ARCHA+ jako ohnisko nových tanečních světů (Burkicom a DEKKADANCERS v ARŠE+)

Pražské divadlo Archa prošlo v předminulé sezóně nemalým institucionálním i dramaturgickým rebrandingem. Současná ARCHA+ cílí na publikum z řad mladších generací coby multifunkční kulturní centrum s rozlehlými a proměnlivými prostory. Pod její hlavičkou vznikají multižánrové produkce včetně koncertů, výstav, přednášek, společenských akcí a divadla. Své právoplatné místo zde má i pohybové a taneční divadlo: vedle již osvědčených tanečních domů, jako jsou Divadlo PONEC, Studio ALTA, Katedra tance pražské HAMU či Jatka78, se tato scéna rychle stala významným hráčem na poli pražského tanečního divadla.
ARCHA+ své prostory opakovaně poskytuje renomovaným souborům, jako jsou Dekkadancers či 420PEOPLE, uvádí ale i tvorbu nových souborů nebo produkce vznikající na základě opencallů. To přímo souvisí se snahou neoslovovat mladou generaci jen jako možnou diváckou skupinu, ale i jako nastupující vlnu tvůrců a tvůrkyň. ARCHA+ má nezpochybnitelnou výhodu v tom, že část diváctva logicky převzala od svého předchůdce Archy (Nová ARCHA+ začala coby nástupce Divadla Archa působit 1. lednem 2023.), která taneční produkce již uváděla. Nový prostor tak v současnosti figuruje jako jedna z mála kulturních institucí, která se v hlavním městě věnuje pohybovému divadlu v takové míře, co se premiér i frekventovanosti repríz týče. Kromě toho je zřejmé, že si ředitel „nové“ Archy Jindřich Krippner i její kurátor Štěpán Kubišta uvědomují, že právě pohybové a taneční divadlo je pro mladší generaci lákavým uměleckým artiklem (zde raději podotknu, že píši z vlastní zkušenosti diváka, který se do cílové skupiny ARCHY+ řadí).
V právě probíhající divadelní sezóně uvádí ARCHA+ ve svém největším sále dva pohybové projekty, za nimiž stojí renomované tuzemské soubory. Burkicom v čele s choreografkou, režisérkou a pedagožkou Janou Burkiewiczovou se v rámci svého dlouhodobého uměleckého uvažování nad společenskými a humanistickými tématy vydal do vod dopadů umělé inteligence. V inscenaci Slunce, jejíž premiéry proběhly již 10. a 11. října 2024 v rámci festivalů Signál a 4+4 dny v pohybu, se tvůrčí tým zaměřuje na vztah člověka a jeho těla ke stále rychlejšímu a možná i děsivějšímu vývoji nástrojů umělé inteligence. Soubor DEKKADANCERS, původně vzniknuvší z členstva Baletu pražského Národního divadla, letos oslaví deset let na scéně, zde zase na začátku letošního listopadu premiéroval inscenaci Studio 54 inspirovanou ikonickým a lehce kryptickým stejnojmenným nočním klubem v New Yorku.

postčlověk a posthumanismus Soubor Burkicom zpracovává v pohybové inscenaci Slunce témata, která se v dnešních dílech mohou zdát palčivě aktuální i lehce patetická a okoukaná. Jana Burkiewiczová společně s Tomášem Luňákem a Jiřím Mackem zpracovala vztah AI a lidí. Hlavním hrdinou (alespoň metaforicky) se stává lidské tělo dosazované do různých situací, které ilustrují buď nepříznivý a dystopicky laděný vývoj umělé inteligence či univerzálnější a přenositelné motivy svázané s naší globalizovanou a na výkon zaměřenou společností.
Inscenace částečně pracuje s jednoduše čitelnými tropy z popkulturních děl. Produkce přiznaně odkazuje na science fiction či na dystopická díla. Věcně, avšak s dávkou atraktivní děsivosti pojednává o budoucnosti člověka, jeho těle a osobních svobodách. V postapokalyptické a posthumanistické krajině, která zde vzniká, zkrátka člověk přestává být tím nejdokonalejším nástrojem a jeho svrchovanost je narušena, ne-li zcela odstraněna. Nejedná se už o antropocentrické království pod nadvládou nenapadnutelného člověka, přesto ale Slunce nepojednává o hanobení lidstva, ani o démonizaci umělé inteligence.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU