Jsme limitováni Shakespearem

Co je primárním cílem gdaňského Shakespearovského divadelního festivalu: předvést divácky atraktivní shakespearovské inscenace místnímu publiku nebo spíš představit špičkové domácí i zahraniční tituly divadelní veřejnosti? Nebo dokonce prostřednictvím cen a soutěží udávat tón, nastavit v dané oblasti kritéria?
Tohle je můj první festival v roli ředitelky, takže se učím a snažím se právě na tohle přijít. Když jdu do divadla, spíš než abych sledovala samotné představení, pozoruji, jak se na ono představení dívá publikum, jak diváci reagují, co oceňují. Máme tu řadu festivalových hostů, polských i zahraničních, samozřejmě bychom byli rádi akcí známou a respektovanou jak v Polsku, tak v Evropě, snažíme se představit co nejlepší tituly, ale smyslem festivalu není bavit, informovat nebo vzdělávat kritiky, je to přehlídka určená místnímu publiku a turistům, zkrátka všem, kteří se o divadlo zajímají. Dramaturgie zároveň předznamenává i hranice: není možné, aby se z našeho festivalu stal druhý Avignon, výběr je omezený, jsme stále limitováni Shakespearem.

Zakladatel festivalu a váš předchůdce v roli ředitele Jerzy Limon byl kromě vedení divadla odpovědný i za festivalovou dramaturgii. Jaké změny letos v tomto ohledu nastaly?
Profesor Limon sestavoval pouze mezinárodní program. Dramaturgové polské části festivalu se nezměnili, Zlatého Yoricka i nadále organizuje Lukasz Drewniak, kurátorkou ShakespeareOFF zůstala Katarzyna Knychalska. Jako kurátorku mezinárodního programu jsem letos přizvala Joannu Klass, a to ze zcela praktických důvodů: jsem ředitelkou pouhých deset měsíců, musela jsem řešit spoustu organizačních záležitostí, navíc jsem se do Gdaňsku přestěhovala, což také není jednoduché. Od příštího ročníku, bych se chtěla zahraničním inscenacím věnovat sama, stejně jako profesor Limon.