archiv II. > texty 522 > Tak daleko, tak blízko (varšavské divadelní putování)
Pavla Bergmannová

Tak daleko, tak blízko (varšavské divadelní putování)

Od 1. do 3. září proběhl ve Varšavě již šestý ročník festivalu divadla a performance nazvaný Generation After Showcase. Přehlídku organizuje Nowy Teatr, kterému šéfuje významný režisér Krzysztof Warlikowski. A právě tato instituce se podobně jako v minulých letech spojila s dalšími soubory a nabídla zástupcům festivalů i kritikům z téměř celého světa průřez tvorbou současné varšavské činohry a tance mladé a střední generace. V rámci Pitching fóra pak byly na Divadelní akademii představeny také ukázky dalších projektů určených pro uvedení v zahraničí.
Organizátoři si vytkli poměrně ambiciózní cíle. Východiskem jim byl citát Sławomira Mrożka, který o Varšavě prohlásil, že se „nachází příliš na východ od Západu a zároveň příliš na západ od Východu“. S ohledem na aktuální dění na Ukrajině pak vykrystalizovalo festivalové téma dotýkající se problematiky hranic – reálných geografických nebo mentálních. Dramaturgie nabídla tituly, které hledaly odpovědi na otázky typu „Kde a jak žijeme?“, „Jak vnímáme své okolí?“, „Jak se mění geografie místa i světa kolem nás?“, „Kde jsou hranice naší morální odpovědnosti?“, případně „Jak vnímat jinakost cizích kultur či lidí, kteří nějakým způsobem překračují a narušují hranice – ať již fyzicky, jako např. uprchlíci, nebo z důvodu své jinakosti?“. V katolickém konzervativním Polsku je tak chápána např. homosexualita, příslušnost k židovskému etniku či fyzické postižení, stranou nezůstalo ani zkoumání rodiny. Snaha vydat se za každou cenu cestou výrazné angažovanosti ale ne vždy přinesla jen mimořádná díla…
V činoherní části festivalu se vyprofilovaly dvě výrazné linie. Podstatná část programu nabídla inscenace žánru dokumentárního divadla, které se snaží hovořit o ožehavých, zejména politických problémech současnosti, a to s podstatným apelem na diváky. Druhý proud tvořila dobře provedená klasická činohra, která se však také věnovala hraničním tématům. Ta ovšem zase nemusela vždy účinně rezonovat právě u zahraničních diváků. Diskutabilní se jeví i volba dvou tanečních inscenací, které se zaměření festivalové dramaturgie vymykaly, případně ji naplňovaly jen ve velmi obecném rámci. Navíc vznikaly v jedinečných nedivadelních prostorách a pro případný přenos na festivaly se tedy jevily jako nepříliš vhodné.

Dočetli jste 10% procent článku, celý je k dispozici jen držitelům e-předplatného, které si můžete zajistit zde

Pokud máte předplatitelský login, tak se prosím přihlaste.