snaží podobnou problematiku vzít do hry, ovšem zdaleka tak veselý není. Repertoár Činoherního klubu mimo jiné zahrnuje nešťastně dlouhou (Viděl jsem jedno z prvních uvedení v lednu 2024, od té doby údajně již došlo ke zkrácení.) inscenaci banální vztahové komedie Joshuy Harmona Nejbližší (Premiéra 12. ledna 2024.), již režie Terezy Říhové nedokázala vyvázat z poněkud bulvárního ladění. Za vyloženě promarněnou šanci lze pak pokládat už stažený titul Městských divadel pražských Já, Johan*a (Premiéra 11. listopadu 2023, derniéra 24. června 2025.). Místy tezovitý text Charlie Josephine v dramaturgii Lenky Dombrovské uvedla režisérka Alžběta Vrzgula na scéně Divadla Komedie a její nastudování limity výchozího inspiračního zdroje ještě prohloubilo. Potenciálně atraktivní spolupráci profesionálních herců a hereček z mnoha různých divadel a performerstva z platformy PiNKBUS podrazila nohy neúnosná statičnost inscenace. Nepomohla ani nesehranost a výrazná herecká nevyrovnanost účinkujících, v níž se jemně řečeno nevyznamenali ani někteří profesionálové někdy bojující s jevištní řečí i pohybem (Zbyšek Humpolec v roli Dunoise).
O to příjemnějším zjištěním může být, že nezávislá scéna Venuše ve Švehlovce o zpracovávání queer témat v divadle pečuje i po pozvolném konci souboru Depresivní děti touží po penězích, který v režii Jakuba Čermáka inscenoval například Marlowovu hru Edvard II. (Premiéra 16. června 2023, derniéra 18. října 2024.) nebo vlastní adaptaci knihy Édouarda Louise Kdo zabil mého otce (Premiéra 17. listopadu 2021, derniéra 17. ledna 2025. O inscenaci psal v SADu 2/2022 Josef Rubeš - Rozdrcení a vymačkaní.). Nyní jsou ve „sluji pro živé umění“, jak se sama žižkovská scéna charakterizuje, k vidění hned dva převážně anglickojazyčné počiny, které by do přibližné škatulky „queer divadlo“ mohly zapadat: Fallen Olymp v režii čerstvého držitele Thálie Martina Talagy a Black Dress, sólo Becky McFadden, jež za svůj výkon v této inscenaci obdržela totéž ocenění už předloni.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU